Na stavbě bylo použito hodně přírodního kamene, leštěný kámen pochází z

Na stavbě bylo použito hodně přírodního kamene, leštěný kámen pochází z Vietnamu. Jeho cena prý vyjde asi na stejnou částku jako beton. | foto: Jaroslav Kvíz

Když bude nejhůř, přesunu dům jako kostel v Mostě, tvrdí Miloš Holeček

  • 602
Čeští furianti. I tak může působit kauza stavby a bourání rodinného domu mezi majitelem Milošem Holečkem a magistrátem v Pardubicích. Majitel se proto připravuje i na extrémní řešení: přesun domu o dvacet metrů na "nezávadnou" část pozemku.

Spor, který se vleče již několik let, má hořkou příchuť. Miloš Holeček začal stavět v roce 2008 bez stavebního povolení, což ovšem současný stavební zákon dovoluje s tím, že si stavebník obstará potřebné doklady dodatečně.

Jenže stavěl na svém pozemku o 12 metrů dál, než územní plán povolil pro předměstské bydlení, v části, která byla určena jako rekreační zeleň. 

Plot úřady povolily, stavbu domu nikoli.

Majitel doufá, že se 15. května, kdy zasedá zastupitelstvo, ještě jednou projedná podoba územního plánu, jeden ze zastupitelů mu to prý přislíbil. Jenže na programu jednání zatím tento bod není, jak nám potvrdil Ondřej Tušl z kanceláře primátorky.

Pokud s ním některý ze zastupitelů vystoupí, nemá Holeček vyhráno. Už jednou si totiž zastupitelé odhlasovali, že další změny územního plánu budou řešit až v roce 2015.

A co pak? Miloš Holeček se nevzdává: "Pokud nedojde ke změně, přesunu dům, jako to udělali v Mostě s kostelem. Tehdy se na tom podílela i pardubická Prefa, už jsem o tom mluvil s tehdejšími účastníky. Docela se na to těší. Technicky to lze vyřešit tak, že se vyhloubí jáma a položí se transportní pásy podobně jako v Mostě, aby se celý dům dostal na místo, kde je už povolené stavět. Předpokládané náklady by byly asi 1 200 000 korun. Vlastně to až tak složité není." 

To je ovšem sotva desetina toho, nač by přišla demolice. Pokud by ke stěhování domu opravdu došlo, bylo by to sousto pro novináře, a to nejen z Česka. Projekt podle sdělení Miloše Holečka zajímá i prestižní časopis National Geographic. Pro Pardubice by to ale žádná sláva nebyla. Celý spor má totiž druhou stranu mince. A možná je těch stran ještě víc.

Přesun kostela Nanebevzetí Panny Marie

V roce 1964 padlo rozhodnutí o likvidaci města Most a vytěžení uhlí, které se pod ním nacházelo. Současně bylo rozhodnuto o záchraně kostela Nanebevzetí Panny Marie formou přesunu vcelku. Z kostela bylo demontováno všechno, co se dalo odmontovat, a celá stavba byla vyztužena ocelovou konstrukcí. Dne 30. září 1975 se dal do pohybu objekt 60 metrů dlouhý, 31,5 metrů široký a 29,7 metrů vysoký. Historické zdivo vážilo 9 600 tun, ocelová konstrukce 1 500 tun a podvozky 1 060 tun.

Církevní výzdobu nahradil velín, jehož počítače řídily přesun. Škodovy závody vyrobily 53 transportních pásů o nosnosti pěti set tun a upravena byla cesta, kterou měl kostel na kolečkách absolvovat.

Stěhování trvalo do 27. října. Kostel se posunoval na čtyřech kolejích, zezadu byl tlačen a zepředu brzděn hydraulickými válci. Vodováhy a elektronická čidla sledovala všechny pohyby a výškové odchylky kostela při cestě po nerovném terénu. Nakonec kostel zdolal cestu dlouhou 841 metrů průměrnou rychlostí 2,16 cm/min. Na novém místě byl pak posazen na nové základy. Restaurátorské práce probíhaly až do roku 1988.

