Staří Egypťané tomu říkali kdt, Syřané šekel a také ve městě Ugarit na tureckém pomezí pro to měli vlastní jméno. Ale bylo to pořád jedno: společná váhová jednotka, která vážila asi devět a půl gramu. Šlo však o mnoho více než jen o kousek kovu či kamene určité váhy - byly to i první "jednotné" peníze v dějinách. Euro, které již brzy nahradí marku či frank tak není zdaleka první nadnárodní měnou několika suverénních států. Až do sedmého století před naším letopočtem lidé pravé peníze neznali. Platilo se odváženými kousky zlata, stříbra, bronzu a lazuritu. Jenže pokud se váhy jednotlivých oblastí lišily, nebyl obchod nijak snadný. Po roce 2000 př. n. l. se však tento problém podařilo vyřešit, aspoň ve východním Středomoří. Jak podle časopisu Nature zjistili Alfredo Mederos z madridské Universidad Complutense a Clifford Lamberg-Karlovsky z amerického Harvardu, na celém pobřeží Levanty, od Egypta po Turecko, se po roce 2000 př. n. l. začala používat váhová soustava opřená o asi devítiapůlgramový šekel/kdt. S takovým jednotným měřítkem bylo možné provádět rychlé přepočty do místních vah a to zase zrychlovalo a zjednodušovalo obchod. A bez něj by stěží mohla existovat nějaká z tehdejších civilizací Egypta a Blízkého východu. Všechny používaly bronz, slitinu mědi a cínu, a aspoň jednu z těchto přísad musely vždy zdaleka dovážet. Tak říše faraónů měla měď na Sinajském poloostrově, který se vždy snažila držet pod kontrolou. Jenže cín musela získávat zdaleka, obvykle z podhůří Kavkazu (další doly byly až v íránském Zagrosu a v Británii). Systém používaný v Levantě byl předchůdcem všech dalších jednotných systémů, které se prosadily všude, kde byly obchodní styky dost živé. V té době již existovaly skutečné peníze, a tak svého času byly trhy pod vládou perských dareiků a o století později dominovaly zase římské denáry. Ty byly základem měn v Evropě až do středověku - teprve upevňování států vedlo k zániku soustavy, kterou od časů Karla Velikého přejala velká část zemí Evropy včetně českého státu.
20. července 2001
