Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Milionářské Klánovice jsou 140 let nejlepší zelenou adresou v Praze

  1:00aktualizováno  1:00
Za první republiky byly Klánovice jedno z neslavnějších českých letovisek a říkalo se jim lázně. I když většinu areálu lázní komunisté srovnali se zemí, zůstalo mnoho z tehdejší noblesy i lázeňského charakteru, kterým se Klánovice odlišují od všech ostatních pražských čtvrtí.

Správně by se tato čtvrť neměla jmenovat Praha Klánovice, ale Lázně Klánovice. Ještě když tu rodiče mého manžela v sedmdesátých letech začali stavět dům, Praha to ani nebyla. To, že Praha dnes jsme, neberou dodnes mnozí z nás na vědomí.

Z Klánovic se i dnes „jezdí do Prahy“, což neříkají jen příslušníci mé generace, která to ještě v reálu zažila, ale i mládež ve věku našich dětí. Vzdálenost Prahy je o to větší, že z Klánovic se pořád, podobně jako před více než sto čtyřiceti lety, kdy díky staviteli jménem Václav Klán vznikly, jezdí do Prahy vlakem.

Fotogalerie

Už to není dýchavičný „panťák“, ale klimatizovaný City Elefant. Pozoruhodné však je, že rychlost cesty do Prahy se od dob páry dodnes nezměnila, stále to trvá nějakých dvacet až třicet minut, a pokud jde o spolehlivost, tak za časy Rakouska-Uherska stále zaostává.

A to přestože současný generální ředitel ČD Pavel Krtek v Klánovicích vyrostl. Jen intervaly vlaků už se začínají blížit třeba berlínskému S-Bahnu, když jsou dnes ve špičkách už jen patnáct minut. Ale můj muž mě, zvyklou na život v Praze na metru, stejně každé ráno vytáčí otázkou: „Kterým vlakem dnes jedeš?“

Vlaky jsou zásadní částí zdejšího koloritu. Dobíhá se na ně, dojíždí zběsile na kole, buší do automatu na lístky, žebrá u kamarádů o třicet dva korun na jízdenku, u něj se loučí, seznamuje, zamilovává, ale i rozchází, nebo dohaduje.

Úplně nejčastěji se ale nadává, když mají zpoždění, téměř alchymisticky se odhaduje, zda ten den pojedou přesně, protože přesně nejezdí, když je moc vedro, moc zima, závěje, prší anebo prostě když asi nejfrekventovanější tratí v Česku potřebuje projet nějaký rychlík. Protože rychlík, často poloprázdný, má vždy přednost před tím naším osobákem.

Už možná sedmá osmá generace dětí a vnuků chodí s rodiči a dědečky a babičkami na železniční zastávku, které se ovšem tady říká hodně nadsazeně „nádraží“, dívat se na vlaky. Ty tu prořezávají noční ticho, ale z vlastní zkušenosti mohu říci, že to trvá týden a pak už je prostě při usínání neslyšíte.

Naopak se hodí, když se vám podaří ztratit se ve zdejším lese, že se podle vzdáleného hluku vlaků můžete ve vzdálených partiích lesa zorientovat.
A jsme u toho, co je na Klánovicích nejdůležitější, u lesa.

Před těmi sto čtyřiceti lety vznikly Klánovice uprostřed hlubokého mokřinatého lesa, plného divé zvěře, na jehož jižním okraji si knížata z Liechtensteinu vytvořila oboru s romantickým hrádkem, který si do svého cestovního deníku zakreslil Karel Hynek Mácha.

Lesem ulice v Klánovicích často začínají i končí, i dnes jimi občas proběhnou zbloudilí divočáci, zatoulá se sem srnka nebo zajíc. Mnoho domů včetně toho našeho má les přinejmenším jako kus zahrady a potkat kunu, ráno se dívat na datla strakapouda, za setmění vidět létat netopýry a v noci slyšet houkat vedle vlaků i sovy je tady asi tak normální jako v centru Prahy narazit na McDonald’s.

Les kolem Klánovic se jmenuje Vídrholec a je plný mnoha zaniklých středověkých osad, tajemných mokřin, existujících i zmizelých rybníků a podle místních pověstí i plný středověkých pokladů.

Včetně toho, který tu někde zakopali loupežníci ze slavné pohádky Zvířátka a Petrovští, která se odehrává právě tady. Les přežil až do novověku hlavně díky tomu, že půda tu byla nevalná a zemědělství se tu nevyplatilo.

Polistopadoví zbohatlíci i osvícenci

Dnes má půda v Klánovicích cenu zlata. Klánovice se po čtyřiceti letech komunismu, kdy se tu ledacos zdevastovalo, vrátily k době své největší slávy z první republiky, kdy si kolem zdejších lázní stavěli své nádherné vily pražští továrníci, sjížděly se sem hvězdy československého filmu, kdy to tu bylo prostě tak nóbl, jak jen dokázalo lázeňské a výletní letovisko být.

Po válce sice mnohé vzalo za své, zbytky lázeňského areálu u zdejšího secesního kostelíka zbourali komunisté až v polovině osmdesátých let. Místní, Mariánským Lázním slávou se blížící golfové hřiště rozorali, ale naštěstí všechno nezničili.

Přežily zdejší slavné tenisové kurty, na nichž hrával první český mistr světa v tenise Karel Koželuh, koupaliště, fotbalový areál, část restaurací a zůstala tu i část noblesních starousedlíků, jako byl například dětský idol mého manžela, tenisový trenér-gentleman Sláva Batovec.

