Architekti navrhli změnu bytu 3+1 v paneláku

Architekti navrhli změnu bytu 3+1 v paneláku - Architekti studia ADR navrhli změnu bytu 3+1 v panelovém domě ze začátku 90. let minulého století. V bytě žijí manželé ve věku 35 let se třemi syny. Požadují například oddělený studijní kout pro nejstaršího, dospívajícího syna a velké akvárium v obývací části. | foto: VIZUALIZACE: STUDIO HORÁK

Jak si manželé architekti upravili panelákový byt

  • 64
Byla to trochu záhada - oba manželé jsou architekti, a přitom bydlí v šedivém čtyřpatrovém paneláčku v pražském Motole. Vysvětlila se však ihned po vstupu do zrekonstruovaného bytu. Byt v paneláku nemusí znamenat nepřitažlivé bydlení.

"Hlavní je nejít pojetím interiéru úplně proti stylu domu, ale naopak na něj navázat. Princip funkčnosti a promyšlené jednoduchosti je totiž aktuální i dnes," říká architektka Helena Paz.

V takovém bytě, ve druhém patře nízkého panelového domu v Praze, bydlí se svým manželem José Luisem Pazem, rovněž architektem, a malou dcerkou. Upravili si jej podle svých představ a momentálních potřeb.

Byt v původním stavu v paneláku ze sedmdesátých let koupili vloni záměrně, předtím obývali malou garsonku nedaleko. "Měli jsme možnost koupit již zrekonstruované bydlení, ale těžko bychom si zvykali na vkus někoho jiného," vysvětluje Helena Paz a dodává, že ze stejného důvodu se nerozhodli pro hotový byt v novostavbě.

Vybydleného bytu se ujala stavební firma. Rekonstrukce trvala asi dva měsíce a náklady se počítaly ve stovkách tisíc korun. K dokonalé radosti z nového bydlení už dnes jen chybí, aby se uskutečnila rekonstrukce vnější fasády domu a z šedivého paneláku se stal moderní barevný bytový dům.

Rekonstrukce od podlahy
Na nové podobě bytu 3+kk se manželé architekti beze zbytku shodli a rekonstruovat začali od základů. "Vyplatilo se udělat raději všechno znovu než jen něco zakrývat," komentuje Helena Paz.

"Je dobré udělat všechno najednou, při jednom nepořádku." A tak se bouraly a posouvaly příčky, strhávaly podlahy, vyměňovala okna, dveře, topná tělesa. Z původního bytu zbylo pramálo.

Manželé využili toho, že předchozí majitel byt rozšířil o zádveří, které získal zabráním části společné chodby. Původní tmavou předsíň se zastavěnými skříněmi pak přeměnili v pracovnu se dvěma širokými stoly a policemi.

Vzhledem k tomu, že oba pracují doma, stala se pracovna srdcem celého bytu. Vestavěné skříně byly nahrazeny jinými, s velikými zrcadly, jež předsíň ještě zesvětlují a opticky zvětšují.

Obývací pokoj od pracovny v předsíni oddělují vysoké posuvné dveře z bezpečnostního mléčného skla. Obě místnosti jsou tak prosvětlené. Obývací pokoj s jídelnou je na jedné straně spojený s lodžií a na druhé s malým kuchyňským koutem.

"Byla tu klasická paneláková kuchyně s dlouhou linkou podél jedné stěny. Zmenšili jsme ji, novou bílou linku z lamina dali po obou stranách a přidali tak pár metrů koupelně," popisuje architektka.

Z místnůstky, v níž se člověk stěží otočil, tak vznikla podlouhlá koupelna, do níž se vešla nejen veliká vana, nika na pračku, ale i mnoho skříněk a zásuvek, a dokonce i přebalovací pult.

Bílé lesklé obklady na stěnách mají nezvykle velký formát a úzkou spáru, to proto, aby se lépe čistily a nedržela se v nich plíseň. Přestože v koupelně není okno, dopadá tam široký pruh denního světla. Část spojovací stěny s kuchyňským koutem totiž tvoří také mléčné sklo.

"Stejný prvek je i ve stěně mezi předsíní a ložnicí," říká Helena Paz. "Inspirovala jsem se u architekta Mandice, u něhož jsem dříve pracovala a který je odborníkem na rekonstrukce panelákových bytů."

Toaletě sice majitelé ponechali původní rozměry, ale alespoň ji v rámci rekonstrukce obohatili o malé umyvadlo. Zbývající část bytu tvoří prostorný dětský pokoj hrající všemi zářivými barvami a malá ložnice s letištěm a skříňkami.

Exotické prvky v interiéru
Při rekonstrukci se manželé snažili vyhnout umělým materiálům. Dali přednost dřevěným oknům před plastovými a poctivým dubovým parketám před linoleem.

"Nechtěli jsme ani laminátovou plovoucí podlahu, raději jsme koupili pravý dub, i když čtvrté kategorie. Cena byla skoro stejná, ale vzhled i vlastnosti jsou nesrovnatelné," doporučuje architektka. V zádveří, koupelně, na toaletě a v kuchyni je jednoduchá šedá velkoformátová dlažba.

Přestože je v bytě více než dost úložných prostorů v podobě různých skříní, skříněk a polic, návštěvník si je zprvu ani neuvědomí. Je to proto, že nábytek dělaný na míru má světlou, většinou bílou barvu a dokonale splývá se stěnami.

Výhodou jednoduchého bílého nábytku je i to, že se hned tak neokouká a dá se s ním zkombinovat téměř vše. Protože José Luis Paz pochází z mexického Acapulka, kontrastují s bílou barvou nejčastěji zářivé odstíny exotických doplňků.

"Byt jsme zařizovali tak, aby základ byl nenápadný a neutrální, doladěný výraznými prvky, které se, až se přestanou líbit, jednoduše vymění," říká Helena Paz. "Jediné, co nám tu ještě chybí, jsou obrazy. Pak budou místnosti působit mnohem útulněji."

Od porodnice po hřbitov
V nově zrekonstruovaném bytě si už dnes manželé ani neuvědomují, že bydlí v paneláku. Byt má totiž i netradičně řešené vytápění, jako všechny byty na motolském sídlišti. Není tu typické ústřední topení, ale každý byt má svůj vlastní plynový kotel, takže majitelé zaplatí jen to, co doopravdy protopí.

"Byt má i další výhody, a tou největší je především lokalita. Podle ní jsme ho také vybírali. Je to kousek do centra Prahy i do lesa. V okolí je všechno - od porodnice po hřbitov," říká s nadsázkou architektka.

Byt rodině zatím velikostí vyhovuje. Až bude dětí víc a budou starší, začnou se manželé poohlížet po nějakém jiném řešení.