Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Jak se v Česku mění bydlení? Máte dobrou adresu?

aktualizováno 
Má milá, chceš bydlet v loftu, nebo v satelitu? Kdyby se mladý muž takto zeptal své vyvolené začátkem devadesátých let, asi by mu nerozuměla.

Byt | foto: Central park Praha

Bydlíte v paneláku? A nechcete se přestěhovat? Stojí u vaší vily sádroví lvi? Dejte je pryč.

Před patnácti lety by se na to tak přísně nekoukalo. Bydlet na sídlišti byla ta nejpřirozenější věc a vila se sochami znamenala, že si můžete dopřát vrcholný luxus.

Co do způsobu bydlení prošlo Česko velkými proměnami. No schválně, představte si, že byste začátkem devadesátých let někomu řekli: Beru si hypotéku, kupuju loft. O čem to mluví? říkalo by se.

V roce 1993 byl v České republice postaven poslední panelák. Ve stejnou dobu začaly vznikat základy prvních satelitních městeček. A architekti byli zoufalí. "Těšili se, že budou moci konečně dělat kvalitní a zajímavé stavby, jenže Češi se zhlédli v katalozích německých firem,“ říká Zdeněk Lukeš, historik architektury a hlavní architekt Pražského hradu.

"Po letech života v šedi sídlišť lidé chtěli všechno rychle a nebyli naučeni poznat kvalitu. Toužili po domech na první pohled honosných, ve skutečnosti rychle postavených a značně lacinějších, než se jeví.“

Architekti začali zakládat vlastní ateliéry, ale mnoho práce neměli. Dříve mohli pracovat převážně ve státních stavebních firmách, které chrlily jeden panelák za druhým. Prosadit každý jen trochu atypický dům stálo velké úsilí. Když mohli vytvářet zajímavé domy, Češi o ně nestáli.

Ti, kteří už stihli restituovat či vydělat první miliony, považovali za vrchol architektury styl, kterému se později dostalo poněkud nelichotivého názvu podnikatelské baroko. Poznáme ho na první pohled. Domy jsou v pastelových barvách a značně rozlehlé. Nemají ploché střechy, bývají vyzdobené věžičkami, sloupy, arkýři, lucernami. Okna mají plastová. Zahrady zdobí sochy sádrových lvů či jiného zvířectva. Celkově vše působí romanticky, avšak přeplácaně.

Začátkem devadesátých let jich v Česku vyrostly tisíce. "To je krása,“ vzdychaly za jejich ploty méně majetné sousedky. Dnes je mnoho těchto domů prázdných a realitní kanceláře se je marně snaží udat na trhu. Jsou zbytečně velké, nákladné na údržbu, ale hlavně, najednou jsou považovány za nemoderní. Vkus lidí, kteří mají peníze na velká sídla, se změnil.

Hele, tady bydlí Lucie Bílá!

S byty a domy je to podobné jako s auty. Milujeme je a pro mnohé jsou známkou společenského postavení. U bydlení však jde o vztah ještě intimnější. Domů si přece zveme pouze nejbližší přátele, tam je to jen naše. Zároveň jsme zvědaví, jak to vypadá u těch druhých. Nyní to platí mnohem více než dříve.

Kdysi totiž vypadaly byty v panelácích všechny stejně a rodinné domy se od sebe také moc nelišily. Teď se dějí věci dříve nevídané. Ve starých městských činžácích, které zvenku nevypadají nic moc, lidé budují luxusní moderní apartmány.

Prostory opuštěných továren se mění na rozlehlé byty s vysokými stropy, takzvané lofty.

V okolí větších měst vznikly shluky moderních rodinných domků, satelity.

Sportovní komentátor Jaromír Bosák -satelit

Můžu běhat s kocourem.

Bydlel na řadě míst, naposledy v jedna plus jedna v pražském Starém Městě. „Měl jsem to tam moc rád a stále se na Staré Město vracím. Ale už jsme se ženou potřebovali větší prostor,“ vysvětluje, proč se rozhodl pro novostavbu v Šestajovicích.

