Místo paland se v dětských a studentských pokojích stále častěji používají lůžka, která se z nábytku například „vysouvají jako zásuvky prádelníku. Velmi důležitým prvkem jsou u nových typů variant také kolečka a různé vodicí lišty. Zatímco přes den jsou postele „zastrčené do nábytku nebo alespoň někam do kouta, na noc se s pomocí koleček a jednoduchých výsuvných mechanismů, které zvládne i malé dítě, snadno vytáhnou ven.
Pokud zůstávají dvě lůžka nad sebou trvale, pak se alespoň výrobci snaží o to, aby děti měly dostatečný pocit soukromí. Toho docilují designéři například tím, že majitel horní postele „stoupá do svého království z boku, a to po schodech jako do vlastního bytu. Schody pak skrývají zásuvky s různou hloubkou a slouží k ukládání i velmi neskladných věcí.
Proč se palandy nelíbí
Patrové postele neboli palandy se používají zejména tam, kde není v místnosti dost místa pro dvě normální lůžka. V případě dětských pokojů to bývá bohužel spíše pravidlo než výjimka. Problém je však v tom, že tam, kde máte výšku stropu kolem 255 centimetrů a méně, případně kde se pokoj špatně větrá či bývá přetopeno, může mít potomek v noci často pocit, že nocuje v podpalubí lodi převážející černé otroky z rovníkové Afriky. Je tu horko a špatný, „vydýchaný vzduch.
Ani pro rodiče nepředstavují palandy žádné pohodlí. Zkuste zde převlékat postel a vůbec zde udržovat pořádek. „Pokud dítě onemocní a vy za ním budete každé čtyři hodiny šplhat s antibiotiky a hrníčkem čaje, také nebudete jásat, varuje architektka Zdenka Maňáková z brněnské firmy Maniac Interier.
Nechuť k palandám stoupá i s věkem dítěte. Dospívající si v nich připadají jako malé děti, zejména pokud v pokoji žijí sourozenci s větším věkovým rozdílem.
Nové typy lůžek mají přitom kromě jiných předností i tu výhodu, že jsou vhodné pro jakoukoli věkovou kategorii, od předškoláka až po studenta vysoké školy. Prostě postel na celý život strávený u rodičů.
Děti mají větší odvahu
Na domácím trhu se nové varianty postelí objevují hlavně u zahraničních dovozců, kteří se specializují na italský nebo španělský nábytek. Dospělí zákazníci však někdy bývají nedůvěřiví. Architekt Tomáš Janáček z firmy Interio to vysvětluje tím, že tuzemský zákazník se obává komplikací, zejména pokud se u nábytku setkají s kolečky nebo vodicími lištami: „Palanda je něco, co člověk důvěrně zná, co funguje od okamžiku, kdy ji postaví do dětského pokoje. Výsuvná nebo jinak ‘cestující’ postel pro něj - tedy z jeho pohledu - představuje riziko. Většina zákazníků má totiž špatné zkušenosti s kvalitou nábytku. Tomu však lze zabránit pečlivým výběrem při nákupu. Architekt Janáček oceňuje u nových polyfunkčních systémů především úsporu místa. Upozorňuje však rodiče, aby se vyvarovali dětských „sladkých barev. Pak může nábytek potomkům sloužit třeba až do dospělosti. Nábytek by měl být proto spíše v neutrálním barevném provedení. Vlastní výraz odpovídající věku dítěte obstarají snadno doplňky.
Někdy chybí i odvaha změnit zaběhnutý stereotyp. „Když přijdou nakupovat rodiče
s dětmi, jsou to právě ony, kdo přijímá nová řešení s větším
nadšením. Děti mají i spoustu nápadů, říká Jan Poustecký
z firmy Siesta interiéry, „určitě by měli rodiče chodit nakupovat nábytek se svými dětmi společně.
Domácí produkce je levnější
Pokud jde o finanční stránku, je třeba počítat s tím, že sestava nábytku s dvěma výsuvnými postelemi vás u dovozového výrobku přijde asi na 70 tisíc a výše. „Tyto systémy však můžete nakupovat postupně nebo je možné koupit je někdy i na splátky, radí Jan Poustecký, „navíc například španělští výrobci jsou ochotní vyrobit třeba pracovní desky přímo na míru, aniž by se tím nějak výrazně zvýšila cena. Dodací lhůta je také stejná, kolem šesti až osmi týdnů.
Domácí výrobci se zatím novým řešením příliš nevěnují, výjimkou je sestava Pódium od Jesanu Adolfovice, která stojí včetně montáže necelých 35 tisíc. Za tuto cenu pořídíte dva výsuvné rámy na lůžka, dva posuvné pracovní stoly, podlahu pódia a kovovou podpůrnou konstrukci, výsuvný kontejner na lůžkoviny, schodišťový stupeň s úložným prostorem a další díly.
