Jenže bývalá pětibojařka se do Kamenného dvora nedaleko Dobříše a jeho okolí zamilovala. Původně vůbec nepočítala s rekonstrukcí nějaké stavby, hledala místo pro nové stáje a jízdárnu, aby oživila českou jezdeckou školu.
Polorozpadlé stavby z 19. století však pro ni měly své velké kouzlo stejně jako krajina kolem. S pomoci architektonického studia ADR a architekta Stanislava Kopeckého, jenž se postaral o interiéry, vzniklo z ruin během necelých tří let nové jezdecké centrum Horse Park Kamenný dvůr.
Kontrast starých zrekonstruovaných budov s moderními stavbami působí citlivě a dokazuje, že kvalitní architektura si rozumí bez ohledu na dobu vzniku.
Takto vypadal statek v roce 2009.
Jak šel čas
V druhé polovině 20. století patřil statek JZD. Dobrým hospodářem nebylo: došlo k poškození kleneb ve stájích i ke zničení sklepa pod stodolou. Propadl se do něj totiž traktor.
Kamenný dvůrStatek Kamenný dvůr sloužil jako zásobovací pro nedaleký zámek Buková, který vlastnila od roku 1846 rodina Colloredo-Mannsfeld. V rámci pozemkové reformy roku 1921 koupil zámek bankovní úředník Jaroslav Münzberger a s ním patrně získal i Kamenný dvůr. K přesnějšímu určení stáří statku slouží pouze letopočet 1879 vytesaný do trámu špejcharu |
Místo okamžitého vyproštění se vše zasypalo i s pytli hnojiv, které se ve stodole skladovaly, došlo tak i k promoření blízké studny dusíkem. Proto ji nešlo použít, musela se zasypat.
Po roce 1989 se nic nezměnilo, nový majitel neměl peníze na rekonstrukci. A tak devastace pokračovala až do roku 2009, kdy statek s 30 ha pozemků kolem koupila Martina Krsková, aby zde vybudovala moderní jezdecké centrum. Z plochy pozemků tvoří dvě třetiny pastviny. Jejich oplocení je ze štípaného akátu, který by měl vydržet alespoň 30 let.
Možná až s ženskou citlivostí přistoupila majitelka jak k rekonstrukci budov, tak k zachování vzrostlé zeleně a začlenění celého areálu do okolní krajiny. Projekt svěřila architektonickému studiu ADR.
Dvůr je vydlážděný historickou dlažbou, kterou firma půjčovala filmařům, točila se na ní řada historických filmů.
To po stavebně-technické průzkumu objektů doporučilo strhnout obytnou budovu, nejvíce poznamenanou účelovými úpravami, a postavit moderní objekt pro ubytování.
U zbývajících tří staveb, stájí, špejcharu a stodoly, došlo k citlivé rekonstrukci, při níž se zachovalo maximum původních prvků. Budovy si i vzájemně "vypomohly": například zachovalé trámy z obytné budovy či stájí byly ošetřeny a použity při opravě špejcharu, který dnes slouží pro různé společenské akce. Některé trámy posloužily i pro výrobu nábytku.
Na střechy přišla pálená taška Bramac, historické zdivo je po opravě pouze penetrované. Zajímavý původ má dlažba použitá na dvoře: historické kostky půjčovala specializovaná firma filmařům, proháněli se na ní hrdinové řady historických (a nejen českých) filmů.
V centru dvora stojí bronzová socha jezdce na koni od Michala Gabriela. "Socha symbolizuje nejen souznění člověka a koně, ale také jejich spojení s přírodou ztvárněné symbolikou protažených paží jezdce k zemi," vysvětluje autor podobu plastiky.
Jak se žije koním
Dnešní stáje nebyly původně určeny pro koně, proto se musela zvýšit výška stropu, byť nádherné cihelné klenby působí velmi impozantním dojmem. "Pro koně vytvářejí ideální klima, protože klenuté stropy pomáhají vhodné cirkulaci vzduchu, který potřebují. Koním nevadí chlad, ale průvan. Mohutné zdi brání letnímu přehřívání," vysvětluje Martina Krsková.
