Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Když se vztahy se sousedem promění v peklo, dojde i na nože

  1:00aktualizováno  1:00
Souseda si nevyberete. Najít takového, se kterým se nedostanete do sporu, je pravděpodobné jako výhra v loterii. Jeho stromy stíní, gril smrdí, pes štěká a sekačka řve. Nic z toho si ovšem nemusíte nechat líbit.

Více než 50 procent lidí nechce bydlet vedle člověka psychicky nemocného. Ilustrační foto | foto: Profimedia.cz

Když byl můj soused opilý, každého, koho potkal na chodbě, chytil a nepustil. Byl totiž revizor. Kvůli sousedově neschopnosti rozlišit, kdy zadržuje černého pasažéra v tramvaji a kdy kluka z vedlejšího bytu, na sídliště často přijížděla policie. Byla to zábava. Našeho revizora jsme měli vcelku rádi.

Z paneláku, který ovládal, jsem se odstěhovala do na první pohled tichého domu obývaného jen čtyřmi rodinami. Nový soused pořádal každý pátek do tří ráno večírek, přičemž měl hudební soupravu umístěnu přesně pod mojí ložnicí.

Ještě že mám chatu, tam je klid, domnívala jsem se donedávna. Dokud jeden ze sousedů neumístil na příjezdovou cestu vlastnoručně vyrobenou značku zákaz vjezdu. Vzápětí dorazil dopis, podle kterého mu každý, kdo po cestě jezdí, musí platit.

Jak řešit 10 nejčastějších konfliktů se sousedy

Díky tomu chataři z okolí svorně vyrazili na katastrální úřad, a tak aspoň máme jasno, co kdo vlastní. Samozvanému výběrčímu mýtného patří z té cesty asi tak dvacet centimetrů. Když své zkušenosti popisuji soudcům a úředníkům, kteří řeší sousedské spory, v jejich tvářích jasně vidím: Nuda. Jsou zvyklí na jinačí rodeo.

Pajdo, čurej na kedlubnu

Ombudsman Otakar Motejl je žádostmi o řešení sousedských sporů tak zavalen, že jeho úřad na webových stránkách zveřejnil hitparádu nejčastějších rozepří s návodem, na jakou instituci se obracet. Těžko říct, zda znesvářeným stranám k něčemu je.

Sousedské spory se totiž vyznačují tím, že se nikdo domluvit nechce. "Za každým druhým podnětem týkajícím se stavebnictví se skrývá sousedský spor," říká mluvčí ombudsmanova úřadu Iva Hrazdílková.

"Typickými příklady jsou bránění v používání cesty k domu či stížnosti na větve sousedových stromů, které zasahují do zahrady. Obvykle jde o banální spory, které se však táhnou řadu let. Jejich složitost spočívá v tom, že se lidé nejsou schopni domluvit. Vždy jim říkáme, že žaloba není řešení. V první řadě spolu musejí mluvit oni dva," popisuje.

Koho Češi nechtějí za sousedy

  • drogově závislé 85 %
  • lidi s kriminální minulostí 79 %
  • alkoholiky 78 %
  • psychicky nemocné
    53 %
  • homosexuály 27 %
  • lidi jiné barvy pleti 25 %
  • cizince žijící v ČR 22 %
  • kuřáky 16 %
  • bohaté 12 %
  • chudé 6 %
  • tělesně handicapované 6 %
  • lidi jiné náboženské
    příslušnosti 6 %
  • staré 4 %
  • lidi jiné politické  příslušnosti 3 %
  • mladé 3 %

Zdroj: průzkum Centra pro výzkum veřejného mínění z března 2009

Mluvte ale, když vám soused větev vaší jabloně, která čouhala na jeho zahradu, uřízl tak, že jabloň už nikdy nebude rodit jako dříve. Uřízl větev důležitou, bídák jeden, dobře to věděl, jabloně má taky.

Je třeba se pomstít. Co tak nenápadně vpustit psa dírou v plotě, aby mu počural záhon? A ještě mu zasmradíme. Rozpálíme gril, až mu zčernají túje u plotu. Že to byl on, kdo nás udal na úřadě, že stavíme bazén bez povolení? No jasně, kdo jiný?

Adrenalin se zvyšuje, testosteron se bouří, ženské hlasy stoupají do hysterických výšek. Ustoupit se nedá, je to otázka cti. A tak se v českých městech a vesnicích odehrávají příběhy jako z amerických westernů. Bohužel, někdy i z antických tragédií.

