Koberce se v naprosté většině celoplošně lepí

Mnoho lidí argumentuje tím, že dříve se problematice sezení nevěnovala tak velká pozornost, a zdravotní problémy se vyskytovaly jen sporadicky. Jde tedy dnes o přecitlivělost a hledání potíží tam, kde nejsou? Ne, problém je totiž v tom, že ne všechny věci bývaly špatné. Pamětníci si vzpomenou, že školní lavice byly dřevěné, tmavozelené natřené, aby se šetřil zrak. Byl to vlastně propojený soubor stolku s odklápěcí deskou (aby se dalo v lavici vstát) a tvarované lavice. Stolek měl šikmou pracovní plochu, což bylo dobré pro správné držení hlavy: nemusela se předklánět, pracovní plocha byla nastavena proti očím. Dnes dítě musí nad rovnou deskou stolku hlavu sklánět, a tak si namáhá krční obratle. To bývá častým důvodem bolesti hlavy malých školáčků. Přední část sedadla školní lavice byla zaoblena, aby netlačila v podkolení. V zadní části sedadla byl vytvarován již zmíněný klín pod úhlem 30 stupňů, natáčející pánevní pletenec. Nad klínem mělo opěradlo mírně vybraný tvar, aby se získal prostor pro zadeček. Nad tímto projmutím naopak mírně vystupovala bederní opěrka (do těchto míst se za záda skládaly ruce při nácviku správného sezení). Opěradlo nahoře zakončovala oblina přecházející do další lavice, tedy do horní části pracovní desky. I zde bylo zajímavé funkční řešení. Horní část desky byla rovná, profrézovaná na penál, tužky, pera, gumy a s otvorem pro kalamář. Deska šikmé části stolku se celá (nebo její část) odklápěla - proto, aby dítě správně sedělo (vzdálenost mezi stolkem a lavicí byla fixní), aby žák mohl v lavici pohodlně vstávat a vystupovat z ní, a také pro usnadnění přístupu k věcem na polici pod pracovní deskou. Pro zavěšení aktovky byl na bočnici lavice upevněný háček. Školní lavice se vyráběly v různých velikostech pro správné sezení malých i velkých žáků. Vše bylo důmyslně a do detailu vymyšleno. Dnes bychom řekli »ergonomicky dobře vyřešený úkol.« A vůbec nevadí, že tehdejší dobré školní lavice pasivně chránící děti před předčasným vznikem páteřních a dalších onemocnění byly vymyšleny dříve než sama ergonomie neboli nauka o vztazích a zákonitostech v pracovním procesu. Slova ergon a nomon, práce a zákon, byla totiž použita k názvu vědy vzniklé teprve za druhé světové války. Je škoda, že k mnohým výrobcům se její poznatky nedostaly dodnes.