I když celá obytná čtvrť zvaná Sluseholmen byla dokončena teprve nedávno, jedenáctipodlažní věžák s 81 byty se nápadně liší od okolních domů.
Už před lety oslovil úřad pro správu kodaňských přístavů tamní studio Kasper Danielsen Arkitekter, aby vypracovalo návrh na využití této části bývalého přístavu. Architekti navrhli mnoho variant.
Pozdější developer Nordkranen pak spolu s nimi vybral Kaplického anglické studio Future Systems, aby se podílelo na projektu jednoho z obytných domů.
"Věděli jsme, že lokální plán dovoluje postavit něco zcela neobvyklého. Future Systems jsou velmi známí svou troufalostí, proto byli podle nás tím nejlepším partnerem do hry. S jejich příchodem jsme získali zcela nový pohled na to, jak může bytový dům vypadat," říká architektka Malin Mayer z kodaňského týmu.
Celý tým je rád, že tento atypický dům je hotov a od roku 2008 v něm bydlí nájemníci. Metropolis se stihl doslova za pět minut dvanáct, protože v dnešní době finanční krize a klesajících cen nemovitostí se asi žádný developer neodváží postavit v Dánsku bytový dům, který se tak markantně odlišuje.
Různé pohledy
Spolupráce byla pro obě studia velkou výzvou, protože se ukázalo, že dánští, čeští a angličtí architekti vycházejí z rozdílných kultur. Způsob nahlížení na to, jak by mělo vypadat ideální bydlení, se velmi lišil.
Dánové prý museli doslova "zahodit do koše" mnoho návrhů Future Systems na dispozice bytů. Angličané například navrhovali přesně opačné umístění obývacích pokojů versus ložnic, než je v Dánsku zvykem. Kromě toho bylo v bytech příliš mnoho chodeb, které se nedaly využít a všechny příčky se vlnily stejně jako křivky fasády.
"V našich normách je stanoveno, že žádný prostor v bytě se nesmí používat jen jako průchod a místnosti musí být dostatečně prosvětleny denním světlem. A to návrhy Future Systems bohužel nedodržely," vysvětluje architekt Jørgen Børg ze studia Kasper Danielsen Arkitekter.
Jedním dechem však dodává: "Za co ale vděčíme Future Systems, je výraz celého domu a jeho zvlněná bleděmodrá fasáda s výraznými oválnými výřezy pro balkony. Pro skandinávskou architekturu je velmi nezvyklé nevidět konstrukci domu. Tak bychom to my nikdy nenavrhli."
Dům jako maják
Jedenáctipodlažní Metropolis nabízí 81 bytů. Již z úpatí domu je fantastický výhled do okolí. Dům totiž stojí na "vysokém soklu" a stoupá se k němu po rampě.
Kromě výhledu z přízemních bytů má sokl i další účel, skrývá totiž sklepní garáže, které by bylo jinak velmi obtížné zapouštět, protože stavba stojí na uměle vytvořeném poloostrově.
Pro zajištění stability celého poloostrova a domu je v podzemí vybudována ochranná zeď. Chrání i před případným nárazem lodi.
Kolem celého domu byl v úrovni vody položen dřevěný rošt, u nějž může zakotvit například kajak či jachta. Rošt je veřejně přístupný, stejně jako celý poloostrov v úrovni přízemních bytů.
Rozlehlé střešní terasy jsou naopak pouze privátní a náleží jen k největším bytům v nejvyšších patrech. Z devátého do desátého patra probíhají jakési "roury" se schodišti, které ústí na střeše. Schodišťové výstupy jsou obloženy červeným kovem, takže dům z dálky připomíná maják.
Návrhy těchto výstupů a střechy prý zabraly nejvíc času z celé stavby. Architekti promýšleli každý detail, protože kvůli výšce budovy jsou všechny střešní prvky viditelné v panoramatu města.
"Navíc jsme museli zajistit, že veškeré použité materiály bude možno dostatečně upevnit. V prvních návrzích byly nad střešními terasami napnuté velké oranžové protisluneční plachty, ale ty by při silném větru uletěly. Inženýři nám také nedali zelenou pro další naši alternativu, zvlněné protislunečni střechy," vzpomínají architekti.
Všechno závisí na penězích
Aby cena takovéto atypické stavby byla únosná, bylo nutné najít a vymyslet modulová řešení. Například zvlněné přední stěny balkonů se zredukovaly na 12 různých modulů, koupelny architekti navrhli jako prefabrikované kabiny.
Ty byly celé vyrobeny a zkompletovány v České republice, na stavbě se pak pouze napojily na vodu a elektřinu. Tímto způsobem se ušetřil čas i peníze a zároveň se udělalo méně chyb, než kdyby se řemeslnické práce prováděly přímo na stavbě.
Andrea Grunnet-JensenAutorka článku vystudovala Fakultu architektury ČVUT Praha (1998), pak pokračovala na Škole architektury v Aarhusu (Dánsko), kde studovala průmyslový design. Od roku 1999 pracuje střídavě v Praze a v Kodani. Za film Klatretøsen byla jako spoluautorka scény (scénograf Peter Grant) nominována na dánskou filmovou cenu Robert. Publikuje články o architektuře a interiérech, a to převážně v renomovaných skandinávských periodikách. |