Japonská zahrada je cesta pro trpělivé

Zmenšená pohádková krajina se skalami a jezery, zelenými kopci protkanými potůčky, stromy a keři, je pro Japonce ideálním zobrazením přírody. Do zahrady evropské je zvykem přenášet vždy jen její kousek. Japonci chtějí přírodu vidět ve svém celku. Ten vtěsnají ke svým obydlím a čerpají tam klid a životní sílu. Krása japonských zahrad je obdivována po celém světě. Jejich tvorba je originální formou umění, které je v Japonsku kultivováno již více než tisíc let.

Při tvorbě japonské zahrady je potřeba, kromě citu, i mnoho pokory a trpělivosti - vlastností, které jsou japonské kultuře velmi blízké. Její pečlivé budování není úkolem na dvě léta. Pokud někoho neodradí představ a, že taková zahrada je generační záležitostí a že se nejhezčího rozkvětu dočkají až děti a vnuci, může si ji vybudovat i nás. Obavy, že rostliny nepřežijí v našich podmínkách, jsou zbytečné. Mnoho stromků přečká zimu bez problémů. Choulostivější druhy se dají na zimu obalit netkanou textilií, nebo uložit na chladné a světlé místo. Japonská zahrada, která při léhá k obydlí, by měla být součástí životního prostoru rodiny a tvořit volné pokračování domu. Proto bývá s domem opticky propojena oknem a zvenku ohraničena poměrně vysokým plotem nebo živou stěnou, například z porostů bambusů. "V českých podmínkách se dá vytvořit z tisu, který je možné pravidelným stříháním úplně zahustit. Taková stěna pomáhá nejen zajistit pocit bezpečí, ale dokáže zachytit mnoho hluku a prachu," říká Václav Šiškin, který tak oddělil svoji zahradu od nevábného pohledu na autobazar. Základními prvky japonské zahrady, kromě stromů a rostlin, jsou hlavně kameny a vodní plochy. Právě kamenů a pravidel jejich pokládání se dá využít při zvýraznění určitých částí zahrady. U nás je vhodný a celkem dostupný pískovec. Jeho snadné tvarování je zároveň jeho největší nevýhodou, protože nevydrží dlouho. Dá se však napustit speciálními přípravky a jeho životnost tak zvýšit. Velké prostory bývají vyplněné hustým nízkým trávníkem. "Vhodnou travní směsí je takzvaná golfová směs pro jamkoviště," doporučuje Václav Šiškin. "Celkový charakter zahrady mohou dotvářet i vysoké mrazuvzdorné bambusy z rodů Sasa a Fergesia a ozdobné traviny. Ty přidávají zahradě na jemnosti a působí lehce v kontrastu se skalnatými dominantami zahrady." Dům a terasu mohou zdobit i popínavé rostliny a pergola vyrobená z tlustých bambusových tyčí bude vypadat přirozeně. Zatímco evropské zahrady často hýří bláznivými kombinacemi barev letniček, v japonských zahradách se uplatňují hlavně stálezelené druhy a kvetoucí rostliny jsou používány mnohem střízlivěji. Uplatnit se mohou například magnolie, japonské azalky, z pnoucích rostlin například akebie nebo vistárie. Optické čáry a kouzla v zahradě se dají docílit nejen jezírky, která mají neformální tvar, potůčky a vodopády, ale rozmístěním různě barevných kultivarů stromů. Zlaté kultivary do vzdálenějších koutů zahradu opticky prodlouží. Japonská zahrada nemá jen jeden styl. Představuje několik stylů, které se navíc v průběhu dlouhé historie měnily. Mezi známé patří například Tsukiyama - věrně napodobuje hornaté krajinky. Jiná je Karesansui, nazývaná také suchou zahradou, jejíž součástí je písek a štěrk. Tvar je zahradníkem čas od času obměňován, aby se i v zahradě odrážela proměnlivost přírody. Zahrady Chaniwa, těsně přiléhající k domu, zase slouží složitým japonským čajovým obřadům. Obvykle v nich nechybí kamenná lucerna a vodní nádrž na omytí rukou a obličeje hostů před čajovým obřadem.

Kamenná pravidla

Není vhodné dávat vedle sebe kameny stejné velikosti a podobného tvaru, zrovna tak jako míchat různé materiály, třeba hrubý kus skály a oblé valounů. Kameny se hodí i na cestičky.Už staří japonští mistři věděli, že způsob pokládky kamenů může vyvolat různé pocity.Kameny položené s většími rozestupy nutí k rychlejší chůzi, zatímco cestičky z kamenů položených těsně vedle sebe umožňují jít pomalu a pohodlně. Práce s kameny je umění. O pravidlech je dobré se poradit s člověkem, který má v navrhování japonské zahrady zkušenosti.