Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Bydleni.iDNES.cz

  • Středa 23. července 2014. Libor

Jak vytvořit dojem luxusu? Stačí si doma pořádně uklidit, říká designér

  1:00
Bytový designér Radovan Kobosil tvrdí, že do bytu navrhuje cokoli, co si klienti přejí. Jeho slova samozřejmě zavánějí obchodnickou hantýrkou, v níž je náš zákazník náš pán. Navrhuje sice exkluzivní a netradiční interiéry, ale když se jej zeptáte, jak v bytě vytvořit iluzi luxusu, odpovídá: "Kolikrát si stačí doma pořádně uklidit."

Cihly z půdy. Původně ležely na půdě jako nepotřebný odpad, teď tvoří dominantu designérova bytu. V tom je umění, využít zdánlivě nevyužitelné věci | foto: Radek Miča, MAFRA

Jak byste popsal podstatu práce bytového designéra?
Na to můžete mít spoustu pohledů a bytový design má také mnoho úrovní. Design začíná už na práci s dispozicí prostoru, a to je podle mne i jeho nejdůležitější část. Přes zařizovaní bytů nábytkem, doplnění nábytkem dekorací až po detaily v podobě navržení popelníku, nebo jaká bude na stolku stát lampička. Já osobně pracuji nejčastěji právě s prostorem. Designér by se měl umět totálně propojit s klientem a jeho vkusem. Zákazníkovi vždy musí ve všem vyjít vstříc. Designér není žádný diktátor, ale spíše jakési médium a řídící prvek.

A já si vždy myslel, že designéři jsou jacísi arbitři či přímo kazatelé vkusu, který precizují a modelují. Tak to podle vás není?
Vy ale před sebou přece vždy máte klienta. Vy sami mu nemůžete určovat jeho život, že třeba bude bydlet v červeně nabarvených stěnách. Každý člověk ve svém životě, co se vkusu a názoru týče, někam dospěl. To musíte v první fázi zjistit a hned poté je důležité, zda jste schopný se se zákazníkem na dané úrovni jaksi propojit a pochopit ho. Pak teprve můžete nabídnout svoje zkušenosti.

Znamená to, že jste skutečně nějakého zákazníka, s nímž jste se nepropojil, třeba i odmítl a nechal si utéct zakázku?
Samozřejmě. Třeba narazíte na osobnost, která má zcela jiné představy o způsobu spolupráce. To se potom rychle rozejdete. A znovu opakuji, vy nikomu nemůžete nutit svůj světonázor. To by vaši klienti byli docela nešťastní. Slohů a možností, jak zpracovat interiér, je navíc opravdu mnoho.

Designér klienta vlastně jenom vede a drží mantinely jeho představ

Designér klienta vlastně jenom vede a drží mantinely jeho představ

S jakým nejkurióznějším přáním jste se setkal? Chtěl někdo třeba do bytu prales nebo do obýváku třeba šelmu v kleci?
Jeden klient po mně žádal do koupelny studánku. Nemyslím nějakou vodní fontánu, ale skutečný pramen. Byl to trochu výstřední klient a chtěl mít v bytě prostě něco víc, než má okolí. Nakonec jsme zjistili, že koupelna je pro něj skutečně ta nejdůležitější část bytu. Proto tady chtěl mít něco extra. Začali jsme dokonce hledat sochaře, který by nám studánku usochal. Byl jsem z toho trochu nešťastný. Bál jsem se, že takový solitér skončí průšvihem a obrovským kýčem. Nakonec uprostřed koupelny vznikl jakýsi obrovský tubus, který měl z jedné strany zrcadlo a všechny koupelnové doplňky. Uvnitř tubusu byly reprobedny, nesčetně světel a zařízení na nejrůznější vůně. Ze studánky se stala jakási multimediální stěna. Nenašli jsme způsob, jak v bytě udělat vkusnou studánku.

Vy opravdu plníte lidem jejich pomyšlení. Když jsem se díval na vaše webové stránky, objevil jsem dětský pokoj, v němž jste namísto klučičí postele do rohu zaparkoval karoserii závodní formule, v jejímž vnitřku byly peřiny. Tohle třeba není kýč?
Šlo o pokoj pro malé děti, které jsou hravé. Tatínek si přál pokoj pro malou slečnu, který jsem vyvedl v kombinaci fialkové a růžové. Jeho kluci jsou blázni do autíček a já tuto zálibu doslova zmaterializoval. Navíc tyto typy pokojů mají omezenou životnost, myslím tím, že děti dospějí a pokoj se promění.

Děti jsou sice hravé, ale dospělí jim přece jenom nějakým způsobem formují i do budoucna jejich vkus, ne?
Já osobně neznám definici chlapecké postele. Nevím, proč by nemohla mít tvar auta. Dětská fantazie je širší než ta okleštěná u dospělých. Navíc to nebylo auto. Ta karoserie byla z plastu a byla to velmi drahá záležitost. Hlavní je, že skrývala skutečně mimořádně kvalitní lůžko. Pro toho kluka byla ta postel inspirativní.

