V mlýnici si Klára jako malá s chutí hrála i se sestrou

V mlýnici si Klára jako malá s chutí hrála i se sestrou | foto: René Jákl

Klára Vytisková z kapely Toxique se stěhuje k rodičům do vodního mlýna

  • 21
Dvě stě let starý mlýn v Úněticích u Prahy sice přestal pracovat v padesátých letech, ale od doby, kdy v něm bydlí rodina muzikanta a člen a divadla Sklep Vladimíra Vytisky včetně dcery Kláry, se v něm stále něco děje.

Manželé Vytiskovi žijí v bývalém vodním mlýně už 26 let. Nastěhovali se s tehdy roční dcerou Klárou, tady k ní přibyla ještě Tereza. Dcery rostly a dům procházel neustále změnami.

V podkroví vedli svého času penzion určený především pro přátele a svůj dívčí svět tu měly i obě dcery. V poslední době sice už žijí samy, ale Klára, zpěvačka skupiny Toxique, brzy chystá velký návrat domů.

Rozlehlá budova mlýna skrývá nejen velké prostory v suterénu, ale hlavně rozlehlou půdu, kde měly své pokojíčky Klára i Tereza. Obě plánují zabydlet se tu i v budoucnu

Velký dům, velké starosti

Rozhodnutí koupit starý mlýn padlo před lety zcela impulzivně. „Okouzlilo nás především to místo. Najít blízko Prahy něco podobného se hned tak nepodaří,“ přiznává Vladimír Vytiska, opakovaně volený starosta Únětic.

Zalíbilo se mu zde dokonce natolik, že prostornou stavbu koupil i se dvěma nastěhovanými partajemi a velkou skládkou na pozemku. Ta se ukázala jako téměř bezedná, ale naštěstí s jejím odstraněním během dvou let brigádnicky pomohli členové hnutí Brontosaurus.

Části obytného prostoru spojuje tmavý trámový strop a světlý koberec

Z nevlídné hromady odpadků se vyloupla krásná romantická zahrada s potůčkem. Ve mlýně pobýval dva roky před svou emigrací malíř Jan Kristofori a zanechal tu po sobě viditelné stopy.

Některé úpravy interiéru z jeho doby jsou tak působivé, že se jich Vytiskovi nevzdali dosud. K nim patří schodiště zavěšené na řetězech nebo neobvykle řešený „démonický“ krb v hlavní obytné místnosti.

Stometrová mlýnice je v létě příjemným společenským prostorem. Dříve si tu obě dcery hrály na princezny, později se začalo zkoušet divadlo

Prostory v budově jsou neobvykle rozlehlé, protože tu býval nejen mlýn s celým technickým zázemím, ale také byt mlynáře a pekárna. Přesto nebylo snadné se hned zabydlet a manželé museli vymyslet řadu změn.

Vstupní hala neboli bývalá mlýnice je společná pro dva byty a v zimě je v ní nepříjemně lezavo. Skvěle se však hodí k hudebním nebo divadelním zkouškám a tvoří působivý vstup k samotnému bydlení Vytiskových.

 

Tím je jeden členitý prostor s vysokým stropem, kde se dříve skladovalo obilí, malá příjemná kuchyň a koupelna. „Než holky vyrostly, 1+1 nám stačilo docela bohatě,“ říká Vladimír Vytiska.

Dcery měly v pokoji ohrádku dva krát dva metry, takový bezpečnostní výběh, a celá rodina dodnes šťastně vzpomíná, jak se všichni společně koupali v bazénku v koupelně. Horká voda z celého bojleru nestačila, tak museli další ohřívat ještě na sporáku.

Krb se výborně hodí na pálení pařezů, které se nepovedlo rozseknout ani rozřezat. Zato hoří dva dny.

Vše v jednom

Obytná místnost se může pochlubit úctyhodnými 80 m2, schodištěm do patra a vstupem na verandu. Přestože ji dělí jakýsi hlubší příkop, který zde kdysi vybudovali z dnes už neznámých technických důvodů, vměstná se sem téměř vše, co jiné rodině do třípokojového bytu.

