Nedávno. Předtím jsem bydlela různě po podnájmech. Už od svých osmnácti let jsem takhle pendlovala. Bylo to hlavně kvůli stálému angažmá v divadle. Jednu dobu jsem dokonce bydlela v Plzni, ale pak jsem se vrátila zpátky do Prahy, ale už ne k rodičům. Nějak jsem si zvykla na soukromí. Teď bydlím nastálo v Říčanech.
Kde se vám to líbí víc: v Dejvicích, nebo v Říčanech?
Teď se mi asi líbí víc v Říčanech. Je docela příjemné odjet z centra města a po náročném dni se vrátit do přírody, na zahrádku, dát si jídlo na terase... Co ale bude v budoucnu, to zatím nevím. Tohle asi není konečná. A co se týče Dejvic? Ty mi přijdou naprosto jedinečné, a jestli bych někde v budoucnu chtěla bydlet, tak právě tam.
Proč je vaše nejoblíbenější místo na chatě ve Vraném nad Vltavou?
Je to chata, kam jsem jezdila se sestrou a s rodiči už jako malá. Trávily jsme tam se sestrou veškeré prázdniny. Na žádné tábory jsme nejezdily, byly jsme jenom tam. A kdybych si teď měla vybrat mezi Vraným a dovolenou u moře, tak by asi vyhrála chata. Je to kousek od Prahy, v lese, který mám odmalička hrozně ráda, je tam potok...
Vzpomínáte si na něco příjemného ještě z dob, kdy jste tam jezdila jako dítě?
Děda kdysi vykopal kamenný bazén. Dnes je zapadaný listím, ale tehdy byl napuštěný vodou z pumpy. Na zahradu nesvítí moc sluníčka, takže voda byla doslova ledová, ale my se tam cachtaly skoro pořád. A tam jsem se tehdy naučila plavat.
 Kateřina Hrachovcová si čte otázky čtenářů, 15. 5. 2000 |
