Podlahy v interiéru jsou provedené v červeném dubu (široké prkno)
"Přestože jsem zpočátku zadal projekt architektovi, v konečné fázi jsem jej znatelně ovlivnil a změnil. Navržená varianta byla sice zajímavá a svým způsobem nádherná, ale neohlížela se na skutečnost, že v bytě bude bydlet čtyřčlenná rodina. Neodpovídala zkrátka jejímu životnímu stylu," říká Jiří Pochman.
Vady? V návrhu dominovalo široké schodiště, které mělo být mimo jiné určené k sezení, a směrem, kudy je nádherný výhled na Prahu, nebylo zakresleno okno. A třeba do koupelny a na toaletu byly navrženy zasunovací dveře.
"To jsme také odmítli. Jednak kvůli složitosti vedení instalací, pak kvůli tomu, že tyto dveře hůře těsní, a konečně kvůli finančním nákladům," poznamenává Pochman. Na pomoc si tedy přizval svého známého, stavitele se zkušenostmi na obdobných projektech, a vlastní stavbu řešili společnými silami.
Místo posuvných dveří použili majitelé klasické se zárubní
S ohledem na historii
Díky poloze domu byl přirozeně při rekonstrukci kladen důraz na co nejvěrnější zachování vnějšího vzhledu půdy, z níž je výhled na Vyšehrad.
"Přestože jsme nutně museli využít nových stavebních prvků, například střešních oken Velux, podařilo se nám přiblížit se ještě více původnímu vzhledu z roku 1896. Na střechu jsme zvolili pálenou tašku, která se standardně používá na pražských historických střechách, klempířské prvky z mědi, opravy se dočkaly komíny. Střechu jsme zároveň vyčistili od nefunkčních technických zařízení, která její vzhled rušila desítky let," popisuje Jiří Pochman.
Z ložnice rodičů lze rovnou vstoupit do jedné z koupelen
Kvalita a tradice
Úcta k tradici a klasickým – kvalitním – stavebním materiálům se projevila i při budování interiéru. Zůstala zachována většina dřevěných krovů, výměna se dotkla jen několika málo kusů, konstrukce naštěstí byly ve velmi dobrém stavu.
Dřevo pak bylo ošetřeno, přebroušeno, natřeno protipožárním nátěrem a patinováno do původní podoby.
"Vybavení interiéru jsem nechal čistě na budoucích obyvatelích. Sám jsem měl na starost jen stavební část, v té jsem měl ovšem zcela volné ruce. Hlídal jsem kvalitu materiálů, dodavatelů a i zde jsem se držel tradice, případně osvědčených značek a firem," podotýká Jiří Pochman.
Podlahy v interiéru jsou z červeného dubu (široké prkno), okna dřevěná, stejně jako dveře. Na podlaze v chodbě, koupelnách a na toaletě najdete položené lité teraco, z něhož je překvapivě vyrobena také kuchyňská pracovní deska.
Pracovní deska je z litého teraka
"Firma Omega 99 se zaměřuje spíše na velké podlahářské zakázky, jednotlivosti dělá jen zcela výjimečně. Teraco jako materiál bylo v těchto činžovních domech však běžně používáno - a to jak ve veřejných prostorách, tak v bytech - pro své výborné vlastnosti. Je to bezespárá, trvanlivá a nadčasová podlaha," vysvětluje Jiří Pochman.
I na terasu zvolil kvalitu – exotické dřevo bangkirai, které svou červenou barvou při pohledu zvenčí mělo korespondovat s barvou pálené tašky na střeše. To však po čase v místech, která nejsou krytá před deštěm, získalo šedavý nádech, přestože bylo pečlivě ošetřeno podle instrukcí dodavatele.
Novodobé stavební materiály a postupy našly samozřejmě i zde uplatnění, a to v podobě tepelných izolací, sádrokartonu, z něhož jsou příčky a vestavby, porothermu, který posloužil na vnější dostavbu, a samozřejmě vytápěcí i zdravotní techniky.
Před červenou stěnou měl stát krb. Dokud nebude výtah, je třeba počkat - komu by se chtělo nosit dřevo nahoru v ruce?!
Chvála zachovalosti
Velká výhoda této půdy spočívala, jak již bylo řečeno, v zachovalosti dřevěných konstrukcí. To se hodilo nejen při rekonstrukci střechy, ale i při práci na podlahách.
"I tam bylo dřevo v poměrně dobrém stavu. Konstrukce se tedy zesílily ocelovými nosníky, na ně přišly prvky tepelné a zvukové izolace, poté dřevěná podlaha," vypočítává Jiří Pochman.
Kvůli vodě a plynu byly vybudovány nové stoupačky, odpad byl napojen na stoupačky stávající.
V dětských pokojích nechybí nábytek z Ikey
Otevřenost i soukromí
Zrekonstruovaná půda působí příjemným otevřeným dojmem, což je dáno nejen tím, že obývák a kuchyně jsou "spolu" v jedné velké místnosti, ale tento pocit podporuje i prosklená stěna mezi předsíní a velkým obytným prostorem.
Zároveň má každý člen rodiny zajištěný dostatek soukromí, protože s obytnou místností sousedí tři samostatné ložnice – rodičovská, pokoj pro dívku a pokoj pro chlapce.
U ložnice rodičů je pak ještě malá koupelna s toaletou a přímo v ložnici velký úložný prostor na galerii, kam vede dubové schodiště.
Rodina využila hojně nábytek z předchozího bytu
Pohodový interiér
Přestože byt svou polohou, rozlohou i použitými materiály patří spíše do vyšší střední třídy, tváří se velmi pohodově a přívětivě. Nemá nic ze supermoderních interiérů, které často působí chladně, až sterilně.
"Interiérové prvky a barevnost si vybírala dcera s rodinou podle svého. Zařízení této půdy ovlivňuje i fakt, že se sem přestěhovali z panelového domu. Vzali si tak spoustu vybavení ze starého bytu, pak nakupovali v běžných cenových relacích – mnoho kusů například pořídili v Ikey, mimo jiné kuchyňskou linku," říká Jiří Pochman.
Podle jeho slov budoucí obyvatelé bytu věnovali hodně pozornosti osvětlení. To má nejen podobu solitérních svítidel, ale ke světelné pohodě notně přispívají také zdroje zabudované v podhledech.
Výhled na Vyšehrad je neopakovatelný
U barevně dominantní červené stěny, při níž nyní stojí pohovka, měl stát krb. "Ten jsem ale dceři rozmluvil, i když vše je k jeho instalaci připraveno. Dům je zatím bez výtahu, neumím si představit, jak by se na půdu dopravovalo množství dřeva potřebné k vytopení. Tepelnou pohodu navíc stačí zabezpečit plynový kotel," uzavírá Jiří Pochman.
