Ačkoliv je v davu návštěvníků vždycky nepřehlédnutelný, tentokrát svou přítomností zřejmě vyvolá ještě větší reakce než jindy. Vystoupil přece veřejně proti ošklivým sochám, a přitom do Veletržního paláce postavil trpaslíka…
Jak je to vlastně? Chodíte mezi lidi připravený na slovní a především názorové souboje?
„Nechodím mezi lidi proto, abych se s nimi pral a hádal. Stojím na nějaké názorové platformě, něčemu věřím, jsem o něčem hluboce přesvědčen a pokud je to nutné, tak se neobávám dát svůj názor najevo i za cenu osobních nevýhod. Rozhodně to ale nevyhledávám.“
Dlouhodobý trénink z happeningů v 60. letech, které jistě vyvolávaly rozdílné emoce, na vás ostatně musí být znát. Nemáte však někdy pocit, že vás to věčné probouzení a provokování lidí už začíná unavovat?
„Nevím, jestli se dá happening trénovat jako fotbal. Přece jenom by mělo jít o daleko osobnější a těsnější reakci na sociální, etické i estetické klima místa, v kterém se akce odehrává a asi není možné si na útoky pitomců, hlupáků a malověrných zvyknout. Lze jen otupět a tomu se bráním. Samozřejmě, že mě unavuje stále smývat ty obrovské kydance špíny, které se na mě ze všech stran valí, ale připadalo by mi opravdu zbabělé před tím utéct. Věřím, že mám zbyteček sil, které mně dovolí to ještě chvíli vydržet.“
Přesvědčil jste se na konkrétním případě, že váš happening nebo akce typu „podívejme se ošklivým sochám na zoubek“ měly smysl a ohlas, který jste si představoval?
„Přesvědčit se o ohlasu demonstrace proti trapným plastikám, které zaneřáďují Prahu, nejde tak rychle. Účelem demonstrace nebylo nic jiného, než upozornit na tuto situaci a otevřít o ní diskusi. Kdyby se tak nestalo, tak bychom za chvíli zjistili, že Praha plná neuvěřitelné architektury se zaplnila kýčovitými a trapnými sochami. Ještě pořád mi na Praze záleží, i když mě většina současné dostavby a úprav hlavního města už řádně otrávila. Navíc to nebyla akce moje, ale především studentů Intermediální školy, kterou vedu.“
Ale zpět k designu: Máte představu o tom, jak se bude design vyvíjet? Myslíte si, že se lidé postupně vzdají dekorativních prvků ve jménu funkce?
„V designu vždycky hrála roli funkce a zbytečný dekorativismus přicházel jen v krátkých a vypjatých vlnách, aby vyvážil přehnaný příklon k funkci. Jsem přesvědčen, že design musí brát v úvahu všechny parametry, tzn. jak funkci, tak estetiku, ale i sociální zařazení. Současný design objevuje nové materiály a z nich vyplývající nové funkce i nové estetické principy. Jiný typ vývoje si zatím nedovedu představit. Určitě zůstanou nějaké archetypy, které se dlouho nebudou měnit a nebo ke kterým se budeme stále vracet.“
