Tradice zůstává
Kovový nábytek evokuje v mnohých zákaznících horké italské či španělské slunce. Není divu. Nejlepší kováři se už před staletími rodili ve Španělsku, v severní Itálii, v Bavorsku - a také v Čechách. Například Lešetínská kovárna, o níž psal již Svatopluk Čech, má tradici více než tři sta let. Ze Slavětína se před několika lety přestěhovala k Mladé Boleslavi, do osady Peklo, kde tradici udržuje umělecký kovář Jaromír Hošek: "Kovový nábytek se vyrábí dvěma způsoby. Buď ohybem, kdy se konstrukční ocel nahřívá autogenem a pak se za tepla ohýbá, nebo se materiál zpracovává klasicky ve výhni. V konečné fázi se pak takzvaně nasycuje kyselinami, včelím voskem, oxidačními roztoky nebo sirnými játry - to jsou nejrůznější chemické sloučeniny. Díky této úpravě, po níž získá kov odpovídající patinu, můžete nechat tento nábytek klidně venku, třeba i na dešti. Proti rzi je velmi odolný," tvrdí Jaromír Hošek. U oceli nahřívané pouze autogenem získává ocel měděnou patinu poněkud jiným způsobem, pro laika trochu kuriózním. I tady však jde o starou tradici. Kovové části se "upraví" lidskou nebo koňskou močí. Kov se pak nechá tři týdny venku takzvaně uzrát, aby získal měděný vzhled. Jde však pouze o optický efekt, odolnost proti vnějším vlivům to nezabezpečí. Proto takto vyrobený nábytek patří jen do interiéru. Na dešti by se rzi neubránil, a to ani po natření lakem. Za dva či tři roky by podle Jaromíra Hoška začal "kvést". Klasický způsob zpracování ve výhni je samozřejmě mnohem náročnější. Takový nábytek bývá také mnohem dražší, zejména pokud se rozhodnete pro provedení s prvky uměleckého charakteru. Za takto v tuzemsku vyrobenou postel zaplatíte kolem 27 tisíc korun. Dovozové výrobky stojí od 60 tisíc výš. Při použití pouze ohýbané oceli se ceny postelí pohybují od deseti do třiceti tisíci. Protože způsob zpracování cenu výrazně ovlivňuje, je důležité vědět, že u kusů, u kterých se ocel tvaruje ve výhni, nenajdete žádné svary nebo šrouby. Používají se zde pouze nýty a spojky. Proto je možné takto vyrobený nábytek snadno demontovat a převážet. (Taková postel váží běžně kolem 140 kilogramů, samozřejmě bez roštu a matrace!) Nemyslete si, že prodejny s cizokrajnými názvy, v nichž se u nás kovový nábytek často objevuje, nabízejí pouze zboží z dovozu. Naprostá většina tohoto zboží je vyrobena českými kováři, ovšem jen pomocí ohýbání. Ceny si zahraniční majitelé obchodů ovšem určují podle svých představ a také podle poptávky. Ta je v současné době vysoká.
Kov patří k přírodním materiálům
"Kovový nábytek jsem neměl dlouho rád, připadal mi studený, až mi výborný kovář a všeuměl pan Lůžek z Loun nabídl kovovou židli do předsíně," vzpomíná na svůj první nákup Julek Macháček (peripetie dlouholetého šéfredaktora časopisu Bydlení s přestavbou domu jste mohli sledovat v příloze Dům a byt po řadu týdnů). "Najednou jsem si uvědomil, že k tomu sto let starému domu kov tak nějak patří. A proto přišly další věci. Pan Lůžek vyrobil podle mých návrhů postel, svícny a paraván," vypočítává Julek Macháček. "Aby kovový nábytek nepůsobil tak studeným dojmem, kombinuje se často i se dřevem. To je ostatně současný světový trend," vysvětluje Roman Pražák z Bytového studia L.P.M., které patří k největším dovozcům italského kovového nábytku na tuzemský trh. "Počítejte však s tím, že kovový nábytek potřebuje prostor a odstup. Pak vynikne," radí Roman Pražák. Problém je totiž v tom, že kovový nábytek se nehodí do každého interiéru. Architekt Tomáš Janáček vysvětluje: "Ke kovu ladí přírodní materiály, jako je například režné zdivo nebo prkenné podlahy. Kovový nábytek vypadá dobře třeba ve starších domech se zahradou. Když si ho dáte do altánu, na terasu nebo do zimní zahrady a pak i do domu, budete mít pocit, že všude patří. Počítejte ale s tím, že kovový nábytek je pouze doplněk." Podle kováře Jaromíra Hoška je ovšem chybou i druhý extrém, totiž pořídit si do interiéru pouze jediný kovový solitér: "Jeden kus vypadá jako omyl, i velké lůžko je třeba doplnit alespoň svícnem, stojanem, nočním stolkem, zrcadlem nebo plastikou."
