Kašle na úředníky. Na svém pozemku staví bez povolení

  • 189
Miluje vítr, dřevo a svobodu, a to i v architektonické tvorbě. Posledních deset let se architekt Martin Rajniš zapsal do podvědomí veřejnosti kromě jiného hlavně dřevěnými stavbami, které občas označuje jako sklad dřeva na výšku.

Poštovna na Sněžce, Lesovna u Písku, povodňový transbordér Andělská hora u Chrastavy, věž Scholzberg, rozhledna Bára, ale také kupole v Maxově inspirovaná chrámem Santa Maria del Fiore ve Florencii...

To je pouze malá část z toho, co stihl architekt Rajniš za posledních deset let. Rok 2001, kdy je podepsán pod Obchodním centrem Nový Smíchov, se totiž pro něho stal docela přelomovým.

Pahrbek český

O Poštovně na Sněžce natočila Lucie Králová autorský dokument Pahrbek český. Film byl uveden na řadě festivalů, například i v prestižní sekci výběru nejlepších českých dokumentů roku "Česká radost" na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě.

"Dělat s bohatými investory je hrozně těžký, v řadě věcí vás smažou," říká v epizodě Huť na architekturu z televizního cyklu ProStory (ČT2 v sobotu 12. listopadu v 22:25) právě ve vztahu k Novému Smíchovu.

Změnu v Rajnišově tvorbě nastartoval i dům Vejminek, také z roku 2001, který navrhl pro vynikajícího fotografa, docenta Pavla Štechu. "Ten dům mi obrátil osud," tvrdí ve filmu architekt Rajniš.

 Autorkou celého projektu i režisérkou tohoto dílu je Lucie Králová. Pilotní díl se natáčel už v roce 2007, dotáčky však proběhly až v roce 2011.

Věž Scholzberg u Horního Maxova

"Celý cyklus proStory se nakonec začal realizovat až v roce 2011. Díky této obstrukci se do filmu Huť architektury dostal téměř časosběrný moment, odstup čtyř let od původního natáčení i od staveb a postojů Martina Rajniše z roku 2007. Tím film získal další rovinu ," říká Lucie Králová.

V letošních dotáčkách se tak podařilo zachytit stavbu kupole v Maxově. "Byla to oslava svobody architektury, na kterou přijela spousta výborných architektů včetně například Johna Eislera," dodává režisérka Králová. Cyklus se během čtyř let, kdy vznikal, postupně více přiklonil od portrétů architektů k sociálním kontextům.

Dům Vejminek navržený pro Pavla Štechu

Hledání inspirace

"Táta koupil v roce 1953 plachetnici," prozrazuje v dokumentu Martin Rajniš (67), kde se vzala jeho letitá láska k moři, větru i cestování. Na své malé plachetnici se kromě Antarktidy dostal na všechny kontinenty. Většina jeho staveb má s "větrem" hodně společného, třeba továrna na svítidla v Praze má obdobnou konstrukci jako letadla. I proto dobře odolává větru.

Na svých cestách hledal Martin Rajniš nápady, jak stavět malé a levné domy. "Hodně mě inspiroval třetí svět," prozrazuje na sebe před kamerou. Je logické, že své averzi na šmoulí domy, jak říká katalogovým stavbám přeplácaným vikýři, arkýři a nesmyslnými věžičkami, nechal ve filmu volný průchod.

Vadí mu i předpisy, které u schodišť vyžadují, aby se na nich vytočili lidé s rakví. "Co je komu do toho, kudy a jak si vynesu svou rakev," protestuje Martin Rajniš.  

Továrna Koloděje

Martin Rajniš při natáčení v Horním Maxově

Po vzoru nomádů se pustil na svém pozemku do staveb, kvůli nimž ho už několik let popotahuje stavební úřad. Nemá na ně totiž stavební povolení, a tak vede s úředníky spory o nutnosti "razítka". "Nejsem luzr, nechci prohrávat. Neodejdu, dokud spory nevyhraju," tvrdí v epizodě věnované své tvorbě. 

Prof. Ing. arch. Martin Rajniš

* 16. května 1944 v Praze
Vystudoval Fakultu architektury ČVUT, absolvoval dvouleté postgraduální studium na AVU, pak takzvanou Školku architektury u profesora Hubáčka (SIAL).
Stal se jedním ze zakladatelů Komory architektů. K jeho nejznámějším realizacím patří obchodní dům Máj v Praze, Obchodní centrum Nový Smíchov, řada rodinných domů a vil, výstavních pavilonů i veřejných a administrativních budov.

Podle něho je například věž Scholzberg (výška 12,5 m, 54 schodů, hmotnost 7 tun) pouze "sklad dřeva na výšku v podobě věže", který se jen rozebere. Ale až bude autor chtít. A tak si věž žije už několik let svým životem a stala se cílem mnoha turistů.

Architekt Rajniš je i autorem prvního dřevěného transbordéru nedaleko Chrastavy(transbordér = upravená lanovka, která používá kabinu zavěšenou na kladkách, cestující s ní sami pohybují taháním za lano) u nás.

Vzdal se i autorského honoráře, aby Chrastavě poničené povodněmi pomohl vyřešit ztrátu hned několika mostů a můstků. Více o transbordéru zde.

Transbordér oceňují i tursité.

Jeho návrhy Poštovny Anežka na Sněžce nebo Lesovny u Písku vyvolaly řadu vášnivých diskusí. Martin Rajniš se k nim ale vždy staví čelem. Ostatně jako ke všemu.

"Otevřenost Martina Rajniše k celému natáčení považuji za zcela mimořádnou, i v tomto necenzurování je pro mě určitá kontinuita jeho bojovnictví za svobodnější architekturu, v některých aspektech i za svobodu vůbec. Zní to možná velkohubě, ale v Čechách je takového přístupu jako šafránu,"  konstatuje Lucie Králová.