Koupelna v panelákovém bytě

Koupelna v panelákovém bytě - Koupelny jsou největším problémem panelákových bytů. | foto: Living

Jak ze starého paneláku udělat moderní bydlení

  • 52
Od doby, kdy Václav Havel pronesl nešťastnou větu o králíkárnách v souvislosti s panelovými sídlišti, v nichž stále bydlí kolem 40 procent obyvatel tohoto státu (jde asi o 1,2 milionu bytů!), uběhla už řada let. Něco se však změnilo. Mnohé domy prošly podstatnou rekonstrukcí a totéž platí – nebo by mohlo – také o bytech.

Panelákový byt má totiž v porovnání s interiérem v činžovním domě jednu obrovskou výhodu: můžete si jej „uvnitř“ postavit takřka znovu.

Nebo dokonce spojit dva byty vedle sebe, technicky řešitelné je dnes dokonce propojení dvou bytových jednotek nad sebou!
 
Záleží samozřejmě na tom, zda máte pro rekonstrukci snadno odbouratelné příčky (synonymem pro ně se stal hlavně siporex – lehký pórobeton - který odříznete pilkou na železo, o jeho nízké odolnosti svědčí třeba to, že se z něj dnes vyrábějí kvádříky pro okusování a broušení zoubků drobných hlodavců), nebo zda už vás „postihly“ příčky z litého betonu, jež v sobě skrývají dokonce armování („sítě“ z železných drátů).
 
„Druhý případ bývá pro stavební firmu náročnější na technické vybavení a přijde proto i dráž, navíc se zde stavební úřady rozhodně nespokojí s pouhým ohlášením.

Vyžadují přesné statické propočty, plánky i informace o tom, jaká technologie bude při rekonstrukci použita,“ vysvětluje architekt Tomáš Janáček z firmy Interio. Určité omezení představují samozřejmě odpady, rozvody vody a plynu.
 
Příčné nosné příčky (bývají kolmé na podélné průčelí domu) – tedy zásah do nich - vždy vyžadují výpočet statika. Stěnové systémy mají totiž vysokou tuhost, proto každá změna v nich vyvolává poměrně vysoké napětí.

Pomocí diamantových řezacích kotoučů lze poměrně bez velkých otřesů a prašnosti například vyříznout nový otvor pro dveře (to vás přijde asi na 10 až 15 tisíc korun), v určitých případech lze odtajnit i celé části stěn. Pak však bývá nutné použít ztužující sloupky či překlady.

Pokud se vám do větší rekonstrukce nechce, uvědomte si, že vás alespoň částečná časem stejně nemine (a hrátky o zvýšeném DPH na stavební práce stále nemají jasno). Hliníkové rozvody elektrického proudu hrozí požárem, životnost koupelnových jader se po dvaceti letech a více letech také blíží k smutnému konci.

O rozvodech vody nemluvě - například do roku 2010 musí být podle směrnic Evropské unie nahrazena potrubí z olověných trubek jinými materiály (kvůli obsahu olova ve vodě). Vlastníci domů sice postupně rozvody mění, ale vždy skončí – symbolicky řečeno – u vašich dveří. Nebo přesněji u hlavního uzávěru na stoupačce v bytě. Pak si už musíte pomoci sami.

Troškařit se nevyplatí
Pro rekonstrukci panelákového bytu by mělo platit jedno pravidlo: udělat vše najednou, ne po částech! Stačí vám jedno stavební povolení, jeden úklid (byť náročný) a vyhnete se nemilým překvapením například s různou výškou podlah. Ty se často objevují při postupných rekonstrukcích jednotlivých částí bytu jako oblíbený „žert“ stavebních firem.

Výška podlahy může být komplikací i v případě, že si pořídíte nejprve bezpečnostní dveře a teprve poté se pustíte do výměny PVC za dlažbu či plovoucí podlahu. S protihlukovou podložkou se může výška podlahy nepříjemně zvýšit!

Navíc komplexní rekonstrukce dovoluje položit v celém bytě (nebo v převážné části) stejnou podlahovou krytinu. Ta pak opticky prostor nejen sjednotí, ale především zvětší.

„Lidé se někdy bojí pustit se do kompletní rekonstrukce kvůli financím, ale pokud budou dělat úpravy postupně, zaplatí víc a výsledek nebude rozhodně tak dobrý. Panelákový byt lze s vybouráním příček a postavením nových včetně koupelny zvládnout i za 250 tisíc, tedy za stavební spoření. Ale hlavně při razantním zásahu můžete úplně potlačit panelákový charakter bytu,“ tvrdí architektka Radka Faltusová.

Obývací pokoj v panelákovém bytě

Důraz na likvidaci příček je logický. Jestliže se totiž něco panelákům vyčítá (kromě umakartového jádra), jsou to stísněný prostor, nesmyslné výklenky, úzké chodby a nekvalitně provedené povrchy stropů i stěn. Takže nezbývá než bourat a opět stavět, byť většinou v daleko menším rozsahu.

Otevřený prostor byt opticky zvětší – a ještě ušetříte za dveře a zárubně (a to je částka průměrně 10 až 15 tisíc za „pár“)! Při rekonstrukcích v paneláku, kdy se někdy bojuje o každý centimetr, se někdy vyplatí sáhnout po posuvných dveřích, zvlášť efektně vypadají celoskleněné.
 
