Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Koupili zříceninu. Teď bydlí na zámku a hradu

  16:00aktualizováno  16:00
Nedostudovaný architekt Miroslav Perout už čtrnáct let opouští o víkendu panelový byt v Mostě a odjíždí "na rekreaci". Jenže ta jeho je jiná. Jednak ji prožívá na svém zámku v nedaleké obci Korozluky a jednak tam obvykle nejezdí odpočívat. Zámek totiž koupil před lety jako ruinu a od té doby se mu snaží vrátit původní podobu.

Miroslav Perout na svém zámku Korozluky | foto: Martin Adamec, MAFRA

"Když se práce protáhly do pozdních hodin, přespávali jsme v přistavené maringotce, poté v šatně po zednících. V současné době přebýváme v budoucí kanceláři průvodců," říká architekt.

Zdi určené k demolici
Korozlucký zámek je unikátní, protože byl postaven jako kopie italské neorenesanční vily, a takové stavby jsou v Česku jen dvě.

Původní majitelé neměli zájem získat ho zpět v restituci. A není divu. V obdobích, kdy byl zámek odborným zemědělským učilištěm, administrativní budovou státního statku a zbytečnou opuštěnou stavbou, postupně chátral.

 
Zámek Korozluky.


"Zborcené střechy, zbourané stropy, vytrhané podlahy, chybějící schodiště, okna i dveře. Ze zámku zbyly pouze čtyři obvodové zdi," vzpomíná Miroslav Perout. "Přilehlý zámecký park a zahrada byly zarostlé náletovými dřevinami, po celé ploše byly skládky."

Miroslav Perout a jeho rodina se rozhodli korozlucký zámek koupit, a to i přesto, že byl určen k demolici.

Kompletní rekonstrukce zámku, blízké kaple i parku byla zpočátku odhadnuta na 62 milionů korun. "Peníze jsme čerpali nejprve z rodinných financí získaných v restitucích. Na další práce jsme se snažili získat dotace," vysvětluje architekt. I přesto jeho rodina několikrát málem zbankrotovala.

 
Interiér zámku Korozluky.


Vše nové - od podlahy po střechu
Jak majitel zámku přiznává, byl zpočátku hodně optimistický a naivní a nedokázal si představit, co všechno s sebou rekonstrukce přinese.

"Mám rád stará sídla a myšlence zámek Korozluky opravit a zachránit jsem propadl. Měl jsem dvě obrovské výhody: můj otec je stavitel a na stavební škole v Českých Budějovicích, kde jsem studoval, jsem potkal odborníky, kteří mě zpočátku nasměrovali," říká Miroslav Perout.

Nejtěžší práce, které měly pomalu vracet zámku původní tvář, probíhaly asi osm let, od roku 1995. Aby se budova nezřítila, bylo nutné ji stáhnout ocelovými táhly. Kompletně nové musely být stropní konstrukce, krovy a střechy, vnitřní a vnější omítky, schodiště, podlahy, okna i dveře.

 
Interiér zámku Korozluky. Ve dveřích Miroslav Perout.


Parkem na návštěvu k jelenům
Ke korozluckému panství patří zámecký park. I ten byl hodně zdevastovaný, protože ho po mnoho let nikdo neudržoval.

"Představte si rozpadající se budovy, zahradu zanesenou hromadami odpadků, popela a škváry z desetiletí trvajících navážek a trosek budov a zařízení," popisuje Miroslav Perout.

"Původní keře se vůbec nezachovaly, citlivější stromy byly zčásti nebo úplně zničeny. Přežily pouze stromy na okraji porostu a v alejích a ty mimořádně odolné."

Rozpadlé vedlejší budovy bylo potřeba odstranit, stavební odpad z celého parku vyklidit, stejně jako padlé stromy, větve a suché zbytky křovin, náletové stromy a plevelné keře bylo nutné vymýtit.

Podle projektu začala postupně růst nová zahrada. "Vysázeli jsme především domácí rostliny: podrostové listnaté dřeviny a tis červený, na příkré svahy břečťan. Nyní se práce dokončují, připravují se partery - tedy pravidelné záhony květin okolo budovy a zpevněné plochy," popisuje architekt. Zámecký park volně přechází v dančí a jelení oboru.

 
Miroslav Perout u obory.


Z učiliště kulturní centrum
"Zámek má tři patra - v přízemí je památková expozice vybavení ze zbouraných kostelů na Mostecku a obřadní síň pro konání svateb a koncertů,“ vysvětluje Miroslav Perout.

V interiérech prvního patra zámku si mohou turisté prohlédnout, jak se bydlelo v 18. a 19. století. "V druhém patře by v budoucnu měly být secesní salony a také literární kavárna pro setkávání mladých umělců," plánuje architekt.

V tuhle chvíli je většina prací na zámku hotová. Zbývá dokončit technické zázemí pro návštěvníky: infocentrum, pokladnu a toalety.

