Rodina s dospělou dcerou žije v bytě 3 + 1 na pražském sídlišti Hostivař. Hlavně otci vděčí za to, že kromě nábytku tu mají i kola, spinningový trenažér či lyže nejen pro dceru.
Zručný otec sám vyrobil držáky na kola, postel do ložnice či peřiňák (i když právě u něj nebyl schopný několik let dodělat panty). Stejně tak bylo poznat, že nábytek vznikal postupně.
Designérům pořadu Jak se staví sen Zuzaně Jančuškové a Jaroslavu Richterovi (Prima 11. ledna v 21:10) se nelíbilo, že jednotlivé místnosti neplnily svou funkci. I sama majitelka si stěžovala, že ložnice není garáž na kola, což je poznat hlavně v okamžiku, když jsou stroje čerstvě promazané.
Dospělá dcera nezískala soukromí ani po bratrově odstěhování. Její pokoj totiž sloužil i jako pracovna otce. Ten si ovšem pochvaloval, že má alespoň přehled, kdy jde slečna spát, co sleduje v televizi nebo dělá na počítači. Slečna o přítomnost otce v pokoji už nestála.
Kobercové království
Rodina má sportovního ducha a tak nechala designérům volné ruce. Ti toho opravdu využili. Majitelé se jako v předchozím díle mohli opět zapojit do výběru zařízení. Manželé si třeba vyzkoušeli postel, zda jim vyhovuje typ roštu a matrace.
Přesto v jednu chvíli nevěřili vlastním očím. Hned po vystěhování obou místností totiž naběhli do bytu řemeslníci s dřevotřískovými díly, které proměnily pravé úhly u stropu v zaoblené.
Další překvapení čekalo v obchodě s koberci. I dceři se zdálo divné, že se do jejího miniaturního pokoje kupuje kvantum metrů koberce. Designéři zvolili žlutooranžový s krátkým vlasem.
Naopak do ložnice nabrali velké množství světlého, tentokrát s dlouhým vlasem. "Když si člověk vybírá nový koberec do bytu a rozhoduje se, zda s dlouhým nebo krátkým vlasem, je dobré se zamyslet nad tím, jak moc místnost využívá," říká designérka Zuzana Jančušková.
Do ložnice je podle ní ideální vyšší. Když se ráno člověk probudí a bosou nohou šlápne na měkký koberec, je to příjemné. Do dětského pokoje zvolili naopak praktičtější koberec nižší.
Majitelé brzy zjistili, k čemu autoři proměny potřebovali takové množství koberců. Nechali je položit nejen na podlahu, ale "obalili" do nich celé místnosti včetně stěn a stropů. Jak majitelé poznamenali, pokoje se během chvíle proměnily v metro či vagónové kupé, otci zase prostor připomínal jachtu.
Jen čelní zdi kolem oken a vstupních dveří zůstaly holé. V dětském pokoji je vymalovali na bílo, v ložnici dostaly oranžový odstín.
Jak se zbavit tatínka
Do světlé ložnice pořídili designéři manželskou postel s tmavými bočnicemi. Hnědé ložní prádlo ladí s výmalbou kolem okna i se závěsy. Zbytek prvků naopak vypadá nenápadně, aby prostor opticky nezmenšovaly. Velká šatní skříň přes celou stěnu kolem dveří má zrcadlová dvířka, a tak místnost zvětšuje.
Zuzana Jančušková a Jaroslav Richter také ukázali, že koberec nijak neomezuje při dalším zařizování. Kolem čela postele do něj navrtali police se skrytým uchycením, světla i malé noční stolky.
Do dívčího pokoje designéři zvolili výhradně bílý nábytek, který měl vytvořit kontrast k barevným stěnám. K oknu umístili pracovní stůl a vytvořili studijní koutek, od spací části jej oddělili policovou stěnou. Naproti pak zbylo místo na šatní skříň a komody. Otcova pracovna se sem už nevešla, což dcera přijala s velkým uspokojením.
Konečná proměna pokojů rodiče hodně překvapila. Poté, co si několikrát připomněli, že přece sami designérům dovolili něco extravagantnějšího a pokoje označovali jako vagony, jachty, maringotky či kupé, se shodli na novém, a podle designérů i nejlepším označení - jsou to pelíšky!