Co je třeba dnes z materiálů nejčastěji poptávané?
Klienti jsou ovlivněni lifestylovými pořady v televizi, speciálními časopisy. Vše se neustále vyvíjí. Dnes je opravdu ve všem mišmaš. Nejde říci, že módní je dřevo nebo sklo nebo kov. Nejsou ani žádné moderní barvy. Ostatně změny třeba v této škále a trendy určují výrobci.

vizitka

* Radovan Kobosil se narodil 22. 4. 1973 v Brně. * Po absolvování stavební školy dělal praxi v ateliéru svého otce Karla Kobosila.
* Pak pracoval ve vlastním ateliéru spolu s designérem Petrem Šebelou. Následovala jeho vlastní dráha v průmyslovém designu a poté převládla tvorba interiérů.
* Ročně jich navrhuje kolem čtrnácti, z toho v polovině dělá i jejich realizace.

A co dnes v bytech nejvíce frčí?
Jsou byty moderní, až jaksi funkcionalisticky úsporné. Jsou potom starší, až klasicistně zařizované byty. Starší generace tíhne k jakémusi rustikálnímu stylu, kdy to v bytě málem vypadá jako někde na chalupě. Každý se snaží trefovat podle svého. Mohu snad říci, že je docela trendy návrat dekorací. Už to nejsou čisté linie, kdy stačila do rohu jediná komoda či květináč a bylo designérsky vymalováno. Módní jsou tapety, nástěnné desky. Nedávno se tomuto tématu velmi slušně věnoval pražský Design blok. Drtivá většina však využívá styl IKEA, což naznačuje jejich finanční možnosti.

Z různých studií už víme, že se Češi už trochu lépe oblékají a zdravěji jedí. Udělali našinci také designérský pokrok?
Určitě. Lidé jsou dnes mnohem informovanější, i když právě třeba televizní pořady mají různou kvalitu. Do obecného povědomí obyvatel ale vtisky design a jeho tvůrce jako něco, s čím je třeba v životě také počítat.

A co je třeba největším problémem u Čechů v jejich pohledu na bytový design?
V Česku je vše hodně ovlivněno financemi. Peníze jsou problém. Každý by chtěl doma mít ten obrázek z časopisu. Pak se ale ty původní rozlety smršťují vzhledem k finančním možnostem. Interiéry v tuzemsku se nevybavují ani na dlouho. Lidé si koupí za tři miliony byt a nakonec do něj třeba ani nemají na stolek z IKEA. Nepoměr je značný. Koupit raději něco levného a časem vyměnit. Klienti, kteří si zařizují vše ve vysokém standardu, jsou pro nás něco jako zlaté rybky. Je jich prostě málo.

A vy si jich vážíte hlavně proto, že se na nich dát dobře vydělat?
Budete se divit, ale nejde jen o peníze. Pro mě je klient skutečně vždy číslo jedna. Kupříkladu jsem se dostal k velmi extrémnímu zákazníkovi, od kterého kvůli jeho prudké povaze všichni utíkali. Přišel jsem k němu domů a zjistil, že každá místnost byla zařízena ve zcela jiném duchu, tedy podle vkusu slečen, které se tady vystřídaly. Já sondoval, jaké má koníčky. Očistili jsme všechny nevhodné prvky, které k sobě nešly. Jedna velká místnost třeba měla sloužit jako kancelář, i když ji velmi movitý pán ani nepotřeboval, protože měl sídlo firmy jinde. Já zjistil, že se majitel věnuje myslivosti. Takže namísto kanceláře vznikla velká herna s kulečníkem, střílnou na zbraně a došlo i na trofeje.

Radovan Kobosil ročně navrhuje kolem čtrnácti interiérů, z toho v polovině dělá i jejich realizace

Radovan Kobosil ročně navrhuje kolem čtrnácti interiérů, z toho v polovině dělá i jejich realizace

Udělejte mi ještě advokacii vaší profese. V čem je výhodnější vzít si služby bytového designéra, když si můžu byt kousek po kousku slepovat sám?
Dobrý designér umí svému zákazníkovi ušetřit peníze. Má přehled o tom, co se kde a za kolik dá pořídit. Designér klienta vlastně jenom vede a drží mantinely jeho představ, které navrch zpřesňuje.

Dobře, nemám tedy mnoho peněz. Jak můžu v bytě navodit iluzi luxusu, aby mne to co nejméně stálo?
Poradím vám jednu skutečně levnou variantu. Absolutním základem je mít uklizený byt. V takovém prostředí si pak můžete naaranžovat dobrou kávičku do hezkého hrnku. Dát si na stůl pěknou konvičku. Od detailů to začíná. Nikde přece není psáno, že luxus vám zaručí lustr z kamenů od Swarovského. Mistři těchto detailů jsou Italové. Zjistíte to přímo u nich v zemi, když zajdete do designových galerií, které působí nóbl a přitom vůbec luxusní nejsou. Oprýskané nenatřené stěny, ale použitá nádherná světla a vnímáte jenom skvěle naaranžovaný prostor. Dobře udělaný detail opravdu v bytě zmůže zázraky.