Masivní stěny brání přehřívání v létě, klenby zajišťují správnou cirkulaci vzduchu. Zámková dlažba je položená v pískovém loži.
Znamenalo to tak snížit podlahu až na úroveň nezámrzné hloubky historických základů. Zdi stájí se musely podbetonovat, jižní stěnu zajistila opěrná zeď, přibyl také zpevňující věnec.
Starý krov stáje nahradil nový, zachovalé trámy se využily při rekonstrukci špejcharu. Aby se zabránilo každoročnímu průsaku vody ze svahu nad severní zdí, navrhli architekti důmyslný systém drenáží, který odvádí vodu ze svahu. Na podlahy konírny se kvůli odvětrání použit trapézový plech, na něj přišly další vrstvy: hydroizolace, beton a zámková dlažba v pískovém loži.
Do devatenácti boxů v nadstandardních velikostech (jsou dány oblouky klenby) se použil na podlahu tvrzený plast, každý box má vlastní odtokový kanál. Klenební pole u vrat byla využita pro mycí box, solárium a kovárnu.
Čtyřnohým krasavcům, mezi nimiž nechybějí ani slavní kladrubáci, však nesmí chybět ani pohyb a další prostor. Vedle kvalitního ustájení potřebují totiž koně také dostatečný výběh. "Na jednoho koně je třeba počítat s hektarem pastvin, hřebci musí mít navíc individuální výběh," vysvětluje Martina Krsková.
Vstup do stájí
Stáje nebyly původně určené pro koně.
Se stájemi je technologickým "krčkem" propojena původní stodola. Kromě skladu steliv a krmiv (dokonce zde nechybí "vyčištěné" seno pro koně alergického na seno, který je tady také ustájený) se v ní našlo místo také pro místnost stájníků, dvě sedlovny a toalety.
Špejchar jako při svíčkách
Bývalý špejchar neboli sýpka se proměnil na příjemný prostor pro odpočinek a posezení. Ze tří původních pater zůstala pro společenský prostor po rekonstrukci jen dvě, část jednoho dokonce jen jako galerie přístupná po masivním dubovém schodišti. "Chtěl jsem, aby se vyplnil prostor mezi trámy, aby působil vyšší," vysvětluje architekt Stanislav Kopecký.
Ten si s podobou interiéru a jeho vybavením hodně vyhrál. Nejen že byla obnovena zazděná klenutá okna a prorazily se dvoje nové dveře vedoucí do nového spojovacího krčku s gastro provozem, vybavení evokuje i doby dávno minulé.
Zničené trámy špejcharu nahradily zrestaurované trámy z ostatních budov, obrovitý krb z černého plechu zahřívá lavice podél zdí pomocí rozvodu horkého vzduchu, který je pod nimi schovaný.
Původní špejchar měl tři podlaží, při rekonstrukci byla obnovena zazděná okna a patra zredukována.
Rustikální charakter stavby podtrhuje také kamenné zdivo bez omítek, jež osvětluje teplé žluté světlo. "Pro špejchar jsem navrhl železné kované lustry ve tvaru spirál osazené klasickými žárovkami, jejichž žlutavé světlo dokresluje historickou atmosféru prostoru. Nábytek z přírodního teaku a ratanu dovezeného z Indonésie dodává prostoru na útulnosti," uvádí Kopecký.
Barva žárovek dánské provenience je unikátní, má totiž stejný odstín jako plameny svíček. Dubový bar a schodiště na galerii vyrobil místní truhlář.
Moderní? A proč ne
Na místě původní budovy se postavila nová dvoupodlažní s opláštěním ze sibiřského modřínu. Ten je bez povrchové úpravy, aby se současný hnědožlutý odstín postupně proměnil až do stříbřitě šedé s černými skvrnami suků, a "splynul" tak s barvou kamenných zdí.
Tvar kompaktního kvádru odpovídá původní stavbě, jenže nový objekt hrdě využívá současné materiály a prvky, včetně velkoformátových oken a skleněného zábradlí.
