Kdo pěstuje angínovník, nemusí se bát kašle

- Ochutnávat při procházce mezi stromy dozrávajíci plody,to je docela běžné zahrádkářské potěšení. I bylinky na čaj nebo do polévky si na záhonech trhá kdekdo. Ale okusovat rovnou listy okrasných květin? Proč ne, ovšem jen když jde o angínovník. Nápadné květy připomínají lilii, ploché listy se podobají spíš kosatcovým. Angínovník čínský,jejž odborníci znají pod názvem belamkanda, však není ani jedno, ani druhé. »Dekorativní, a přitom poměrně nenáročný angínovník u nás zatím málokdo zná,« představuje svůj výpěstek zahradník Vlastimil Šindelář z Kláštera-Teplé.

»Přitom jde o zajímavou i užitečnou rostlinu. Jak už název napovídá, její listy i plody mohou pomoci jako prevence před chorobami horních dýchacích cest. Její nápadný vzhled zase ocení ti, kdo chtějí mít na zahradě rostlinu, kterou se sousedé pochlubit nemohou.« Asi šedesát centimetrů vysoká trvalka kvete od července do září oranžovočerveným skvrnitým květem. Vynikne především ve společnosti okrasných trav, ale hodí se také na okraje vodních ploch. Svědčí jí výslunné stanoviště a neutrální, propustné půdy. I když pochází z teplejších krajů, podle zkušeností Vlastimila Šindeláře dokáže při zakrytí chvojím bez problémů přežít i českou zimu. Rozmnožit ji můžete buď rozdělením větvených oddenků, nebo ze semen, která dozrávají na podzim a na jaře se vysévají rovnou na záhon. Ploché, mečovité listy jsou zakončeny špičkou - a právě ta se žvýká namísto léčivých sirupů. Chutná ostře jako naráz spolknutý sáček větrových bonbonů, proto se vyplatí uždibovat jen v malých dávkách. »Angínovník se hodí jako prevence během léta a podzimu. Ale když už člověk onemocní, je na takovou kúru pozdě a je lepší sáhnout k obvyklé léčbě,« říká zahradník Vlastimil Šindelář a dodává varování: »Opatrně by jej měli ochutnávat hlavně kuřáci. Těm dokáže protáhnout a vyčistit krk opravdu důkladně.«

Angínovník se hodí na břeh jezírka. Vynikne ve společnosti okrasných trav nebo nízkých kvetoucích rostlin.