"Upravují se divadelní terasy, aby se v parku mohly pořádat kulturní akce. Dokončujeme kočárovnu a muzeum veteránů, s nímž je spojena i kavárna s venkovním posezením," dodává architekt Perout.

"Restauruje se také hlavní schodiště a v některých interiérech ještě stále chybí zařízení." To však majitelé nebudou shánět ke svému pohodlnému životu. Rozhodli se totiž na zámku nebydlet, ale přenechat jej návštěvníkům, kteří si ho přijdou prohlédnout.

Bývalý námořník hradním pánem

 
Hrad Starý Berštejn.


Na dohled od Máchova jezera stojí na osamoceném kopci hrad Starý Berštejn. Zřícenina je bytelně opevněná jako ve středověku.

Její nájemník Miloš Novák má totiž špatné zkušenosti s nezvanými hosty. Když se však ohlásíte, vlídně vás přijme a dostanete od něj skvělý výklad.

Pronájem od národního výboru
Třiašedesátiletý Miloš Novák objevil hrad asi před 40 lety. Máchův kraj ho lákal množstvím hradů, skal a lesů. "Jednou jsem tam čundroval a narazil jsem na tuhle zříceninu. Nevím proč, ale uchvátila mě," vzpomíná bývalý námořník.

Vyhledal proto v obci předsedu národního výboru. "Kupodivu mě nevyhodil. Říkal, abych si zjistil právní statut, protože hrad je státní památka, ale stojí na obecním pozemku."

Miloš Novák zjistil, že obec je povinna hrad udržovat. "Jenže čítá asi 100 obyvatel. Kde by na to vzali? Na tom jsem postavil svou strategii," vysvětluje.

Místní zastupitelstvo mu hrad postoupilo. "Ale památkáři v České Lípě mi řekli, že jakmile je to státem chráněná památka, rozhodují o ní profesionálové," vypráví lodník.

Jednání se táhlo, ale po roce a půl nakonec hrad získal do pronájmu jen za údržbu. Bez jeho pomoci by se totiž stavba zřejmě rozpadla.

Psal se rok 1971. Občas ho proto někdo podezřívá, že musel být zadobře s komunistickým režimem, což Miloš Novák popírá. Většinou však prý lidé reagují dobře, jsou rádi, že se o hrad stará.

Dnes by sídlo mohl koupit, ale památkáři ho odradili. "Za všechno, co tam dělám, jsou mi vděční. Ale jakmile by to byl můj majetek, byla by to moje povinnost," říká ramenatý chlapík.

 
Hrad Starý Berštejn má Miloš Novák v nájmu.


Znovu bych se do oprav nepustil
V roce 1972 pod hrad přivezl první materiál. Dojíždí sem tedy z Prahy už 36 let. V prvních letech měl pomocníky, vystřídali se u něj dva kamarádi.

Každý na hradě strávil několik let, ale skončili poté, co se oženili. Miloši Novákovi však pomohli udělat ty hlavní stavební práce.

Sám hradní pán rodinu nemá a na hrad jezdí většinou sám. "Spoustu věcí jsem musel udělat nových, aby se v Berštejně dalo bydlet. Klenba ve věži byla propadlá, zatékalo jí, musely se obnovit a opravit hradby, aby se dál nerozpadaly. Na hradě pracujete neustále, to nikdy nekončí," popisuje Novák.

Hodně práce udělal v době, kdy sloužil na lodi u Československé obchodní plavby: "Na lodi se střídaly dvě posádky. Jedna byla v cizině, druhá si vybírala volno." Na hradě tak mohl pracovat třeba měsíc v kuse a trávil tam polovinu roku.

Kdyby se měl při dnešních cenách do práce pustit od začátku, hodně by se rozmýšlel. "Celkové náklady už byly ve statisících. Rok co rok to spolkne pár desítek tisíc korun,“ říká obyvatel hradu. Nyní dokonce musí shánět sponzora na vyspárování zdí, protože historickou vápennou maltu vymývají kyselé deště.

Sedm blesků za dvacet minut
Na hradě má dnes Miloš Novák jednu místnost zařízenou ve středověkém stylu. Kromě tří kusů nábytku si zařízení sám ručně vyrobil.

Kromě toho zde má skladovací prostory a malé fitcentrum. "Dělám po večerech trenéra ve fitcentru, takže se pořád držím ve formě," říká bývalý vzpěrač.

Na hradě se mu žije dobře, i když tam má spartánské podmínky. Nedá se tam vyjet autem, takže musí vše vynášet. Nemá tam elektřinu ani vodu, chodí se mýt k prameni v půli kopce.

Topí v krbu, ve kterém se dá péct, grilovat a udit. Běžná jídla připravuje na lihovém vařiči. "Když si můžu zatopit, nefouká na mě ani neprší, jsem spokojený," říká Novák.

Dobře snáší chlad, naopak mu vadí vedro. Toho se však mezi dvouapůlmetrovými zdmi nemusí bát - je tam příjemně, i když je venku přes 30 stupňů.

