Když se mladý pár stěhoval před deseti lety do mezonetového bytu v novostavbě, bylo prvorozenému synovi pár měsíců.
Za necelé dva roky mu přibyl bráška a tak měla rodina stále co řešit – i platit. Nábytek i další doplňky se proto pořizovaly zejména s ohledem na praktičnost a cenu. A také s vědomím, že prostě občas přijde k úhoně, ale to prostě k malým dětem patří.
Po deseti letech synové odrostli, dva příjmy zase dovolily poohlédnout se po kvalitní změně. A protože mladý pár žije hodně společenským životem, rád a často přijímá návštěvy.
Chtěl si proto dopřát společenskou část bytu v reprezentativnější podobě než doposud. Ovšem bez jakýchkoliv stavebních zásahů, pouze pomocí výměny nábytku!
Upozorňujeme čtenáře, že pro větší názornost byly pro nově navržený stav použity vizualizace, nikoli fotografie.
Byt pro rodinu i návštěvy
Mezonetový byt tvoří společenská a intimní zóna. První je umístěna poněkud netradičně výše, v níže položeném podlaží se pak nacházejí dětské pokoje, ložnice a koupelna.
Toto rozdělení určil již developer dispozičním řešením i rozvody vody a odpady. V nové kuchyni musely proto spotřebiče - zejména digestoř - a dřez zůstat na původních místech.
"Manželé se nechtěli pouštět do žádných stavebních úprav, pouze si přáli vybavit novým nábytkem a spotřebiči kuchyni, jídelní a obývací část včetně zádveří,“ vypočítá zadání architekt Petr Pospíšil z firmy Kyzlink (www.kyzlink.com).
Mezi přání zákazníků patřila i výměna materiálů a barev. Změna životního stylu se však odrazila i v jejich preferencích na odpočinek, zejména pokud jde o čalouněný nábytek.
Zatímco před lety byla na prvním místě možnost rozkládací pohovky na přespání návštěv, dnes je to pohodlí při sledování filmů.
Nová podoba obýváku
Kam se skříněmi
Časté schůzky architekta Pospíšila s majiteli se většinou odehrávaly jako debata o ukládání. Zatímco on doporučoval ponechat především obývací pokoj a jídelnu hodně otevřené a vzdušné, ne zahlcené nábytkem, rodina toužila využít veškerý volný prostor k uskladnění věcí, jež se za deset let v bytě nashromáždily.
A protože si na jejich rozmístění v této zóně zvykli, nechtěli nic měnit.
"Byl to docela boj, ale nakonec uznali, že bude lepší doplnit intimní zónu o vestavné skříně. Děti ještě stále potřebují dost místa – mladšímu synovi je dnes osm, staršímu deset let – takže je maminka má stále ráda na očích. Proč by se měli vyhýbat nábytku?! Úložný prostor jsme rozšířili v zádveří, ale tak, aby výsledný dojem nepůsobil stísněným dojmem,“ vysvětluje Petr Pospíšil.
Jeho návrh představuje moderní a zároveň dostatečně nadčasové řešení, které odpovídá věku majitelů i jejich dětí.