Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Jaká měla opravdu být Národní knihovna od Jana Kaplického

  15:00aktualizováno  15:00
Nejlepší robotický systém pro knihovny na světě, kapacita deset milionů knih, nehlučná podlaha. Taková měla být knihovna na Letné.

"Příběh filmu začíná 2. března 2007," říká režisérka filmu Olga Špátová Oko nad Prahou, který opět rozvířil emoce. "Tehdy se jako autor vítězného návrhu představil Jan Kaplický a studio Future Systems. Od této chvíle jsme natáčeli sběrnou metodou dva roky."

Fotogalerie

Po zhlédnutí filmu si mnohý divák začne připomínat polopravdy a někdy i absurdnosti, které se v souvislosti s touto stavbou často uvádějí. Zkusme je připomenout:

1. Stavba je na zvolené místo nevhodná. Architekt a respektovaný historik architektury Zdeněk Lukeš však už od začátku upozorňuje na fakta, která zopakoval i 13. dubna 2010 na tiskové konferenci po promítání filmu Oko nad Prahou:

"Pozemek, o němž se diskutuje, byl vždy určen jako stavební parcela pro stavbu kulturního nebo sakrálního charakteru. Dříve zde stály velmi provizorní studentské koleje."

Z pohledu architekta je toto místo ideální pro jakoukoli knihovnu. "Je v průsečíku mnoha vysokých škol, má výbornou dopravní dostupnost a studentům – největším konzumentům knihovních výpůjček – bude vyhovovat právě návaznost knihovny na park. Toto spojení je velmi vítané a při stavbě knihoven se v celém světě často používá," zdůraznil architekt Lukeš, jehož názor uznává odborná i laická veřejnost již řadu let.

2. Stavba by byla příliš drahá. Odpůrci tvrdí, že by vyšla přinejmenším na dvojnásobek předpokládané částky 2,2 miliardy. Česká pobočka mezinárodní společnosti ARCADIS v nezávisle zpracované finanční rozvaze dospěla k částce 2,3 miliardy korun. V ní jsou obsaženy veškeré náklady na stavbu včetně všech technologií, tedy i automatizovaného knihovnického systému ASRS.

3. Pozemky už nejsou k dispozici. Město je chce nechat v novém územním plánu a vést jako park bez možnosti jakékoli výstavby kulturního charakteru. Naskýtá se otázka, zda stavba sportovního charakteru by městu nevadila? To by tedy bylo "překvapení".

"Pozemky jsou však k dispozici stále," potvrzuje architekt Jan Kasl, bývalý primátor, dnes předseda Nadačního fondu pro knihovnu a před časem svědek jednání, na němž zastupitelé pozemky knihovně "přiklepli".

Národní knihovna v pražském Klementinu

Národní knihovna v pražském Klementinu

Stěhování knih v pražském Klementinu.

Stěhování knih v pražském Klementinu.

4. Novou knihovnu vlastně nepotřebujeme. Současná Národní knihovna se rozhodla jít cestou revitalizace Klementina, které podle ministra kultury Václava Riedelbaucha má potřebné prostory pro rozvoj knih na příštích dvacet let.

Musí se ale rozšířit depozitář v Hostivaři a zajistit lepší pohyb knih. Nejslabší místo v těchto plánech představuje pohotovost výpůjček a vracení knih. Jenže právě logistika je silnou stránkou návrhu Jana Kaplického.

Celková plocha jeho knihovny měla mít přes 36 000 m2, skladovací kapacita byla plánována pro 10 milionů knih s další možností rozšíření o 4 miliony i nehlučnou podlahu. Vyžádaná kniha by byla pro čtenáře k dispozici během několika minut. Tak dokonalý je automatizovaný knihovnický systém ASRS, který používají nejlepší knihovny světa. Lze takové parametry zajistit v Klementinu s depozitářem v Hostivaři?

Balbínova prozatimní národní knihovna na LetnéBalbínova prozatimní národní knihovna na Letné

Balbínova prozatimní národní knihovna na Letné

5. Jan Kaplický nedodržel zadání soutěže, porota byla vybraná tak, aby mu šla na ruku. Ponechme stranou "podpásové", ale také až vulgární útoky na Evu Jiřičnou či architektku Zahu Hadid, která v roce 2003 získala nejvýznamnější světové ocenění pro žijícího architekta - Pritzkerovu cenu. Že tyto dvě světově uznávané architektky v porotě vybraly jako nejlepší projekt, protože znaly autora, napadá v Česku řadu lidí.

