Před lety se prosadil nábytkem značky Blackbox, který se stal součástí několika kolekcí českého designu prezentovaného na výstavách ve Vídni, Kolíně, Bruselu, či Essenu.
Výstava v Severočeském muzeu v Liberci, která začíná 5. února (končí 39. března), představí poprvé v takové šíři jeho práce i doma. Zatím byly jeho práce zastoupeny ve sbírkách Moravské galerie v Brně a Uměleckoprůmyslového muzea v Praze.
Jan Padrnos (* 1967) se ve světe designu pohybuje od konce devadesátých let minulého století. V roce 2000 založil společně s kolegy firmu BLACKBOX. Firma měla sídlo v Třebíči, kde má stále výrobní základnu.
V současnosti Jan Padrnos žije a pracuje převážně v Praze. V jeho pracích se dodnes odráží pro designéra netradiční vzdělání - je absolvent Strojní fakulty ČVUT v Praze.
Začalo to postmodernou
Tvorba Jana Padrnose se dotýká několika směrů designu. V raných pracích je zřetelné blízké spojení s volným výtvarným uměním.
Velmi skrytě se v nich projevuje vztah českého designu ke světové postmoderně, která se k nám dostala ze světa se zpožděním a velmi dlouho přežívala.
Řadu raných Padrnosových realizací lze do značné míry pokládat za artefakty. Heavy Industry, Mrakodrap, Totem, Ulita a především pak stěžejní dílo tohoto období - Skultpura - je možné chápat jako sochařské studie vztahu hmoty a prostoru. Přesto jde o předměty účelné, o knihovny.
Vedle práce výtvarné jsou pozoruhodné i výběrem velmi kvalitních materiálů a precizním technickým řešením konstrukce. Projekty knihoven představují leitmotiv Padrnosovy tvorby.
Postupně se odklání od výtvarna směrem ke konstrukci. Knihovna Regal je uměřená, konstrukce bez jasných nosných vertikál přesto provokuje. Nejnovější projekt knihovny Neokubic si hraje s možnostmi konstrukce z lichoběžníků a vytváří jakoby fraktálovou strukturu.
Zároveň navazuje na snahy českých kubistů vytvořit nábytkový kus, kterému vládnou ostré a tupé úhly. Jestliže nábytek Janáka, nebo Gočára je řešený klasicky a kubistické tvarosloví bylo většinou pouze přidávané, Padrnos vychází z konstrukce a velmi jednoduše dosahuje cílů, po nichž kubisti toužili.
Dalším tématem je stůl, respektive drobný konferenční stolek. Na formátu čtverce zkoumá autor opět možnosti materiálů (často velmi nových jako byly Corian nebo Perspex), konstrukcí a drobných dekorativních detailů.
Oblíbená je prohlubeň inspirovaná jamkou ve sněhu ztvárněná poprvé u stolku Snowcache, který dnes patří mezi ikony českého designu.
Co přišlo po deset letech
Celých deset let ovšem trvalo, než se autor začal zabývat z pohledu designérů stěžejní úlohou – sedacím nábytkem. Rezignoval však na židli.
V souvislosti s přípravou nového výrobního programu obnovené značky UP závody navrhl hned dvě sedací soupravy.
Pozornost zaujme především Couple, jehož monolitická čalouněná sedací část téměř levituje na subtilní kovové podnoži. S tématem sedacího nábytku pronikl i do exteriéru. Parkové lavičky jsou velmi elegantní, technicky precizně zpracované.
Touha pro práci s prostorem přivedla Jana Padrnose až k navrhování architektury. Řeší obdobné otázky jako u nábytku. Domy buduje ze základních geometrických těles, která staví na sebe, proráží, studuje jejich vztahy. Interiéry vytváří jako otevřený prostor v rámci sebe sama i směrem ven do přírody.
Důležitá je kvalita materiálu. Pozoruhodné jsou především dva rodinné domy v Děčíně. Architektonické realizace jsou zároveň prostorem, kde autor uplatňuje svoji nábytkovou tvorbu. Vrací se tak k práci modernistů z počátku 20. století, jejichž cílem bylo vytvořit stylově jednotný, dokonale harmonický dům.