Já byl naopak téměř stoprocentním přívržencem rychlostavění - dle mé ženy bez ducha - takzvaně na klíč. V bohaté nabídce montovaných domů, které, pravda, většinou ducha postrádají, se přece jen najde i několik takových, které nejsou procovské, netváří se zbohatlicky, nejsou fádní či kýčovité a jež slibují už svou koncepcí, že onoho »ducha domácího« jim může jejich uživatel docela dobře dodatečně vtisknout. Ale hlavně: firma dodavatelská takový dům postaví za pár měsíců, odevzdá majiteli klíč a složku záručních listů a tento pak přiveze postel, stůl a židle a může si z radosti v nové kuchyni uvařit kafíčko a přemýšlet, jak novému domovu ducha vtiskovati. Protože jsem byl téměř dvě desítky let šéfredaktorem časopisu o bydlení, vím, o čem mluvím. Kolik přede mnou za tu dobu defilovalo mnohaletými stavbami či rekonstrukcemi fyzicky, psychicky a finančně zdeptaných jedinců či v důsledku toho rozvrácených rodin, nemohu spočítat. I proto, dbalý této přenesené zkušenosti i zdravého rozumu, jsem hodlal kráčet cestou nejmenšího odporu. Leč všechno bylo jinak. »Prodám sto let starý dům uprostřed krásné zahrady, vhodný pro větší rodinu. Praha 30 km, dobré spojení. Zn.: Spěchá!« Tento inzerát, shodou okolností otištěný v tomto listě,zcela změnil můj život. Druhý den jsme se tam byli podívat. Třetí den jsem si přivedl architekta-znalce: »Za ty peníze to rozhodně kup, ta zahrada je fantastická, v nejhorším to zase prodáš,« řekl znalec stavění. Rodina, kromě mé osoby, byla nadšena. Můj sen o skromném domku, postaveném bez zásahu mé ruky, se rozplýval jako první sníh. Koupili jsme sto let starý objekt s duchem, který byl dokonce vepsán domu na fasádu - ve štítě se skvěl nápis VILLA BEZPEČNOST - 1899. Do tváře stoletého domu jsem rozhodně nechtěl zasahovat, ale jsa vyšlechtěn za totalitního režimu, musel jsem nejprve tento název odstranit, i když byl odvozen od slova bezpečí, a nikoliv StB. Zůstal jen letopočet 1899. »Dejte tam místo toho nápis NAŠE DŘINA,« pravila moje kamarádka škodolibě. Měla svatou pravdu. Za jinou škodolibost považuji pobídku této redakce,abych peripetie přestavby stoletého domu na tomto místě pravidelně ctěnému čtenářstvu předkládal. Snad pro poučení i jako varování. Když jsem se dozvěděl, že rubrika ponese název Můj dům, můj pán, rád jsem svolil. I když v mém případě bych měl parafrázovat - můj duch, můj pán. Protože i dnes stavět či přestavovat je docela slušný horor. Na shledanou příště.
 Dům ještě s původním názvem - VILLA BEZPEČNOST |