Je zde jídelna se stolem a židlemi, na opačném konci kout s klavírem neboli zkušebna. V neobvyklé prohlubni má pracovní stůl paní Vytisková a také se v ní sedí u krbu. Na druhé straně „příkop“ odděluje ložnici a pracovní stůl pána domu. Točité kovové schodiště vede nahoru k pokojům děvčat.

Mlýnice zažívala i zkoušky divadla Sklep

Odsud byl někdy slyšet zpěv a Terezino bubnování, jindy v mlýnici zkoušel Vladimír Vytiska na basu. To vše vytvářelo tvůrčí atmosféru, k níž přispívaly i občasné zkoušky divadla Sklep a různých hudebních formací.

Recyklace jako životní styl

Vytiskovi si nepamatují, že by si kupovali nábytek. Bydlení vznikalo tak nějak mimochodem. „Všechny ty věci si nás našly, nebo my někde našli je, nejčastěji u kamarádů,“ rozhlíží se kolem Blahoslava Vytisková.

Atmosféru dodávají i starožitné a funkční detaily, například mlýnek na kávu

"S lehce otřískanými věcmi jsme se sžili a máme je rádi,“ vysvětluje paní domu

„Barevná křesla jsou po prarodičích, jen přečalouněná. Další kousky máme od kamarádů, včetně obrazů, protože mnozí jsou výtvarníci. Koberec, truhly a velký lustr v mlýnici pochází z Trojanova mlýna, kde se točil seriál O dvou písařích. Majitel tehdy rozdával věci, které se do jeho nového domu nevešly.“

Jaký vlastně tedy vytvořili styl? „My především recyklujeme, takže recyklační,“ směje se majitelka. K tomu přispívá hlavně její muž, který v životě stihl a stíhá mnohé: vystudovat VŠE, hrát na kontrabas s Nerezem a dalšími kapelami i vyučit se truhlářem. Ve sklepě pod stropem visí v řadě spousta rozbitých židlí a čekají, až je šikovný majitel vrátí do života.

V nevelké praktické kuchyni je všechno při ruce

Novomanželka Klára se vrací

Letos v létě tu Vladimír Vytiska v roli starosty oddal na zahradě Kláru s bubeníkem její kapely Romanem Víchou a hezky si při tom zarapoval. Nebylo to ale žádné loučení s dcerou, Klára plánuje v budoucnu žít právě zde.

Podkroví je dost velké na to, aby si ho sestry rozdělily napůl, a Klára nyní s architektem Jiřím Hůrkou probírá možnosti, jak si splnit všechny představy: „Mám ráda prostorné místnosti a několik let v malém bytě s nízkým stropem mi stačilo. Co mě se týká, nechci byt příliš dělit a přeji si hodně velkou šatnu.“

Stará koupelna je první v řadě na přestavbu. Paní Vytisková chce na stěny betonovou stěrku a místo bazénku velký bezbariérový sprchový kout: „Měla by to být strohá, ale také vlídná a pohodlná místnost.“

Ještě jednu věc ví Klára zcela určitě: v bytě nebude chybět svatební dar, který s Romanem dostali od jejích rodičů: devadesátikilový designový psací stůl Treasury Table od Lucie Koldové s nerozbitnou skleněnou deskou.

vytápění

 Velké výdaje měli Vytiskovi až do loňska kvůli vytápění domu elektrokotlem. Naštěstí tu byl jejich známý, kladenský muzikant a zároveň topenář, specialista na obnovitelné zdroje Pavel Mencl. Ten zjistil, že lze pro vytápění využít rezervoár vody teplé 12 °C, který je pod mlýnem.

Napojil na něj tepelné čerpadlo systému voda-voda Spirála od českého výrobce Josefa Stuchlíka. Čerpadlo zvládlo i loňskou extrémní zimu a Vytiskovi spočítali, že investice, která činila něco přes 400 000 Kč, se jim vrátí už za deset let.

Tepelné čerpadlo vyhřeje celý dům

Více se dočtete v dvojčísle časopise Bydlení č. 12/1 2010.