Venkovní schodiště vznikají většinou na zahradní cestě, která musí překonat výškový rozdíl terénu. Svádějí nás k následování, když ne fyzickému, pak zcela určitě optickému, a vedou nás dále do zahrady nebo na místa rozhledu. Pokud budeme schody vnímat jako významný kompoziční prvek, bude nám svah přinášet místo vrásek potěšení.
Schody navazující přímo na terasu či domovní vstup představují místo průniku domu se zahradou. Samostatně stojící schodiště zase v pozitivním smyslu člení okolní zeleň a prostor.
Díky kontrastnímu působení neživého materiálu a zelených rostlin se schody stávají centrem pozornosti - vydařené schodiště je vnímáno spíše jako výjimečná okrasa než nutné zlo.
Samozřejmě že v mnoha případech představuje schodiště také nepřekonatelnou překážku - končí u něj jízda s každým zahradním kolečkem či se sekačkou, o neschůdnosti pro těžce mobilní osoby ani nemluvě. Pro překlenutí výškového rozdílu je pak vhodnějším řešením rampa.
Místo schodů podesty
Pokud je sklon svahu v zahradě jen minimální (maximální převýšení by nemělo přesáhnout 15 procent), není třeba zakládat přímo schodiště, vystačíme si se stupňovitou cestou. Ta má charakter větších podest skládaných po cestě za sebou, mezi něž lze v případě potřeby vložit jeden či dva schody.
Díky tomu se může cesta plně přizpůsobit terénu a bude pohodlná pro chůzi. Odstup mezi jednotlivými podestami by měl být tak velký, aby se nohy při vystupování střídaly mezi sebou. Jestliže tedy na první podestu nakročíme levou nohou, na následující bychom měli nakročit nohou pravou.
Jde pouze o teoretické pravidlo; ergonomie zahradního schodiště by měla odpovídat způsobu chůze toho člověka, který po něm bude chodit nejčastěji.
Podestové schodiště je asi nejtvárnějším způsobem, jak si poradit s převýšením terénu. Protože vlastní podestu může tvořit pouze zhutněná zemina se zásypem stejně dobře jako beton, dlažba, kačírek nebo dřevo, lze tento prvek plně přizpůsobit architektuře zahrady.
V přírodních zahradách si vystačíme pouze s vytvořením hrany podestového stupně, nečastěji z dřevěného trámu, pražce nebo palisády, vlastní výplň podesty pak zůstává z přírodního materiálu povrchově upraveného štěrkem nebo drcenou kůrou. Taková cesta je pak velice příjemná, protože díky měkkému povrchu nezatěžuje klouby a navíc krásně voní.
Zahradnická matematika
Na strmějším terénu se ovšem bez klasického schodiště neobejdeme. Ačkoli má se schodištěm známým z interiéru řadu společných vlastností, v zahradě musí být kromě toho také bezpečné za každého počasí a navíc dostatečně stabilní. Pohodlné schody mají jen mírné stoupání a vzhledem k provozu by měly být dostatečně široké.
Tento požadavek je třeba dodržet zejména v případě, že schody řeší přechod mezi terasou a vlastní zahradou: strmé schodiště s hladkou povrchovou úpravou by tady bylo nebezpečné i v létě, natož pak v zimě s námrazou, a navíc vypadá opticky velmi stísněně.
Optimální šířka schodiště by měla být 80-120 cm, schody vedoucí z terasy mohou mít bez problémů šířku i několika metrů - jsou pak pohodlnější. Zvláště při malém počtu schodů a ve větší zahradě působí široké schodiště příjemně a přirozeně.
Rozměr pohodlných schodišťových stupňů odvodíme od délky běžného kroku dospělého člověka ve svahu, tj. 62-65 cm. Poměr výšky a šířky schodu stanoví vzorec 2x výška 1x šířka = délka kroku. Za pohodlné a vhodné do zahrady tedy považujeme schody se šířkou stupnice 23-40 cm a výškou 13-17 cm.
Tyto rozměry odpovídají sklonu svahu kolem 30 stupňů, což je pro člověka fyziologicky nejpříznivější stoupání. V některých případech využijeme i schody s výškou stupně až 18, případně 20 cm.
Velikost stupňů musí být po celé délce schodiště stejná. Počet schodů jdoucích za sebou by měl být 10-12, ale maximálně 18; delší schodiště by mělo být proloženo podestami (odpočívadly), jejichž šířka by měla být trojnásobkem šířky schodu.
Trasování i povrchová úprava schodů musí být řešena v souvislosti se sítí cest a zpevněných ploch v zahradě. Jednotnost materiálů použitých na výstavbu technických prvků dodá zahradě harmonický vzhled.
Více se dočtete v časopise Dům a zahrada.