A z čeho stavět? „Někdo preferuje tvárnice, jiný sádrokarton. Já mám nejraději kombinaci obou. Tvárnice představují pevnější materiál s vyšší nosností i lepšími akustickými vlastnostmi, sádrokarton je zase rychlejší pro zpracování a hlavně vám při jeho použití stavební úřad nedělá žádné potíže,“ radí Radka Faltusová.

Co dokáže sádrokarton
Sádrokarton architektka Faltusová používá i na zlepšení vzhledu nerovných stěn a stropů, kde stačí jen nalepit tenké desky.

„Pro podhledy až tak nehoruji, někdy by mohly zbytečně snížit už tak nízkou výšku stropu. Většinou se bez podhledů obejdu, nejsem totiž – vyjma koupelny a WC - ani velkým zastáncem zapuštěných světel, připomínají mi spíš kancelářské prostory. Raději dávám přednost takzvaným přisazeným světlům,“ prozrazuje na sebe Radka Faltusová.

Jiní architekti se ovšem sádrokartonovým podhledům ani zapuštěným světlům nevyhýbají, takže toto rozhodnutí či výběr závisí hlavně na klientovi.

Sádrokarton má z pohledu architektů i další výhody: „Do dutých příček se snadno umisťují rozvody elektrického proudu, odpadají drážky a jejich začišťování jako u tvárnic,“ říká architekt Tomáš Janáček.

Za sádrokartonu lze také vytvořit různé niky a police, dokonce i nábytek (třeba do koupelen). A protože metr čtvereční sádrokartonu vyjde kolem 350 korun, jde i o cenově úsporné řešení. Jen si musíte dát pozor na to, abyste sáhli po vodě odolném provedení, které má povrch upravený impregnovaným papírem proti vlhkosti.

Díky pojezdům si můžete nechat udělat ze sádrokartonových desek i klasické vestavné skříně. Nábytek je dostatečně odolný, protože se používá kovová kostra z třícentimetrových profilů, lze také použít takzvané dvojité opláštění neboli dvě desky.

Sádrokarton představuje i ideální řešení pro zapuštění skříní či kuchyňských skříněk. Zbavíte se tak nepříjemných stínů, které „vrhá“ nábytek kolem sebe, celý prostor pak vypadá mnohem větší. Odpadá i pracné utírání prachu ve výškách.

A ještě dobrý tip od Radky Faltusové: pokud potřebujete posunout digestoř a vést od ní odtahové potrubí k příslušnému vstupu ve zdi, skvěle jej skryje právě sádrokartonová „manžeta“ nad horními kuchyňskými skříňkami, aniž byste museli použít užší průměr potrubí. Výkon digestoře by se totiž výrazně snížil, zato hluk zvýšil.

Kuchyně v panelákovém bytě

Takřka nenahraditelný je sádrokarton v případě předstěnových systémů určených pro sanitární keramiku. Tvrzení instalatérských firem, že nemůžete mít závěsný klozet v paneláku, se lze jen zasmát – proč asi dal jeden z výrobců svému výrobku název Jádrofix?!

Závěsné klozety a bidety do paneláku prostě patří – když není dost místa pro bidet, zkuste alespoň bidetovou spršku, kterou lze instalovat přímo na armaturu klozetu nebo k umývátku na WC.

V prvním případě stačí odšroubovat roháček a místo něj našroubovat dvoucestný ventil s odbočkou stejnou, jaká se používá k pračkám. Na jednu se připojí nádržka klozetu (v případě kombi klozetu), na druhou hadice spršky. U závěsného záchodu musí být po ruce malé umývátko – postup s roháčkem je pak stejný.

Co s hlukem
Pro panelákové byty je typický hluk – zvenčí, uvnitř i mezi sebou. Výměnou oken za nová se patrně hluku zvenčí (doprava, dětská hřiště) zbavíte, ale co s ostatním?

Protihlukové podložky pod plovoucí laminátové podlahy, které stojí kolem 20 až 40 korun za m², vám moc nepomohou. Nejsou moc účinné, ale také – a o tom se moc nemluví – během 10 až 15 let „zetlí“. Proto se vyplatí připlatit si na kvalitnější materiály – a na dřevěné podlahy.

Hlavně rodiče malých dětí a majitelé větších psů by si měli uvědomit, že pohyb jejich miláčků může sousedy přivádět k šílenství. Zvlášť „nebezpečná“ je pokládka dlažby bez protihlukových podložek, proto v případě výměny podlahové krytiny (nejčastěji původního PVC) za dlažbu vyžadují některé stavební úřady dokonce stavební povolení!

Rušit však může i „pouhá“ voda v odpadu. Obecně platí, že třeba závěsné WC při napouštění nádržky takřka neslyšíte, což o kombi klozetech rozhodně říci nelze. Systém odhlučněné kanalizace Raupiano (Rehau) zase snižuje hlukovou hladinu až o 50 procent v porovnání s klasickými systémy.

Trubky mají totiž zvýšenou hmotnost a speciální složení. Součástí novinky jsou také upevňovací objímky, které zabraňují přenosu zvuku vznikajícího vibrací trubek na instalační změnu. Díky nim už nepotřebujete použít v šachtě žádné další izolační práce. Jediné, co musíte udělat, je vybrat si firmu, která s těmito materiály pracuje.
 
Při nákupu myčky a digestoře (ale i chladničky a pračky) byste měli pozorně vnímat i údaje o hlučnosti spotřebiče. V případě otevřené dispozice bytu bude totiž záležet na každém decibelu.

Více se dočtete v časopisu Living č. 11/2006