"Zdi mají značnou tepelnou setrvačnost. Když je hodně horké léto, ještě koncem listopadu je tam pořád fajn," říká Novák.

Musí však dávat pozor na bouřky. Ze začátku nepoužíval hromosvod, jako generace před ním. "Jednou se mi tam ale sešly dvě bouřky. Během 20 minut šlo do věže sedm úderů," popisuje obyvatel hradu.

Po té zkušenosti vybudoval hromosvod, starobylý typ s koulí na špičce. Když se schyluje k bouřce, začne prý bzučet jako dráty vysokého napětí a koule se zeleně rozsvítí.

Kradli tu sovětští vojáci, zažil i přepadení
Na pozoru se má také před lidmi. Několikrát ho vykradli sovětští vojáci, kteří sídlili nedaleko. Pak ho přepadli tři mladíci.

"Zeptali se, jestli by se mohli do hradu podívat. Když jsem otevíral dveře, praštili mě klackem po hlavě. Když viděli, že se bráním, utekli," vzpomíná na zážitek, při kterém se bál o život.

Proto se bytelně opevnil. Hradby nastavil palisádami, sídlo chrání padací most, mříže a silná vrata. Ozbrojil se, kolem vyvěsil varovné letáčky.

I tak ho však před pár lety čekala nevítaná návštěva. Majitel přijel v noci a zjistil, že je někdo na nádvoří. "Automaticky mě napadlo: čeká tady na mě a chce mě sejmout. Měl jsem připravenou zbraň, ale za vteřinu dvanáct ten člověk řekl: Dobrý večer. Byl to dvacetiletý kluk a druhý spal ve spacáku u zdi. Prý se báli, že jim vynadám. Jenže já jsem se taky bál a málem jsem je zabil,“ říká rozhořčeně obyvatel hradu.

To jsou však ojedinělé případy, jinak má s lidmi většinou dobré zkušenosti. Návštěvníky rád přijme, ale jen ve skupinkách větších než sedm lidí.

"Většinou nebývají zklamáni, protože o hradě těžko bude někdo vědět víc než já. Vše bych chtěl jednou sepsat, protože by byla škoda si to vzít s sebou do hrobu," uzavírá hradní pán Novák.

Čtětě také: Majitel Horního hradu: Bydlím ve 130+1

Autoři:




Nejčtenější

Stavba je od roku 1975 památkově chráněná. Výškový dům je nyní na prodej za dva...
Unikátní dům. Betonovou věž si před 138 lety postavil výstřední soudce

Věž Sway Tower vysoká 66 metrů z roku 1879 stojí v anglickém přístavním městě Lymingtonu. Pokud milujete netradiční bydlení, výšky a daleké výhledy do krajiny,...  celý článek

Willstonovo studio
Američané dodnes bydlí rádi v „perníkových“ chaloupkách s pavučinami

Perníková chaloupka z klasické hororového příběhu o Jeníčkovi a Mařence, kdy sourozenci uváznou v hlubokém lese uvězněni v bizardním domě, se stala základem...  celý článek

1
Sousedka je při sexu moc hlučná. Nejsem puritánka, ale vše má své meze

Bydlíme v nájemním bytě, sousedé nad námi mají i několikrát denně sex a žena vždy křičí a je velmi hlučná. Ze začátku jsem si říkala, zda se v bytě nad námi...  celý článek

V přízemním domku uprostřed krásné přírody žijí mladí majitelé od roku 2015.
Radost z terasy jim „kazí“ slunce a vítr. Čeho je moc, toho je příliš

Postavením domu starosti s bydlením nekončí. Majitelé musí řešit zahradu, ale také místo, kde si užijí zasloužený odpočinek. Ideálním řešením bývá terasa s...  celý článek

Další z rubriky

Srdcem ateliéru je velký rustikální stůl ze dřeva a kovu, který si výtvarnice...
Starý srub spojili se sklem a naplnili barvami. Rekonstrukce po finsku

Každý Fin má své jezero - je jich tam bezpočet a Finové to tak říkají. Doma u jezera jsou i manželé Anu a Topi Pentikäinenovi. Na severu země koupili starý...  celý článek

Předseda Sdružení nájemníků Milan Taraba (vlevo) a prezident Asociace hotelů a...
Kouření pod okny vyřeší cedule Zákaz kouření, řekl v Rozstřelu odborník

Ve středu vstoupil v platnost protikuřácký zákon. Kouř již nebude obtěžovat hosty, ale naopak chodce a také obyvatele bytů. V pořadu Rozstřel na iDNES.tv o...  celý článek

V jedné původní cele je pracovna se stolem v podobě vězeňského lůžka.
Pracovna v cele, obývák v soudní síni. Z policejní stanice je půvabný dům

Opravdu nevšední rodinný dům stojí v hrabství Hertfordshire kousek od Londýna. Vznikl totiž z policejní stanice postavené v 19. století. Nemovitost, kde...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.