Lze se jim divit? Kvůli zkušenostem veřejnosti se zadáváním státních zakázek těžko. Jenže obě architektky žijí a pracují v zemích, kde vládnou jiné poměry.

Ano, Jan Kaplický umístil knihy do podzemí, což původní zadání vylučovalo. Jenže jeho podmínky vznikly v době těsně po záplavách a hlavně ještě bez znalosti místa, kde bude knihovna stát. Chyba zadavatelů, kteří tento bod nevyjmuli, se ovšem po vítězství "blobu" hodila spoustě lidí. Pravidla soutěže však porušilo v různých aspektech kolem 70 procent všech zúčastněných.

Návrhy na Národní knihovnu od dalších architektůNávrhy na Národní knihovnu od dalších architektů

Návrhy na Národní knihovnu od dalších architektů

Výpůjčka do pěti minut

Kaplického projekt Národní knihovny však nepřinášel jen provokativní výraz exteriéru, ale měl rovněž výrazně proměnit celý systém objednávání a vracení všech výpůjček. V plánu bylo začlenit do knihovny revoluční knihovní systém Automatic Storage and Retrieval System (automatický úložný a vyzvedávací systém - ASRS), který používá dosud pouze pár knihoven na světě. Jednou z nich je například Národní knihovna v Norsku.

Jaké jsou zkušenosti?

- Výrazná redukce pracovních kapacit
- Výrazná redukce prostoru - ASRS potřebuje k uskladnění tohoto fondu pouze 20 až 25 % prostoru, který je pro takové množství potřeba při obvyklém způsobu uložení na police.
- Výrazná úspora financí i času - veškerá manipulace s vydáváním a zpětný ukládáním objednávek vychází levněji než při klasickém způsobu a trvá řádově pouze několik minut (více informací zde).

jak funguje knihovna

Jeden automatizovaný knižní sklad - Norská národní knihovna jich má několik - obhospodařuje 780 000 knižních svazků, 1,5 milionu výtisků periodik, 50 000 mikrofilmů, audio knih a hudebních CD.

Jeden sklad zajistí ročně 100 000 výpůjček, nákup a uložení 100 000 až 200 000 publikací a tiskovin. Obsahuje 41 500 kovových boxů uložených ve třech třípatrových obslužných galeriích, v nichž se pohybují automatické minijeřáby, které vydají či uloží 200 boxů za hodinu.

Do každého boxu může obsluha vložit a rozřadit maximálně 36 kg publikací označených čárkovým kódem, podle něhož pak boxy třídí do polic robot. Veškerá manipulace s vydáváním a zpětný ukládáním objednávek vychází levněji než při klasickém způsobu a trvá řádově pouze několik minut.

Právě tento systém použil "vizionář" Jan Kaplický. Kromě něho moderní knihovnický systém ukládání zvolili už jen dva účastníci soutěže, ale žádný nesáhl po nejlepším systému ASRS.

Do soutěže se přihlásilo 700 architektonických studií z celého světa, přijato bylo 355 návrhů. Do finálového kola postoupilo osm návrhů.

Návrhy na Národní knihovnu od dalších architektůNávrhy na Národní knihovnu od dalších architektů

Návrhy na Národní knihovnu od dalších architektů

Moderní chrámy

Vnitřní uspořádání "chobotnice" nabízelo různé možnosti setkávání a relaxace návštěvníků, jak je to obvyklé v knihovnách, které vznikají po celém světě. Plní vlastně úlohu moderního duchovního shromaždiště namísto kostelů. Jejich budovy se proto nijak neskrývají, naopak tvoří význačné dominanty pro své okolí, z něhož na oplátku těží ty nejkrásnější výhledy. Tak je tomu například u Alexandrijské knihovně v Egyptě.

Architekt Petr Bílek, který připravoval podklady pro soutěž na pražskou Národní knihovnu, o této egyptské stavbě soudí, že "je dokonale položená na břehu Středozemního moře, k němuž se obrací svou zkosenou střechou, kterou dopadá dovnitř přirozené světlo a která poskytuje úžasné výhledy."