"Bydlení ve vlastním domě má výhody. Můžu si vyjít na terasu, svalit se do trávy, proběhnout se s kocourem. A když si chci ve tři ráno pustit hudbu, vím, že nebudu rušit sousedy. Nevýhodou je samozřejmě více práce kolem domu a také hypotéka. Dvacet let se mi nesmí nic stát. Ale vyhovuje mi soukromí. Pocit, že jsem odříznutý od dění ve městě, nemám. Do Prahy dojedu autem za třicet minut. Výhodou je, že se tam od nás dá dostat třemi různými cestami. Když je zrovna jedna zasekaná, není to katastrofa, jedu jinudy.“

Dům sportovního komentátora Jaromíra Bosáka

Dům sportovního komentátora Jaromíra BosákaDům sportovního komentátora Jaromíra BosákaDům sportovního komentátora Jaromíra Bosáka



Další lidé opravují staré usedlosti či statky. Co si z toho vybrat? I proto se staly oblíbené časopisy a pořady, ve kterých do svého soukromí zvou známí lidé. Většina z nich v posledních patnácti letech nějakou tu příhodu s bydlením zažila.

Tomáš Töpfer si nechal postavit krásný dům celý ze dřeva. Měl z něj radost, tak jej nechal vyfotit do několika časopisů. Výsledek? Snad každý, kdo okolím projížděl, se zajel podívat, jak známý herec bydlí. Po čase to začalo být dost otravné.

A co teprve, když se začalo mluvit o tom, že v Otvovicích staví dům Lucie Bílá. Stavba se stala výletním místem; co na tom, že na ni nebylo vidět.

Podobnou zkušenost má byznysmen Aleš Buksa, který si postavil usedlost v Malenovicích na severu Moravy. Začaly mu u ní zastavovat autobusy s turisty. "Dozvěděl jsem se, že v rámci různých výletů do Beskyd je nabízena i zastávka u zámečku v Malenovicích,“ smál se později. Zámečkem byl myšlen jeho rodinný dům.

Máte dobrou adresu?

V Česku začíná to, co je v západních zemích běžné. Společenské postavení je posuzováno nejen podle auta, v jakém jezdíte, ale i podle místa, kde bydlíte. „Ještě to nenastalo úplně, ale náznaky již jsou,“ říká architekt Zdeněk Lukeš.

V panelových sídlištích dříve bydleli lékaři, učitelé a ředitelé továren stejně jako zedníci či uklízečky. Když nedávno jeden ostravský inženýr pozval své rakouské obchodní partnery domů, na sídliště Dubina, udělal chybu.

Co na tom, že jeho byt je pěkně zařízený a manželka, středoškolská profesorka, skvěle hovoří německy. "Je důvěryhodný? Je opravdu schopen zaplatit za zboží? Není těsně po bankrotu?“ zjišťovali pak Vídeňané u dalších českých obchodníků.

Manažer Jan Svoboda - loft

Do paneláku už nikdy!

Bývalý marketingový ředitel televize Prima prožil dětství v paneláku. "Představa, že bych se do něj měl vrátit, byla děsivá,“ říká. Bydlení si pořídil v bývalé textilní továrně na pražské Palmovce, která byla přebudována na takzvané lofty.

Loft znamená v angličtině patro či půdu a označují se tak rozlehlé byty vybudované převážně ze starých skladišť či fabrik. "Loft jsem si vybral kvůli prostoru a světlu, svou roli hrála i určitá touha odlišit se v bydlení od jiných,“ vysvětluje Jan Svoboda.

S přítelkyní žijí v jednom velkém prostoru bez dveří a příček. "Má to své nevýhody. Když si chce jeden pustit televizi a druhý spát, může to být problém. V loftu nemáte moc soukromí, je vhodný pro lidi, kteří se dokážou domluvit,“ říká.

Loft manažera Jana Svobody

Loft manažera Jana SvobodyLoft manažera Jana SvobodyLoft manažera Jana Svobody





"Došlo mi, že svým bytem na sídlišti jsem se v jejich očích zařadil mezi nemajetné lidi. Jenže tady se to tak nebere, máme pěkný tři plus jedna,“ vysvětluje dotyčný.

"Sociální nepokoje, které jsme před časem viděli například ve Francii, vznikly tím, že se střední vrstvy odstěhovaly ze sídlišť,“ tvrdí sociolog Jan Keller. "Zůstali v nich žít lidé neúspěšní, frustrovaní, a proto se sídliště stala střediskem napětí. U nás zatím sociální segregace v bydlení není tak silná. Na českých sídlištích zatím stále bydlí i úspěšní lidé, jen ti extra majetní se už odstěhovali. Až se ze sídlišť odstěhuje střední vrstva, bude to velký problém.“

Cesta z města a zase zpátky

Z průzkumu Sociologického ústavu Akademie věd před třemi lety vyplynulo, že dvě třetiny Čechů touží po rodinném domku. Je to znát. V posledních pěti letech se z Prahy do jejího okolí přestěhovalo více než šedesát tisíc lidí. Například v Říčanech u Prahy přibylo během dvou let pět set nových obyvatel a říčanští radní ve snaze ubránit se řadám dalších nových domů vydali vyhlášku, která nové stavby zakazuje.