Kovový nábytek evokuje v mnohých zákaznících horké italské či španělské slunce. Není divu. Nejlepší kováři se už před staletími rodili ve Španělsku, v severní Itálii, v Bavorsku - a také v Čechách. Například Lešetínská kovárna, o níž psal již Svatopluk Čech, má tradici více než tři sta let. Ze Slavětína se před několika lety přestěhovala k Mladé Boleslavi, do osady Peklo, kde tradici udržuje umělecký kovář Jaromír Hošek: "Kovový nábytek se vyrábí dvěma způsoby. Buď ohybem, kdy se konstrukční ocel nahřívá autogenem a pak se za tepla ohýbá, nebo se materiál zpracovává klasicky ve výhni. V konečné fázi se pak takzvaně nasycuje kyselinami, včelím voskem, oxidačními roztoky nebo sirnými játry - to jsou nejrůznější chemické sloučeniny. Díky této úpravě, po níž získá kov odpovídající patinu, můžete nechat tento nábytek klidně venku, třeba i na dešti. Proti rzi je velmi odolný," tvrdí Jaromír Hošek. U oceli nahřívané pouze autogenem získává ocel měděnou patinu poněkud jiným způsobem, pro laika trochu kuriózním. I tady však jde o starou tradici. Kovové části se "upraví" lidskou nebo koňskou močí. Kov se pak nechá tři týdny venku takzvaně uzrát, aby získal měděný vzhled. Jde však pouze o optický efekt, odolnost proti vnějším vlivům to nezabezpečí. Proto takto vyrobený nábytek patří jen do interiéru. Na dešti by se rzi neubránil, a to ani po natření lakem. Za dva či tři roky by podle Jaromíra Hoška začal "kvést". Klasický způsob zpracování ve výhni je samozřejmě mnohem náročnější. Takový nábytek bývá také mnohem dražší, zejména pokud se rozhodnete pro provedení s prvky uměleckého charakteru. Za takto v tuzemsku vyrobenou postel zaplatíte kolem 27 tisíc korun. Dovozové výrobky stojí od 60 tisíc výš. Při použití pouze ohýbané oceli se ceny postelí pohybují od deseti do třiceti tisíci. Protože způsob zpracování cenu výrazně ovlivňuje, je důležité vědět, že u kusů, u kterých se ocel tvaruje ve výhni, nenajdete žádné svary nebo šrouby. Používají se zde pouze nýty a spojky. Proto je možné takto vyrobený nábytek snadno demontovat a převážet. (Taková postel váží běžně kolem 140 kilogramů, samozřejmě bez roštu a matrace!) Nemyslete si, že prodejny s cizokrajnými názvy, v nichž se u nás kovový nábytek často objevuje, nabízejí pouze zboží z dovozu. Naprostá většina tohoto zboží je vyrobena českými kováři, ovšem jen pomocí ohýbání. Ceny si zahraniční majitelé obchodů ovšem určují podle svých představ a také podle poptávky. Ta je v současné době vysoká.
Kov patří k přírodním materiálům
"Kovový nábytek jsem neměl dlouho rád, připadal mi studený, až mi výborný kovář a všeuměl pan Lůžek z Loun nabídl kovovou židli do předsíně," vzpomíná na svůj první nákup Julek Macháček (peripetie dlouholetého šéfredaktora časopisu Bydlení s přestavbou domu jste mohli sledovat v příloze Dům a byt po řadu týdnů). "Najednou jsem si uvědomil, že k tomu sto let starému domu kov tak nějak patří. A proto přišly další věci. Pan Lůžek vyrobil podle mých návrhů postel, svícny a paraván," vypočítává Julek Macháček. "Aby kovový nábytek nepůsobil tak studeným dojmem, kombinuje se často i se dřevem. To je ostatně současný světový trend," vysvětluje Roman Pražák z Bytového studia L.P.M., které patří k největším dovozcům italského kovového nábytku na tuzemský trh. "Počítejte však s tím, že kovový nábytek potřebuje prostor a odstup. Pak vynikne," radí Roman Pražák. Problém je totiž v tom, že kovový nábytek se nehodí do každého interiéru. Architekt Tomáš Janáček vysvětluje: "Ke kovu ladí přírodní materiály, jako je například režné zdivo nebo prkenné podlahy. Kovový nábytek vypadá dobře třeba ve starších domech se zahradou. Když si ho dáte do altánu, na terasu nebo do zimní zahrady a pak i do domu, budete mít pocit, že všude patří. Počítejte ale s tím, že kovový nábytek je pouze doplněk." Podle kováře Jaromíra Hoška je ovšem chybou i druhý extrém, totiž pořídit si do interiéru pouze jediný kovový solitér: "Jeden kus vypadá jako omyl, i velké lůžko je třeba doplnit alespoň svícnem, stojanem, nočním stolkem, zrcadlem nebo plastikou."
 Kovové lože |
 Jaromír Hošek je už čtyřiapadesátým kovářem v historii Lešetínské kovárny. |
 Klasická kovářská práce Lešetínské kovárny - jednoduché a čisté linie. |
