V roce 2007 prodal newyorský fotograf John Wells všechno co měl a zamířil na jihozápad Spojených států. Nakonec se usadil v Texasu necelých 100 kilometrů jižně od města Alpine, kousek od hranic s Mexikem v oblasti zvané Terlingua Ranch.
Toužil po samotě a chtěl si dokázat, že i v tak nehostinné krajině se dá přežít s tím, co si sami vyrobíte. Nebo s čím vám pomůže příroda. Za osm tisíc dolarů koupil 40akrový pozemek (160 000 m²). Za rok ho rozšířil o dalších 20 akrů, které ho vyšly na pět tisíc dolarů.
Osamělý Texasan se o své zážitky dělí denně na svém blogu.
Za pouhých devět dní si na své půdě postavil malý jednoduchý domek o jedné místnosti a započal svůj projekt nazvaný South West Texas Alternative Energy and Sustainable Living Field Laboratory (Polní laboratoř alternativních energií a udržitelného života v jihozápadním Texasu) zkráceně The Field Lab.
Od té doby svou usedlost rozšiřuje a vylepšuje. Přistavěl venkovní sprchu a kompostovací záchod. Hlavním projektem současnosti je velká budova, ve které má být skleník, dílna i obytné prostory. V každém rohu této stavby stojí jeden z přepravních kontejnerů, mezi nimiž se tak vytvořil jakýsi dvůr, kde bude John pěstovat zeleninu.
Větrné turbíny zavrhl, vsadil na solární energii
Veškerou spotřebu elektřiny pokrývají solární panely, které nabíjejí baterie. John také plánoval stavbu větrné turbíny, ale z toho nakonec sešlo.
Wells si nechal na svou samotu zavést telefon a internet.
"Zjistil jsem, že větrná energie není pro zdejší oblast vhodná. Vítr je příliš proměnlivý a větrné bouře způsobují mechanická poškození. Je tu 325 slunečných dní v roce, budu tedy přidávat další solární panely a další baterie," vysvětlil pro iDNES.cz John Wells.
Větším problémem je ale voda. John je závislý na srážkách, déšť musí nachytat a dobře uskladnit. Proto přehradil nedaleké suché koryto a až letos poprvé zaprší, chce odsud čerpat vodu do svého skleníku. Na něm nedávno dokončil střechu a připevnil tolik potřebné okapy pro svádění vody.
"Tady na západě máme rčení, že můžete kvůli vodě vrtat tisíc stop do země, nebo ji chytat deset stop nad hlavou. Dvacet litrů vody lze získat z metru čtverečního střechy, na kterou naprší 25milimetrové srážky. Johnova nová střecha má 167 metrů čtverečních.
John si rád hraje se světlem. Vánoční výzdoba se mu opravdu povedla.
Kromě toho John veškerou použitou vodu recykluje a zalévá s ní rostliny. Nádrže má s přepadem. Nejprve se oddělí první špinavá voda ze zaprášené střechy a teprve pak se začne plnit vlastní nádrž.
V poušti není člověk nikdy sám, když má internet a Benitu
Wells si nechal na svou samotu zavést telefon a internet. Na jeho stránkách najdete i webovou kameru, pomocí které můžete sledovat jeho pokroky. John má i blog, do kterého denně přispívá, publikuje tu své fotografie, dělí se o své radosti, úspěchy i neúspěchy. Blog má již přes 600 tisíc návštěv, někteří jej sledují pravidelně a mnozí se také přijíždí podívat.
Dlouhorohá kráva Benita
Při své osamělé práci se John skamarádil s jednou z dlouhorohých krav, které tudy občas procházejí. Jeho nová kamarádka Benita se tu již cítí jako doma. Možná i proto, že poté, co se stala díky Johnově blogu mediální hvězdou, všechny návštěvy polní laboratoře se s ní touží setkat a podstrkují jí dobroty. John, který dostal Benitu od jejího původního majitele k loňským narozeninám, jí nikdy nezapomene něco z města přivézt.
Na otázku o plánech do budoucna John odpověděl: "Doufám, že v září dokončím skleník. Jakmile začnu pěstovat zeleninu, budu různě experimentovat, abych rostliny v létě dokázal ochlazovat a v zimě je přes noc udržel v teple. Možná zkusím chlazení pomocí vzduchu cirkulujícího v trubce zakopané pod zemí a v zimě chci zkusit velké zrcadlo, které by přes den ohřálo velké množství vody a ta by v noci skleník vyhřívala."
