Jak se žije v romských osadách

Jak se žije v romských osadách - Chmiňanské Jakubovany, východní Slovensko. | foto: Lukáš Houdek

Jak se žije v romských osadách na Slovensku

Romských osad je na Slovensku přes 800 a každá je jiná. Přesto je jedna věc spojuje. "Je to velká pohostinnost, která je směřována ke každému návštěvníkovi, smích a dobrá nálada," boří vžité představy o blátivých místech student romistiky Lukáš Houdek, který osady několikrát osobně navštívil.
Osady tvoří povětšinou jednopokojové domky ze dřeva, z cihel, valků (nepálených cihel, na jejichž výrobu se v minulosti Romové specializovali) nebo ze všech možných materiálů, které jsou pro jejich obyvatele dostupné.

Tato jediná místnost slouží jako kuchyně, obývací pokoj a ložnice dohromady. Je nutné podotknout, že většinu volného času tráví obyvatelé romských osad v prostoru mezi obydlími, aby se spolu mohli bavit. I to samozřejmě záleží na přízni počasí.

Romskou osadu si můžeme definovat jako seskupení lidí, především Romů (ale ne výhradně), kteří žijí v určitém společenství často v několikasetmetrové (v četných případech i několikakilometrové) vzdálenosti od majoritní vesnice. Tito lidé tu sdílí společný prostor, ve většině případů i společnou kulturu a určitý společenský systém.
V dřívějších dobách ženy vařily v tzv. letních kuchyních před domem. Vnitřní vaření se omezovalo pouze na zimní nebo chladná období. Venkovní kuchyně tak umožňovala ženám vzájemnou komunikaci. Tímto způsobem sdílely své radosti a starosti se starostmi a radostmi těch ostatních.

Navzájem vařená jídla ochutnávaly, pokřikovaly na sebe a společně se smály. Tento tradiční rys už ve většině osad na Slovensku nenajdeme. Já jsem se s ním setkal například v jedné moldavské osadě, kde je tato letní kuchyně, popřípadě letní altán, součástí každého domku.

 
Letní kuchyně v romské osadě v Moldavsku.

Problémem je v romských osadách na Slovensku absence kanalizace a přívodu plynu, které místní úřady stále nenechaly zavést. Pro vodu se tedy chodí do společné studny (tekoucí voda není v romských osadách běžná).

Kamna z lednice? Žádný problém
Topí se dřívím, a to v běžných kamínkách, která se používají i pro vaření. V jedné z osad na Prešovsku jsem se setkal s domácí výrobou kamínek, kdy jako tělo posloužila stará lednice, kterou Romové přetvořili pro potřeby vaření.

Tělo lednice se přikrylo velkým kovovým plátem, do kterého se vyřezalo několik otvorů podle velikosti dna hrnce. Výhodou těchto kamínek je, že náklady na jejich výrobu jsou takřka nulové. Jejich nevýhodou je nízká životnost. Musí se téměř každý rok měnit.

 
Jeden z domků v romské osadě na východním Slovensku.

Vnitřní vybavení obydlí je skromné a veskrze praktické. Omezuje se většinou na postel, skříně, stůl s několika židlemi a kamna. V různých osadách se vybavení domů samozřejmě liší. Závisí to především na velikosti a počtu místností toho kterého domu.

Podobně jako v indické domácnosti zde není snaha o uklizení nádob na vaření z dosahu očí návštěvníků. Nádobí je prakticky po ruce vyskládané na různých policích nebo rozvěšené kolem plotny.

Jedním z fenoménů romské osady je všudypřítomná televize, kterou naleznete i v tom nejnuznějším obydlí. Televizní přijímač hraje od rána do večera bez ohledu na programy, které právě vysílají.

V obydlích s větším množstvím pokojů je nejdůležitějším místem kuchyně, v níž tráví romské rodiny většinu času. Zde probíhá jak potkávání s příbuznými a známými, tak každodenní život rodiny.

 
Manželé Samelovi před jedním ze svých zemědělských vozů.

Parádní pokoj je pouze pro parádu
Ložnice se používá opravdu jen ke spaní a není ani návštěvám volně přístupná. Obývací pokoje nejsou běžné. Dříve (v některých místech ještě dnes) se v rodinách bohatších Romů objevoval tzv. parádní pokoj, který byl zařízen právě ve stylu pokoje obývacího.

Běžná návštěva do něj ale neměla přístup, protože byl pouze "pro parádu" - tedy na dívání, a to od prahu dveří. S takovým pokojem jsem se setkal v již zmíněné prešovské osadě před třemi lety.

Vybavení se skládalo z obývací sedací soupravy lemované řadou plastových palem a jiných květin, prosklené kredence s nejrůznějším porcelánem a na zemi byl koberec (v obydlích běžné romské osady se koberec vyskytuje velmi zřídka). Pokoj se otvíral jen vzácným návštěvám a po prohlídce, a očekávané pochvale ze strany návštěvníka, byl uzamknut.

 
Televize je v romských osadách všudypřítomná.

Toalety pouze na klíč
Ve stejné osadě se nachází kolonie dřevěných záchodků, které jsou uzamčené a klíč od nich má příslušný majitel, případně několik rodin, které toaletu sdílejí.

Nachází se několik desítek metrů za osadou proto, aby výpary nenarušovaly chod společenství. V jiných vesnicích má ale každý domek venkovní toaletu svou - stejně jako obydlí neromská.

Romové si své příbytky stavěli většinou kolem domů rodičů, tedy do kruhu. Měli tak k rodičům i příbuzným blízko. Mnoho osad by se dalo tímto způsobem strukturovat na několik okruhů podle počtu blízkých rodin.

Jak se žije v romských osadách

Mladý pár se převážně stěhuje do domu rodičů manžela, dokud se nepostaví na vlastní nohy a nevybuduje si svou domácnost. Nevěsta má v domě manželových rodičů nejnižší postavení a vykonává veškeré domácí práce - od úklidu po vaření. Její postavení se změní s příchodem potomků, případně příchodem nové mladé manželky dalšího ze synů.

Kontrastem k tomuto typu osad se stává čím dál větší počet kolonií, kde si Romové vybudovali několikapatrové domy, které jsou zařízené po vzoru majoritních sousedů. Tito lidé většinou pracují na sezonních pracích v zahraničí, čímž na vybudování takových stavení získají potřebné finanční prostředky.

Jak jsem již naznačoval v úvodu této krátké sondy, každá osada se od té druhé liší. Přesto je ale jedna věc spojuje. Tou je velká pohostinnost, která je směřována ke každému návštěvníkovi, smích a dobrá nálada.

Lukáš Houdek (*8. 10. 1984) v současné době studuje obor romistika na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Pravidelně se účastní jazykovědných a sociálně a kulturně-antropologických výzkumů v romských komunitách v České republice i v zahraničí.