Rozlehlý dům, ke kterému patří i statek, dnes obývají dva synové známého básníka a grafika Bohuslava Reynka, který zemřel v roce 1971 ve věku 79 let. Jsou to pětasedmdesátiletý Daniel a o rok mladší Jiří.
Bydlí v horním patře rozlehlé budovy, jehož interiéry zůstaly po mnoho desetiletí stejné. Malby na stěnách i některé kusy nábytku mají historickou hodnotu, jsou staré sto, ale i dvě stě let. Že jde o bývalou tvrz patřící pod hrad Lipnici, lze poznat jen částečně.
Na pravé straně kolem hospodářských budov stojí zbytek kamenného opevnění a do zahrady vede okénko, což bývala původně střílna. Po rozsáhlém požáru v době baroka však byla tvrz kompletně zrekonstruována na obytné stavení.
Interiér zůstal v původním stavu
Ve spodní části bývalé tvrze žijí děti staršího z bratrů, kteří si nevyužívané hospodářské prostory zrekonstruovali na obydlí. Sice si již nezachovaly vyloženě historický ráz, zato jsou byty příjemně funkčně zařízené.
"Jinak jsme žádné velké opravy nedělali. Hlavně tady nahoře, kde celé věky naši předci žili, jsme to nechali v původním stavu," vypráví Daniel Reynek, který se léta živil jako šofér nákladních vozů.
"Pustili jsme se jen do nejnutnějších venkovních oprav a uvnitř jsme museli postavit záchod a udělat rozvod vody. To bylo v sedmdesátých letech. Také jsme jeden z pokojů vytapetovali, neboť původní malba byla hodně poničená."
|
Prohlédněte si fotogalerii |
Ze staré kaple vznikla sýpka
Do bývalé tvrze se jde velkou klenutou dřevěnou branou. Na jednom ze sloupků je nápis: V tomto domě žil básník a grafik Bohuslav Reynek. Po levé straně se rozprostírá velká obytná budova s věží, na které jsou v horní části klasické a pod nimi sluneční hodiny.
Na západní straně hlavní budovy je sýpka, která vznikla z původní, několik metrů vysoké kaple. Po pravé straně jsou hospodářské budovy, ve kterých však rodina nehospodaří, neboť je pronajala jistému místnímu zemědělci pro chov býků. Celé nádvoří je ve tvaru obdélníku.
Do prvního patra obytné tvrze, které kdysi bývalo domovem i pracovnou Bohuslava Reynka, se jde po točitých kamenných schodech. Dlouhou chodbou s původní prkennou podlahou, po jejíchž stranách stojí dvě starožitné, bohatě zdobené skříně, se dojde do dvou vzájemně průchozích pokojů.
Po vstupu do těchto místností si člověk na chvíli připadá jako na zámku - na stěnách je původní barokní malba - kombinace modré, bílé a šedivé, bohatě zdobené jsou i stropy, velká kachlová kamna...
Stojí zde dvě barokní skříně, které pocházejí z mobiliáře Ferdinanda d'Este, když byl v Praze na Hradě. Poté, co se vrátil do Vídně, rozprodával svůj mobiliář a Reynkovým se zalíbily právě tyhle dvě skříně.
"To jsou nejzajímavější kousky, které tady máme," říká Jiří Reynek, který se celý život staral o hospodářská zvířata a kromě toho překládal z francouzštiny. Vyloženě umělecké sklony ani jeden z bratrů nezdědil.
Nenaladitelný klavír
Dominantou modrého pokoje je také 150 let starý klavír. "Ten koupil tatínek mojí mamince. Má dřevěný rám a je strašně rozladěný. Snad se už ani nedá naladit," směje se starší z bratrů. Dalšími zajímavými kousky jsou psací stůl z višňového dřeva a knihovny mezi okny.
"Ty dostala maminka od jedné paní z Havlíčkova Brodu. Byla to Židovka, která skončila v koncentráku. A protože se o ni maminka starala, věnovala jí tyhle dvě knihovny," vzpomíná Daniel Reynek.
Téměř vše zdědili
Druhý pokoj dostal nové tapety, neboť původní malba byla hodně poničená. Zvolili však takové, aby nezkazili ráz rustikálního interiéru. I zde, stejně jako v modrém pokoji, jsou samé starožitné cennosti.
Bratři shodně tvrdí, že všechno vybavení, většinou pocházející z poloviny devatenáctého století, rodina zdědila po svých předcích. Nijak zvlášť se o ně prý nestarají, používají to jako běžný nábytek. Na stěnách visí několik obrazů, z nichž některé maloval sám známý grafik a básník Bohuslav Reynek.
Oba pokoje jsou vytápěny původními dvě stě let starými bílými kachlovými kamny. "Netopíme v nich často - není to tak jednoduché. Trávíme tady spíš čas přes léto. V zimě se přesunujeme do malé kuchyňky, která se dá vytopit velmi snadno, neboť v ní je pec. Ta pochází asi z dvacátých let a topíme v ní dodnes," doplňují se bratři ve vyprávění.
Bratři mají slabost pro kočky. Žije jich tu s nimi celkem čtrnáct. A jedno z jejich nejoblíbenějších míst jsou hrnce na peci, ze kterých jim pánové udělali pelíšky.
Oba historické pokoje využívají bratři k relaxaci při poslechu vážné hudby, pro kterou mají slabost. A také jako pokoje pro hosty. Z kuchyně vedou původní dveře do dalších místností - do ložnice mladšího a do pracovny staršího z bratrů.
Tyto pokoje jsou zařízeny běžným nábytkem, neboť pracovna je uzpůsobena jako tiskárna, kde Daniel zpracovává grafiky svého otce.
Rozhodně by neměnili
Styl bydlení v historické tvrzi bratrům Reynkovým vyhovuje. "Jsme tady zvyklí, žijeme takhle odmalička. Líbí se nám, jak jsou pokoje vybavené, a určitě je nebudeme nijak předělávat," tvrdí Jiří Reynek a dodává, že je nikdy ani nenapadlo toto místo opustit. "Jsme tady zakořenění. Stejně jako naši předci, tak i my a naše děti tady chceme nadále zůstat," přiznává.
 Potomci básníka, Daniel a Jiří Reynkovi, bydlí ve tvrzi od narození. Oba shodně tvrdí - nikdy bychom neměnili. |
 Interiéry místností vypadají jako na zámku. Tento pokoj má zachovalou barokní malbu na stěnách. |
 Že se jedná o bývalou tvrz, dokazuje zbytek kamenného opevnění kolem hospodářských budov. |
 Kuchyň je nejoblíbenějším místem obou bratrů. Je zařízena ve staročeském stylu. "Tahle pec je tady už asi sto let. Stále v ní topíme i vaříme," říká Daniel Reynek. |
 Obě hlavní místnosti jsou vytápěny původními kachlovými kamny. Dominantou "modrého" pokoje je stůl se starodávnými, přesto velmi zachovalými křesly. |
 Druhý pokoj musel dostat nové tapety, neboť původní malba byla zcela zničená. |
 Obytná tvrz dnes slouží jako dvougenerační dům. První patro obývají synové známého básníka, přízemí si pro bydlení upravily děti jednoho z nich. |