Ze dveří domku v Lounech zmizel adventní věnec. Majitelka byla přesvědčena, že jí ho ukradl soused. Pohádali se tak, že ji bodl nožem do břicha.

V Ústí nad Labem podobný příběh skončil smrtí. Manželé měli miminko, jejich soused si ve stejné době pořídil psa. Pes štěkal a dítě budil. Hádka přerostla v bitku, při které majitel psa vytáhl nůž a souseda zabil.

Na Jablonecku zastřelil chatař sousedku i jejího syna kvůli dlouhodobé při o hranice pozemku. V Praze důchodce ubodal souseda, který dělal rámus tím, že v noci opravoval byt.

Vedle homosexuála nebydlím, bohatý mi nevadí

Ve srovnání s tím vyznívají poněkud zvláštně výsledky nedávného průzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění, které zjišťovalo, jak si Češi představují ideálního souseda. "Jsme stále tolerantnější," říká analytik Michal Veselský.

Říká to i přesto, že více než pětaosmdesát procent dotázaných uvedlo, že by za souseda nechtěli narkomana, podobně by jim vadil člověk propuštěný z vězení či alkoholik.

Více než padesát procent nechce bydlet vedle člověka psychicky nemocného. Čtvrtině Čechů vadí soused jiné barvy pleti a třiceti procentům soused homosexuál. Ano, jsme tolerantnější, při podobném výzkumu v roce 1996 jsme totiž například nechtěli bydlet ani vedle bohatých lidí.

Typologie sousedů, poznáte se tam? 

PAŘIČ
Pouští hlasitě hudbu, pořádá noční večírky. Zpravidla tehdy, když následující den musíte vstávat v šest ráno.

PRUDIČ
Upozorňuje, že jste měli včera umýt společnou chodbu. Vadí mu, když větve z vašeho stromu přesáhnou deset centimetrů na jeho zahradu.

KAMARÁD - DOTĚRA
Chce se družit. Stále si půjčuje sůl, cukr či cibuli, která mu právě náhodou došla. Při prvním kontaktu nabídl tykání: Vždyť jsme sousedé, že. Někdy to je až otravné.

BORDELÁŘ
Shromažďuje staré a nepotřebné věci. Chová spoustu zvířat, třeba deset zatoulaných koček, které si zákonitě oblíbí váš sklep.

SLÍDIL
Zpravidla se schovává za záclonou. Má přehled, kdo si koupil nové auto či televizor. Občas pošle udání, že jste něco začal stavět bez povolení.

Nyní o třicet procent přibylo těch, kterým by nějaký ten mnohonásobný milionář v sousedství nevadil. "Už nám tolik nevadí cizí úspěch. Lidé si zvykají, že někdo je úspěšnější a bohatší než oni," odhaduje Michal Veselský.

Čím jsou dotazovaní lidé mladší a jsou na tom lépe finančně, tím jsou tolerantnější. Naopak, čím je člověk starší a uvádí, že jeho životní úroveň není dobrá, tím více mu v sousedství vadí každý, kdo se od něj odlišuje.

Například soused homosexuál. Škoda, že součástí výzkumu není dotaz, jak by dotyčný takového souseda poznal, případně v čem konkrétně by mu vadil.

Jako ideálního souseda si většina z nás představuje člověka nenápadného, tichého, obyčejného, v podstatě takového, jak si připadáme my sami sobě.

Ve skutečnosti se může žít lépe vedle toho, kdo na první pohled vypadá jako pravidelný hulič trávy, než vedle pana inženýra, který se tak pěkně stará o svůj záhon tulipánů.

Proč nemáte kytky?

"Po roce, kdy můj muž pracoval ve Švýcarsku, jsem se těšila do špinavého paneláku," říká mladá žena z Prahy. "Když jsem v Luzernu párkrát vyvěsila na balkon prádlo, přijela úřednice a upozornila mě, že je to v této čtvrti zakázáno, protože narušuji celkový vzhled domu. Došlo mi, že si na mě stěžovali sousedé. Pak za mnou přišla domovnice s tím, že jsme jediní, kteří nemáme na terase květiny, a do kdy to napravím," vzpomíná.

Hulič, nebo inženýr?