Budova slouží pro jezdce, kteří zde mají šatny, místo zde našel také jezdecký klub a sklad jezdeckých potřeb. Kromě bytu správce zahrnuje přízemí i saunu, fitness, velkou klubovou místnost a další zázemí.
Velkému klubu v nové budově dominuje cihelný krb zasazený do dřevěného obložení stěn.
V prvním patře najdete jedenáct pokojů, vedle devíti dvoulůžkových (osm z nich lze propojit s vedlejším, aby vzniklo ubytování vhodné i pro rodinu s dětmi), nechybějí zde ani dvě apartmá. Pokoje otočené na jih mají klimatizaci.
"Chtěl jsem, aby se novostavba propojila s původními budovami, proto jsou pokoje řešené v minimalistickém stylu s nábytkem z masivního dřeva a s obložením ve světlém dřevě," vysvětluje architekt.
Myslelo se zde i na takové maličkosti, jako jsou lampičky nad postelemi, pod nimi si lze číst bez problémů, nejen mžourat do stránek... "Můj manžel rád čte, proto chtěl, aby lampy byly opravdu funkční, mají posuvný kryt, takže si můžete pohodlně číst nebo si je upravit jen na intimní osvětlení," prozrazuje majitelka.
V interiéru obou klubů v přízemí použil architekt především tmavý dub a teakový nábytek z Indonésie. Velkému klubu dominuje cihelný krb zasazený do dřevěného obložení zdi, osm velkých kožených křesel evokuje dojem anglického pánského klubu (křesla však vyrobila česká firma).
Místnost je vybavena plátnem a projektorem, lze ji tedy využít i pro semináře, školení či výjezdní zasedání.
Apartmá v ubytovací části nabízí nádherný výhled do okolí.
Pokoje jsou obložené světlým dřevem a vybavené nábytkem z masivního dřeva.
Všechno pro koně
Vedle stájí a pastvin nabízí areál čtyři jízdárny: dvě venkovní, jednu krytou halu a kruhovou krytou jízdárnu. Jejich vybavení a rozměry jsou doslova věda.
Víte třeba, že písek v jízdárnách musí být vlhčený, a proto se písek kombinuje se speciální geotextilií? Hloubka písku nesmí být víc než deset centimetrů, jinak by trpěly šlachy koní. V Horse parku používají kaznějovský písek s příměsí jílu, který lépe drží vlhkost. Závlahový systém se pak stará o odpovídající vlhčení.
"Je to podobné jako pro fotbalové stadiony," objasňuje majitelka. Rozměry velké jízdárny jsou 45 x 70 m, malé 20 x 40 m. Krytá jízdárna má ocelovou konstrukci, vnější opláštění je opět ze sibiřského modřínu. Na tribunu se vejde 135 diváků, což je maximum, které povolují požární předpisy.
Krytá hala má povrch ze speciálního písku a geotextilie, jeho optimální vlhkost má na starosti zavlažování.
"Chtěla bych podpořit českou drezuru," vysvětluje Martina Krsková. Svůj sen o jezdeckém klubu si naplnila. A po úspěchu Davida Svobody v moderním pětiboji na londýnské olympiádě, který vyvolal velký zájem také o jezdectví, se ukazuje, že by si tu mohli svůj sen splnit i jiní.
Martině Krskové k naplnění jejího snu pomohly i zemědělské dotace, třeba za zatravnění nevyužívané orné půdy, ale také ty, které jsou určené pro mladé zemědělce či střední a malé podniky nebo pro zemědělsky znevýhodněné oblasti. Podloží, které zde tvoří jíly a břidlice, totiž ideální opravdu není. Dešťovou vodu tu proto například zadržují retenční nádrže.
Za ustájení koní majitelé samozřejmě platí, náklady na provoz by měly pomoci hradit i pronájmy za ubytování či pořádání svateb. Ale nikoli restaurace, Kamenný dvůr využívá pouze pro případné akce služby cateringových firem. I proto, aby zde měli čtyřnozí krasavci klid. Z tohoto důvodu je i psům vstup zakázaný.