Ale pozor, máme tady další změnu. Boom stěhování za velká města je zřejmě u konce. "Zájem o bydlení v satelitních městečkách v poslední době klesá,“ říká Petr Lesák, který v České televizi připravuje a moderuje pořad Přes nový práh. V něm realitní makléři pomáhají divákům hledat vhodné bydlení.

"Máme hodně diváků, kteří přiznávají, že bydlení v domku za městem byl krok vedle, a chtějí se vrátit do Prahy. Některé satelity jsou vlastně mrtvé lokality. Nevznikly v nich naslibované školky, obchody či hřiště. Estetická hodnota těch domů bývá mizerná, jsou to vlastně panelová sídliště naležato. Je to ukázka, že Češi rádi podléhají různým módním vlnám,“ míní Lesák.

Takže, dejme tomu, že máme dost peněz (ostatně, více než polovina Čechů si nyní bydlení stejně pořizuje na hypotéku či jiný typ úvěru) a chceme si pořídit bydlení, které nám dodá na prestiži. Jakou lokalitu a styl bydlení máme zvolit?

Modelka Jana Doleželová - novostavba

Bez poruch, bez oprav, prosím.

Do osmnácti vyrůstala v paneláku v Uničově, pak studovala a pět let bydlela na koleji v Hradci Králové. Když vyhrála soutěž Miss, dostala na rok novostavbu v kaskádovém domě na pražském Barrandově. Další rok bydlela u přítele v novém podkrovním bytě vestavěném ve starším cihlovém domě.

"Už jsem stěhování měla dost a začala jsem se rozhlížet po bydlení, kde bych si vybudovala skutečný domov,“ vysvětluje. "Chtěla jsem novostavbu, abych byla ušetřena starostí s různými poruchami a opravami. Šlo mi o klidné místo, ale zase ne příliš odlehlé. Vyhovuje mi, že Korunní dvůr je na rozhraní Vinohrad a Vršovic, takže mám blízko do centra. Je to rušné místo v Praze, ale zároveň uzavřený, odhlučněný areál, ve kterém mám soukromí a klid.“

Byt modelky Jany Doleželové

Byt modelky Jany DoleželovéByt modelky Jany DoleželovéByt modelky Jany Doleželové






Mít byt třeba v Nerudově ulici v centru Prahy sice zní skvěle, ale na realitním trhu to není považováno za bůhvíjaké terno. Hluk, spousta turistů a restaurací, bydlení nic moc. Úspěšný člověk raději hledá byt ve Střešovicích, Dejvicích či Bubenči. Neplatí ani pravidlo: čím větší tím lepší. „Pokusy stavět desetipokojové byty příliš neuspěly,“ říká Zdeněk Lukeš. „I velmi bohatý člověk časem dojde k poznání, že mu stačí tři pokoje, a raději si pořídí další dům na venkově či v zahraničí. Je znát, že Češi více cestují. Vidí, jak se žije jinde, a mění se jim vkus.“

Klesá zájem o malé garsonky, nejčastěji se nyní v Praze prodávají třípokojové byty v novostavbách v ceně přes dva miliony. Jenže pozor, jde jen o Prahu. Tam je silná vyšší střední třída, lidé s platy kolem padesáti tisíc, kteří si snadno dovolí hypotéku.

"Prahu nemůžeme srovnávat se zbytkem republiky. Nejvíce se v ní staví a jsou v ní jiné ceny,“ upozorňuje Petr Lesák. Snaha prodat třípokojový byt za více než dva miliony v oblasti, kde je vysoká nezaměstnanost, by samozřejmě byla k smíchu.

Dnešní generace dvacetiletých už nerozumí tomu, proč hrdina filmu Vesničko má, středisková, zemědělec Otík, jásá nad novým bytem v paneláku. Stejně tak nechápe kouzlo jejich rodiči oblíbené komedie Kulový blesk, ve které je popsána neuvěřitelná anabáze, kterou lidé dříve podstupovali, aby se dostali k většímu bytu. Proč? diví se mladí. Teď přece jen stačí půjčit si peníze a pak přemýšlet: Satelit? Loft? Nebo novostavba?

Jak se staví v Česku


Ke konci roku 2005 bylo v Česku rozestavěno 155.200 nových bytů.

Přístavby v bytových domech 5,1 %

V nových rodinných domech 48 %

V nových bytových domech 19,7 %

Přístavby už stávajících rodinných domů 19,7 %





Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.