Přesun kostela je zapsaný do zlaté knihy Guinnessových rekordů tisíciletí.
 

Na ústní sliby zapomeňte

Z pohledu nezúčastněného účastníka je jasné, že se Miloš Holeček provinil. Ten argumentuje, že mu zastupitelé opakovaně slibovali změnu územního plánu. Od roku 1998 si tak směňoval s městem parcely v blízkosti řeky,  v roce 2005 a 2006 dokonce městu pozemky u řeky odprodal, aby mohla být vybudována protipovodňová ochrana, jinak by město přišlo o dotace z Evropské unie.

Kromě peněz za logický požadavek: změnu územního plánu. Jenže dostal jen ústní sliby. Navíc tvrdí, že byl přinucen prodat pozemek v centru města, právě pod nátlakem, že jinak ke změně, o níž usiluje, nedojde. Teď si najednou nikdo na nic nepamatuje.

Miloš Holeček tvrdí: "Mám k dispozici materiál, který byl projednáván v rámci změn územního plánu č. 6 s dotčenými orgány státní správy. Z něj jasně vyplývá, že můj pozemek 507/2 je určený v celém rozsahu v ruce jako bydlení předměstské. Pak bylo najednou všechno jinak."

Za prosklenou fasádou se skrývá bazén, trojitá skla a vertikální žaluzie brání přehřívání i úniku tepla.

Miloš Holeček má s úředníky různé zkušenosti. Když například v devadesátých letech vyměnil s městem pozemky, první, co úředníci udělali, bylo doručení nařízení, že musí odklidit do šesti měsíců skládku. Na  pozemku, který do té doby vlastnilo město a úřad mu ji i s pozemkem předal.  "Jinak že zaplatím šedesát tisíc," vzpomíná Holeček.

V roce 1999 mu pak stavební úřad povolil kolem inkriminované parcely postavit zděný plot s výškou přibližně 2,2 metru. Selský rozum by tento souhlas chápal tak, že úředníci počítají s tím, že se na takové parcele bude stavět. A to také Miloš Holeček v roce 2008 udělal. Ovšem bez povolení.

"Já bych si nic takového netroufla, v našem případě jsme o změnu územního plánu žádali snad patnáct let. Jenže v Pardubicích je to s úředníky těžké. Na Číčák, jak zde říkáme, blízko něhož pan Holeček stavěl, chodí na procházky snad celé Pardubice, je to kousek od magistrátu, tak proč ho nezastavili dřív?" podivuje se majitelka rodinného domu, která však nechce zveřejnit své jméno.

Na podporu "zachování domu manželů Holečkových" vznikla v Pardubicích dokonce už i petice. "Já ji také podepsala," říká mladá prodavačka zmrzliny v centru města. Její zákazník se přidává: "Mně se ten dům líbí, nikomu tam nevadí, tak proč jej bourat?"

V trávě uprostřed je vidět kolík, od tohoto místa už lze stavět.

Pasivní dům a moderní technologie

Podoba domu se někomu nelíbí, jiným ano. "Je to můj dům," krčí rameny Holeček, "a mně se líbí." Z pohledu nejen ekologů je však zajímavé to, že jde o pasivní dům, kde Miloš Holeček použil celou řadu moderních technologií.

"Je to můj první rodinný dům, který jsem stavěl. Hledal jsem na internetu, radil se s odborníky, když chcete informace najít, najdete je," vysvětluje autor celé stavby, který zde vlastnoručně (a s rodinou) odpracoval stovky a stovky hodin. I proto má k domu jiný vztah než běžný investor, který si nechá postavit dům na klíč.

Stavba je založena na základové desce, základy pak nechal majitel izolovat proti vodě a radonu, navíc přidal vrstvou liaporbetonu, ta má izolovat tepelně. Pod nosnými stěnami je další izolace, kombinace takzvaného pěnového skla a opět liaporbetonu.