Vila mistra světa. Karel Koželuh (1895-1950), asi nejvšestrannější a nejúspěšnější sportovec v české historii. Několikanásobný meziválečný mistr světa v tenise, v roce 1930 jako člen reprezentace získal i titul hokejových mistrů Evropy, reprezentoval i ve fotbale. Klánovický dům je kopií jeho sídla na Floridě.

Vila mistra světa. Karel Koželuh (1895-1950), asi nejvšestrannější a nejúspěšnější sportovec v české historii. Několikanásobný meziválečný mistr světa v tenise, v roce 1930 jako člen reprezentace získal i titul hokejových mistrů Evropy, reprezentoval i ve fotbale. Klánovický dům je kopií jeho sídla na Floridě.

Polistopadová doba působila na Klánovice jako živá voda. Z lesního letoviska na okraji Prahy se stala opět milionářská čtvrť, kde jste už pár let po revoluci za milion rozhodně žádné bydlení nesehnali.

Jenže polistopadoví boháči se často nedokázali přiblížit svým prvorepublikovým předchůdcům a vedle krásných nových domů či skvěle rekonstruovaných vil z počátku století tu vzniklo především v odlehlé lokalitě, které se říká Počernicko, pár obludných ukázek podnikatelského baroka.

Ale postupně se doba vymknutá z kloubů začala vracet do podoby civilizované společnosti. Pod patronací osvícených, někdy i hodně bohatých lidí se podařilo udržet na velmi důstojné úrovni zdejší kino a výstavní sál, založit a dodnes udržet krásnou tradici sochařských sympozií Sochání pro Hedviku s veřejnou galerií, máme tu svůj malý hudební festival, každý měsíc vernisáž v galerii a na Půlnoční se na Štědrý den chodí zasněženou třešňovou alejí do zdejšího krásného secesního kostelíka.

Dá se tu jít do restaurace Babiččina Beseda, kam se nemusíte stydět pozvat obchodního partnera z New Yorku, ale kousek dál mají v prvorepublikovém Olympu oběd za osmdesát korun a pivo za dvacku.

Jsou tu kavárny, cukrárny, desítka obchodů, včetně slavných malých krámků U Jardy a zcela luxusní zeleniny U kaluže, dvoupatrová sportovní hala, tenisové kurty, fotbal, koupaliště, jeden z nejlepších campingů v Praze a od jara do pozdního podzimu se sem sjíždějí z dalekého okolí lidé na farmářské trhy, které byly vůbec první v Česku a dodnes patří mezi špičku.

Po lese se chodí se psy i bez nich, běhá, jezdí na kole a nebo stále častěji na koni. U lesních rybníků na Placinách se dá v tichu ulovit kapr nebo štika, a když nic nezabere, najdete na zpáteční cestě košík hřibů.

Od školky po vysokou a vybojovaný les

Osvícenost místní radnice mnoha posledních starostů je vidět i na stavu zdejšího vzdělávání, když je tu nejlepší státní školka a škola široko daleko. Ty jsou tak dobré, že do nich nejen vozí děti z mnoha obcí a pražských čtvrtí okolo, ale rodiče „přespolních“ si tu zařizují legálně či pololegálně trvalý pobyt, jen aby sem jejich děti mohly chodit.

Je tu i na turistický ruch a gastronomii zaměřená střední škola, a dokonce tu působí i odbočka jedné soukromé vysoké školy, takže můžete studovat až k vysokoškolskému titulu, aniž opustíte třítisícové Klánovice.

Zdejší obyvatelé si váží místa, kde žijí, a dokážou se za něj postavit. Klánovice se po celém Česku proslavily referendem proti vykácení části lesa pro stavbu golfového resortu, což byla nešťastně pojatá snaha obnovit jednu z prvorepublikových tradic. Les, jenž je z velké části přírodní rezervací a za který hlasovala v roce 2009 většina místních občanů, a volební účast byla neuvěřitelných 75 procent voličů, zvítězil.

A golf nejméně dočasně prohrál, a to včetně krásné golfové restaurace, kde se v noblesním prostředí konala na počátku tisíciletí mnohá velmi důležitá jednání klíčových českých politiků. Byla to doba, kdy se Klánovice do krve rozhádaly, a teprve v posledních dvou třech letech se spolu „golfisté“ a ti „pro les“ zase začali bavit.

Jenže Klánovice, které jsou právě kvůli svému lesu a neuvěřitelné atmosféře stále obrovským lákadlem pro developerské plány, už zase bojují s novou hrozbou, plány na obří vilovou čtvrť v polích u lesa mezi Klánovicemi a Horními Počernicemi.

Přes tyto mírně stresující boje o zachování charakteru klidné lázeňské čtvrti je tu krásné žít a bydlet. Musíte se sice smířit s tím, že do bankomatu to máte přes les, že ve zdejších obchůdcích nakoupíte o dost dráž než v Lidlu či v Penny v sousedním Újezdě nad Lesy.

Že poslední vlak vám z centra Prahy jede pár minut po půlnoci a taxík stojí nejméně šest sedm stovek, že pokud pracujete nebo studujete v Praze, tak každý den strávíte po celý zbytek života tři čtvrtě hodiny ve vlaku nebo hodinu a půl v autobusu, v metru nebo podobný čas při stresující jízdě autem.

Ale když jste z té Prahy konečně zase v Klánovicích, tak stačí jeden nádech lesem vonícího vzduchu, podvečerní procházka kolem krásných prvorepublikových vil nebo jedna sklenička vína v nočním klidu na terase s pohledem do korun borovic, nad nimiž tady, daleko od města, září tisíce hvězd, a vy si uvědomíte, že můžete děkovat bohu, že žijete v těchto nádherných lesních lázních. Jediných lázních celé milionové Prahy.

Autoři:




Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.