Možná se lépe žije vedle huliče trávy než vedle inženýra, který se pěkně stará o tulipány.

Podobné situace se odehrávají čím dál častěji i u nás. Dříve to totiž bylo se sousedskými vztahy jednodušší. Dostali jste byt na sídlišti Orlová nebo Poruba.

To znamenalo, že všichni sousedé pracovali stejně jako vy v huti nebo v dole. Všichni měli škodovku nebo ladu, ti schopnější vyráželi o víkendech na chatu. Nebylo co řešit, nebylo co závidět.

Jenže teď bydlíte v domku s pěkným výhledem do krajiny a najednou se vám u něj začalo stavět satelitní městečko. Krajinu obsadí "náplavy" z města, které se domů vracejí svými drahými auty pozdě večer.

Bydlí tam už rok a ještě jste je neviděli. Všimla sis, mámo, když se jim otevřela ta jejich parádní vrata, jak velký mají bazén? Na co ho mají, když jsou pořád v práci?

Nebo si koupíte nový byt ve městě. Při pomyšlení na výši hypotéky sice lesk vaší luxusní nerezové kuchyně poněkud zmatňuje, ale je to klidný, nový dům s hlídaným dvorem, bydlení na celý život.

"Já jsem Pája, tohle Klára, dneska u nás na terase grilujeme, tak jsme vás jako nové sousedy chtěli pozvat, ať se trochu oťukáme, že jo? Grilujeme každý čtvrtek, střídáme se, jé, vy ještě nemáte gril? V pondělky chodíme společně na spinning. Můžeme se podívat, jakou máte kuchyň? Vy nemáte vestavěnou myčku? Jé, jak můžete žít bez myčky?"

Příliš přítulný soused zvyklý se družit může lézt na nervy stejně jako ten, který hlásí na úřadu každý papírek na chodbě. A možná i víc. Jistý pan Jiří se kvůli takové sousedce dokonce odstěhoval.

Právo na sníh

Ze stavby souseda padá na váš pozemek sníh, led nebo stéká voda. Máte právo po sousedovi požadovat, aby tomu zamezil. Stejně časté jsou i podobné spory, kdy někdo na pozemek druhého navrší svůj odklizený sníh.

Každý den chodil z práce, vyčerpaný, chtěl mít klid, ale jakmile vkročil do domu, žena z přízemí ho hned odchytila: "Dobrý den, to máme dneska hezky, že? A jak se vám dařilo v práci? A co manželka? Děti? Ta politika, to je hrůza, viďte?" Den co den, až to nevydržel.

Máme vysoké ploty

"Z pobytů v Německu, v Británii a ve Spojených státech jsem získal dojem, že se tam k sobě sousedé chovají přátelštěji. Zdraví se, zajímají se jeden o druhého, nemají tak vysoké ploty," říká David Doležal, který ve své poradně Psychoterapeut řeší sousedské spory coby mediátor.

Cože? Aha, no tak dnes se se sousedskými spory nechodí jen na obecní úřad, který zpravidla stejně nic nerozhodne, nýbrž se podstupuje takzvaná mediace.

Probíhá takto. Sousedé, kteří se přou, si zaplatí soukromého nezávislého poradce, se kterým se sejdou a on se snaží najít řešení jejich sporu. Je to levnější a rychlejší než se soudit.

"Například jedna strana přijde s tvrzením: Vaši psi musí z domu. Během mediace se projeví, že nejde o zvířata, ale o štěkání. Bude tedy řešením, že majitelé s nimi absolvují výcvik, na kterém se bude rozzlobená sousedka částečně finančně podílet. Kdyby nebyl účinný, sejdeme se znovu a hledáme další řešení," vysvětluje David Doležal.

"Sousedské spory jsou typické velkou dávkou emocí, minimem věcnosti a snahou udělat si z mediátora spojence proti nebezpečnému individuu, co bydlí vedle. Zpravidla se nám podaří najít řešení. Neefektivní je mediace jen v případech, kdy jedna ze stran konflikt patologicky potřebuje k životu," říká.

Posílejte příběhy 

Své historky, zážitky a zkušenosti se sousedy posílejte s heslem SOUSEDI na adresu magazin@mfdnes.cz.