Pokud zůstávají dvě lůžka nad sebou trvale, pak se alespoň výrobci snaží o to, aby děti měly dostatečný pocit soukromí. Toho docilují designéři například tím, že majitel horní postele „stoupá do svého království z boku, a to po schodech jako do vlastního bytu. Schody pak skrývají zásuvky s různou hloubkou a slouží k ukládání i velmi neskladných věcí.
Proč se palandy nelíbí
Patrové postele neboli palandy se používají zejména tam, kde není v místnosti dost místa pro dvě normální lůžka. V případě dětských pokojů to bývá bohužel spíše pravidlo než výjimka. Problém je však v tom, že tam, kde máte výšku stropu kolem 255 centimetrů a méně, případně kde se pokoj špatně větrá či bývá přetopeno, může mít potomek v noci často pocit, že nocuje v podpalubí lodi převážející černé otroky z rovníkové Afriky. Je tu horko a špatný, „vydýchaný vzduch.
Ani pro rodiče nepředstavují palandy žádné pohodlí. Zkuste zde převlékat postel a vůbec zde udržovat pořádek. „Pokud dítě onemocní a vy za ním budete každé čtyři hodiny šplhat s antibiotiky a hrníčkem čaje, také nebudete jásat, varuje architektka Zdenka Maňáková z brněnské firmy Maniac Interier.
Nechuť k palandám stoupá i s věkem dítěte. Dospívající si v nich připadají jako malé děti, zejména pokud v pokoji žijí sourozenci s větším věkovým rozdílem.
Nové typy lůžek mají přitom kromě jiných předností i tu výhodu, že jsou vhodné pro jakoukoli věkovou kategorii, od předškoláka až po studenta vysoké školy. Prostě postel na celý život strávený u rodičů.
Děti mají větší odvahu
Na domácím trhu se nové varianty postelí objevují hlavně u zahraničních dovozců, kteří se specializují na italský nebo španělský nábytek. Dospělí zákazníci však někdy bývají nedůvěřiví. Architekt Tomáš Janáček z firmy Interio to vysvětluje tím, že tuzemský zákazník se obává komplikací, zejména pokud se u nábytku setkají s kolečky nebo vodicími lištami: „Palanda je něco, co člověk důvěrně zná, co funguje od okamžiku, kdy ji postaví do dětského pokoje. Výsuvná nebo jinak ‘cestující’ postel pro něj - tedy z jeho pohledu - představuje riziko. Většina zákazníků má totiž špatné zkušenosti s kvalitou nábytku. Tomu však lze zabránit pečlivým výběrem při nákupu. Architekt Janáček oceňuje u nových polyfunkčních systémů především úsporu místa. Upozorňuje však rodiče, aby se vyvarovali dětských „sladkých barev. Pak může nábytek potomkům sloužit třeba až do dospělosti. Nábytek by měl být proto spíše v neutrálním barevném provedení. Vlastní výraz odpovídající věku dítěte obstarají snadno doplňky.
Někdy chybí i odvaha změnit zaběhnutý stereotyp. „Když přijdou nakupovat rodiče
s dětmi, jsou to právě ony, kdo přijímá nová řešení s větším
nadšením. Děti mají i spoustu nápadů, říká Jan Poustecký
z firmy Siesta interiéry, „určitě by měli rodiče chodit nakupovat nábytek se svými dětmi společně.
Domácí produkce je levnější
Pokud jde o finanční stránku, je třeba počítat s tím, že sestava nábytku s dvěma výsuvnými postelemi vás u dovozového výrobku přijde asi na 70 tisíc a výše. „Tyto systémy však můžete nakupovat postupně nebo je možné koupit je někdy i na splátky, radí Jan Poustecký, „navíc například španělští výrobci jsou ochotní vyrobit třeba pracovní desky přímo na míru, aniž by se tím nějak výrazně zvýšila cena. Dodací lhůta je také stejná, kolem šesti až osmi týdnů.
Domácí výrobci se zatím novým řešením příliš nevěnují, výjimkou je sestava Pódium od Jesanu Adolfovice, která stojí včetně montáže necelých 35 tisíc. Za tuto cenu pořídíte dva výsuvné rámy na lůžka, dva posuvné pracovní stoly, podlahu pódia a kovovou podpůrnou konstrukci, výsuvný kontejner na lůžkoviny, schodišťový stupeň s úložným prostorem a další díly.
 Typickou ukázkou „cestujícího“ nábytku je dětský pokoj zařízený systémem Gulliver od italské firmy Besana. Využívá vysouvací lůžka, kolečka i vodicí lišty zapuštěné do dřevěných obkladových desek. V nich se snadno pohybují jak postele, tak výsuvná police či pracovní stůl, přesně podle toho, co obyvatelé pokoje mají právě „na práci“. Sestava na obrázcích potřebuje prostor pouze 370 x 260 centimetrů. |
 Sestava na obrázcích potřebuje prostor pouze 370 x 260 centimetrů. |
 Typickou ukázkou „cestujícího“ nábytku je dětský pokoj zařízený systémem Gulliver od italské firmy Besana. |