Venkovní terasy, schodiště a balkony mají přerušené tepelné mosty, byly zde použity konstrukční prvky systému Isocorb. Okapy jsou nerezové. "Když máte měděné, časem máte mapy od měděnky na fasádě, rozdíl v ceně prakticky není," vysvětluje Miloš Holeček.

V suterénu domu je vše připraveno pro dokončení instalací moderních
V suterénu domu je vše připraveno pro dokončení instalací moderních
V suterénu domu je vše připraveno pro dokončení instalací moderních

V suterénu domu je vše připraveno pro dokončení instalací moderních technologií.

Na obvodové zdi použil polyuretan, který doplnil extrudovaným polystyrenem, aby vznikl sendvič pro kontaktní fasádu. Okna jsou ze zatepleného plastu s trojskly a inertním plynem. Střední sklo je pokovené, aby odráželo v létě infračervené záření a v zimním bránilo propouštění tepla ven.

Prosklenou fasádu tvoří šest metrů vysoká skla, i proto se musela nakonec dovézt až z Belgie. Elektronicky řízené vertikální žaluzie umožňují regulaci světla a také přicházejícího tepla zvenčí.

Zemní výměníky na chlazení a řízené větrání jsou další technickou vymožeností, zatímco v létě venkovní vzduch například s teplotou 35 °C proudí do domu už pouze s teplotou 17 °C, v zimním období zemní výměník vzduch předehřívá z minus 23 °C na 3 °C.

"Dům splňuje parametry pasivního domu," potvrzuje Ing. Václav Myslík, renomovaný soudní znalec, který zpracoval odborný posudek a dům i použité technologie osobně prověřil.

Pro ohřev vody v bazénu má sloužit tepelné čerpadlo Panasonic s proměnnými otáčkami (to může dům i vytápět), v létě solární panely. Rovná střecha nad hlavní obytnou plochou je připravena pro osazení horizontální větrné turbíny a fotovoltaických i solárních panelů. Střecha je však řešena tak, aby tyto technologie opticky nerušily. Také výtahová šachta teprve čeká na instalaci příslušného zařízení.

Za dvířky v zídce (vlevo) se skrývá vyústění zemního výměníku. Použité cihly na zídky a plot jsou ze starých bouraček.

Miloš Holeček však v domě nesmí bydlet, zatím jen splácí pokutu 200 tisíc za nepovolenou stavbu. Proto s dokončením stavby čeká. Pravidelně sem však dochází, nebo častěji dojíždí na kole, aby mu zařízení zloději nerozkradli.

V ulici vedle jeho parcely stojí velké rodinné domy, trochu paradoxně jejich majitelům prodal pozemky právě Miloš Holeček. Ponechal si tu poslední s přesvědčením, že ústní sliby zastupitelé splní a plán upraví.

Z oken domu vidí na nikdy nepovolené a tudíž nezkolaudované hřiště a silnici, které patří městu. "Stalo se to v roce 1984, ale to neznamená, že tehdy zákony neplatily, dodnes s tím ale stejně nic neudělali," tvrdí.

Pardubický magistrát nebývá vždy důsledný. Schválil dodatečně třeba jednu z největších nepovolených staveb, a to překladiště nedaleko chemičky Synthesia, které vybudovala vrchlabská společnost D+D Park. V porovnání s cenou stavby byla pokuta 900 tisíc jen drobnou částkou.

Holečkovi však hrozí zboření stavby, a to na jeho náklady. Zatímco u domu se hovoří o nákladech deset milionů, bourání a uložení materiálů a technologií  by prý mohlo přijít na dvojnásobek. Vše by měl zaplatit Miloš Holeček.  

Secesní dům (uprostřed) v Jindřišské ulici v Pardubicích patřil rodině Holečkových, v restituci byl vrácený zpět. Právě jeho oprava rozlítila stavební úřad i památkáře, nakonec však stavební povolení bylo dodatečně vydáno.

Rozhodnutí o demolici vily, které vydal stavební úřad v Pardubicích, totiž potvrdil Nejvyšší správní úřad a nemůže je změnit ani kasační stížnost, kterou Miloš Holeček podal na rozhodnutí úředníků.