Sousedských sporů řešil spoustu a tvrdí, že mladší lidé se usmiřují snadněji. "Komunismus nás učil bát se jeden druhého, zalézat na chaty, do krunýřů vlastních rodin a nikoho k sobě nepouštět. Soused špehoval a donášel. Až demokracie nás začala nutit spolu vycházet a žádný domovní důvěrník nám už nepomůže," míní.

Z čehož vyplývá, že s mediací je vhodné zacházet opatrně. Takový pokus totiž může naopak spor ještě vyhrotit. Jen si přestavte, že osmdesátiletému sousedovi, který je zvyklý, že se se spory chodí na národní výbor, řeknete: "Hele, strejdo, dáme každej po pětistovce a frnknem do Prahy za mediátorem." Co by se asi tak dělo? Fakt, raději opatrně.

Ovocna.cz ANEB KDYŽ SE SOUSEDÉ MAJÍ RÁDI

Zapomeňme na ošklivé příběhy o sousedských sporech. Žít se dá i jinak, chce to jen štěstí a nastěhovat se do ulice, jako je třeba Ovocná ve Vratimově na severu Moravy.

Tam se sousedé mají tak rádi, žili si založili webové stránky, na kterých svůj komunitní život popisují. Zveřejňují na nich fotky ze společných akcí, zprávy, co je ve které rodině nového a co se chystá.

Ukázka neobvyklého sousedského soužití se jmenuje Ovocna.cz a dočteme se tam, že: "Prohloubení komunitního cítění pomohlo zejména zakoupení výčepního zařízení luxusního provedení včetně vestavěného ochlazovače."

Ulici tvoří starší rodinné domky, osazenstvo je různorodé: trumpetista skupiny Kryštof, lékařka, novinář, penzista, kameraman a další. Někteří ve Vratimově bydlí od dětství, jiní domky koupili a opravují je.

Mají svůj vlastní kodex, ve kterém například stojí, že: "Kdo v neděli rámusí v domě nebo na zahradě, a to se týká i sekání trávy, je cyp." Ovocnou neustále běhá spousta dětí, často je obtížné rozlišit, které do kterého domu vlastně patří.

Rodiny se skládají do společného fondu, z něhož organizují akce, které na webu popisují pod názvy: Welcome spring party, Good bye summer party a podobně.

Nejvíce si zakládají na slavnosti, při které vypustili do oblak velký hrozen nafukovacích balonků, asi šedesát jich bylo, s tubou od tenisových míčků. V té je schován v několika jazycích psaný vzkaz pro nálezce. Aby se o Ovocné vědělo i ve světě.





Nejčtenější

Nová koupelna je mnohem světlejší a působí elegantně.
Za tři dny a čtyři tisíce korun proměnila starou koupelnu k nepoznání

Barbora se vrhla na proměnu koupelny, která byla celá obložena dlaždicemi zvanými kůže. Ty prostoru vládly téměř 30 let. Byly na podlaze, vaně i všech stěnách...  celý článek

Směrem k jihu dům hledí velkou prosklenou plochou vstříc panoramatu...
Jak si vyzkoušet bydlení v moderní dřevostavbě na vlastní kůži

Ve vzorovém domě Domesi Concept House v obci Budíkov na Českomoravské vrchovině lze „na zkoušku“ strávit klidně i víkend a na vlastní kůži si vyzkoušet...  celý článek

Jde sice zatím jen o plány, ale jsou brány tak vážně, že prezident Le...
Jedinou stavbu Le Corbusiera v Moskvě ohrožuje 58 metrů vysoká věž

Budova Centrosojuzu v Moskvě je symbolem moderní architektury a první velkou veřejnou zakázkou, kterou získal Le Corbusier, jeden z nejznámějších architektů...  celý článek

Katedrála Nejsvětější Trojice je kostel polské pravoslavné církve v Hajnůvce v...
Lopaty a míchačky. Poláci za socialismu postavili sami tisíce kostelů

Výstava s názvem Architektura VII. dne v pražském Centru současného umění DOX ukazuje historii kostelů, které byly v Polsku postaveny mezi roky 1945 a 1989....  celý článek

Legionářské vlaky se používaly v letech 1918 - 1920 na transsibiřské magistrále...
Bydlí ve vagonu z legiovlaku. Stavba přišla na milion, vydrží 60 let

Michala, který rád cestuje, nelákalo klasické bydlení. Řešení však rozhodně neviděl v mobilheimu z plastu, na jehož výrobu se používá spousta chemie. Zvolil...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.