Se zdobením a detaily často souvisí Vánoce. Existuje nějaká přímá móda této výzdoby?
Myslím, že nic univerzálního neexistuje. Je to doména našich ženských, které zahřívají byty všemi těmi svíčkami, větvičkami a baňkami. Já ale nejsem distributor vánočních ozdob, takže ode mě neuslyšíte, že letos pofrčí fialové mašle a zlaté foukané baňky.

Města se dnes předhánějí v bombastické výzdobě třeba vánočních trhů. Je to také trend v okrašlování bytů?
Takhle to nevidím. Každé město i byt mají svoji vlastní atmosféru. V Brně to bývalo špatné, protože tady byly na trzích nevkusné dřevěné smrkové boudy s bonským šindelem, které ale působí jako nějaká velká vesnice. Každý vánočně vyzdobený byt je vizitkou majitele.

Klienti jsou ovlivněni lifestylovými pořady v televizi, speciálními časopisy, prohlašuje Kobosil

Klienti jsou ovlivněni lifestylovými pořady v televizi, speciálními časopisy, prohlašuje Kobosil

Popište mi dispozice vašeho bytu. Vytvářel jste si jeho design sám, nebo vám do toho mluví manželka?
Mám podkrovní byt zhruba kolem osmdesáti metrů čtverečních. Je to ve starém domě z konce 19. století. Musel jsem respektovat konstrukci střechy, což nebylo jednoduché. Za války v tom domě údajně bouchla nějaká bomba a on je staticky sedlý. Všechny trámy a nosné části byly prohnuté. Řešili jsme opačnou věc než ve většině podkroví, jak to vše schovat, aby to nebylo vidět. Já se ale na úpravu této půdy strašně těšil.

Kvůli nezvyklému zadání?
Důvod byl prozaičtější. Byl to můj první a navíc mládenecký byt. Vyřádil jsem se na něm. Při úpravách jsem všude viděl ty kamarády, spoustu holek a večírků. To bylo primární užití. Všechny obytné části jsem dělal otevřené a vzdušné. Kuchyně je propojená s obývacím pokojem otevřeným velkým proskleným oknem do terasy. V další části byla kulečníková herna. Tu jsem musel později předělat na dětský pokoj. Nu a teď čekáme druhé miminko.

Takže to se podepíše na tvarosloví toho bytu také?
Po jeho jistém věku určitě. A mne bude čekat nějaká generální rekonstrukce. Potřeby uživatelů bytu se mění a já jsem toho jasným příkladem. Byt s dětmi potřebuje zcela jiný pohled než u svobodných lidí.

Jaký styl zařízení vyznáváte?
Já si samozřejmě udělal ten jednoduchý moderní, ale nejde o žádný minimalismus. Potřebuju spoustu detailů, dekorativních prvků. Třeba u mě na půdě ležely takzvané půdovky, tedy cihly s nízkým profilem , které sloužily pouze jako nášlapná podesta, pod níž byly násypy škváry jako zateplení. Já je nevyhodil, ale naopak všechny rozřezal a vyzdil jsem z nich velký komín a vznikla nádherná dominanta s původním materiálem. Nebyla to paradoxně levnější varianta, ale výsledek stál za to.

Dobře udělaný detail opravdu v bytě zmůže zázraky, říká designér

Dobře udělaný detail opravdu v bytě zmůže zázraky, říká designér

A když budu precizovat dál váš vkus, co je pro vás v bytě nejdůležitější?
Samozřejmě jeho dispozice, která mi v danou chvíli musí co nejvíce vyhovovat. Sto let starý dům ani nemůže vyhovovat potřebám dnešního člověka. Žijeme mnohem rychlejším tempem, už jenom podoba našeho setkávání se s přáteli je zcela jiná, než tomu bylo před stoletím. Dříve všemu dominovaly solitérní pokoje: obýváček, ložnice, kuchyňka pro paní , pokojíček pro služku. Vše bylo v rozličných barvách. Dnes když k vám přijdou lidé a vy vaříte, nehýříte časem tak, že společnost necháte o samotě.

Však se také kuchyně přiblížily obývacím pokojům...
Já to považuju za šťastné. Ale zase. Každý máme zcela jiné potřeby. Někdo je introvert a potřebuje více soukromí.

A vy nějak dotváříte neustále svůj byt. Zkrátka jdete kolem nějakého obchodu a řeknete si, že domů něco přikoupíte?
To asi ne. Domácí kouzlo skutečně tvoří hlavně pořádek. Občas možná jako velký milovník kávy koupím nebo dostanu hrnek. Baví mne vybírat si ho potom ke stolu podle momentální nálady. Stejně tak si rád zajdu do kavárny, která pro mne nemusí být nijak luxusní, ale musí mít nějakou jedinečnou atmosféru. Každý interiér by měl pro jeho obyvatele mít nějaký inspirativní prožitek.

Co třeba ve vašem vánočně vyzdobeném bytě nesmí chybět?
Já mám skutečně jednoduchý vkus. Mně stačí opravdu jen hezky nastrojený stromeček. Žádné girlandy světel a svíček u mne nenajdete.

Autoři:




mobilní verze
© Copyright 1999–2014 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.