Kaplického návrh má stejné ambice a podle názoru architekta Bílka může směle konkurovat jak této stavbě, tak knihovně v Seatlu, jejíž centrální studovna se zase jmenuje "living room" (obývák).

Velká knihovna v Alexandrii, Egypt

Velká knihovna v Alexandrii, Egypt

Veřejná knihovna v Seattlu

Veřejná knihovna v Seattlu

V Sydney jako v Praze

Výjimečné stavby nikdy nepřicházejí na svět lehce. Zadání soutěže nevyhověla ani dnes opěvovaná Opera v Sydney. Návrh, který podal tehdy nepříliš známý dánský architekt Jörn Utzon (pouze v tomto bodě se historie obou staveb liší – Kaplický byl v roce 2007 už světově uznávaný autor), měl být vyloučen už v prvním kole, protože nesplnil některé podmínky zadání.

Do soutěže se vrátil až na zásah proslulého amerického architekta a designéra finského původu Eero Saarinena, který jeho genialitu okamžitě rozpoznal. Oba autoři – Utzon i Kaplický - jsou nekompromisními zastánci organické architektury, která čerpá inspiraci z přírody. Pro tvary a pláště skořepin, které ukrývají auditoria, se Utzon inspiroval u jádra vlašského ořechu.

Přestože zvítězil, tehdejší australská konzervativní vláda ho ze stavby odvolala (důvodem byla patrně mimo jiné obava z předpokládaných obrovských nákladů) a pověřila realizací místní architekty. Víceméně byl zachován vzhled stavby, ale bez Utzona, který se do Sydney už nikdy nevrátil, došlo k podstatným a degradujícím změnám interiérů. Ty - kromě jiného - ovlivnily akustiku sálu.

Nicméně se tato budova stala světoznámým symbolem celé Austrálie a v roce 2007 byla zapsána na seznam Světového kulturního dědictví UNESCO.

Co se také říká o Janu kaplickém

Podle některých "kritiků" prý Jan Kaplický vůbec neměl architektonické vzdělání. Pravda je taková, že 18. června roku 1962 složil státní závěrečnou zkoušku na pražské VŠUP, kde šest let navštěvoval ateliér architektury u profesorů – architektů Josefa Gruse a Pavla Smetany.

V Anglii ho zaměstnaly postupně dva významné architektonické ateliéry. První byl Denys Lasdun & Partners (1969-71) , v letech 1971-77 pak atelier Renza Piana a Richarda Rogerse, s nimiž se podílel na projektu pařížského Centra George Pompidou.

Vzpomínky nejen ve výstavních síních

Po smrti architekta Kaplického to byl Londýn, kde mu jako první vzdali v srpnu minulého roku poctu uspořádáním výstavy. Jeho přítel a spolupracovník Deyn Sjudič na ní uspořádal jeho návrhy tak, jak je měl instalovány ve svém ateliéru.

Nyní má Jan Kaplický svou výstavu v Praze, její vernisáž se koná ve stejný den, kdy přichází do distribuce film Oko nad Prahou, a to ve čtvrtek 15. dubna.

Díky celému týmu pražského Centra moderního umění DOX a řadě přátel zesnulého architekta vznikla dosud nejobsáhlejší přehlídka jeho tvorby, která bude pro mnohé nezasvěcené návštěvníky překvapením.

Je zde shromážděno na osmdesát 3D modelů jeho architektonických návrhů, ale rovněž designy z jiných oblastí jeho tvorby – módy, nádobí, šperků, ale také technologické postupy, které používal, náčrty, kresby i písemné doklady z jeho života.

Dokument Oko nad Prahou režisérky Olgy Špátové se soustřeďuje na klíčové situace vývoje a zároveň obrazově velmi přesvědčivě ukazuje absurditu, do níž se případ vyhrotil, jak politici měnili své názory. Od nadšení až po kritiku, kterou vyvrcholila "odborným" označením zelený chrchel.

Absurdita situace skončila dokonce stažením filmu z programu Febiofestu na pokyn primátora Béma, jak řekla Eliška Kaplický v rozhovoru pro časopis Respekt.

Autoři:




Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.