Legenda tvrdí, že Dom Pérignon byl roztržitý mnich, jenž kdesi ve sklepě zapomněl víno, které znovu zkvasilo. Vzniklý mok byl tak lahodný, že se od té doby nechávala vína záměrně ještě jednou překvasit. První šumivé víno bylo na světě! Zní to sice hezky, ale pravda, jak už to u legend bývá, je trochu jinde.
Dom Pierre Pérignon byl skutečně v letech 1668 až 1715 správcem v opatství Hautvillers, to však bylo v průběhu francouzské revoluce zničeno a jeho trosky si koupil v roce 1822 Pierre-Gabriel Chandon, zeť pana Moëta, majitele největšího podniku v Champagni. Opatství prodělalo rekonstrukci a přilehlé terasy byly opět osázeny révou. Od té doby potomci Moëtů a Chandonů popularizovali Doma Pérignona tak úspěšně, že se tento mnich stal snad nejslavnější osobností v historii vína. Skutečností však je, že vína v Champagni šuměla již dávno před působením slavného opata. Ví se, že na anglický trh se díky dlouhému transportu dostávala již v rozkvašeném stavu. Královský dvůr v Anglii si však tato "perlivá" vína velmi oblíbil již v polovině sedmnáctého století, na rozdíl od dvora francouzského, který vínem s bublinkami opovrhoval. A tak se Dom Pérignon snažil, aby se mu víno nerozkvasilo. Dalším faktem je, že neměl k dispozici silné skleněné lahve a korkové zátky, které do Francie dorazily později. Jeho místo v historii šampaňského je však neoddiskutovatelné. Dokázal vyrobit bílé víno a scelit vína různých odrůd, ročníků a proveniencí tak, že oblast Champagne se stala proslulou. Dalším jeho přínosem bylo zavedení výroby bílého vína z modrých odrůd (Clairet). Mýtus o vynalezení šampaňského se samozřejmě zrodil až po smrti slavného sklepmistra. Rodiny Moëtů a Chandonů nechali na nádvoří svého podniku postavit sochu na jeho počest a svoji Cuvée de Prestige nazvali Dom Pérignon. Co víc si mnich mohl přát!
Dom Pierre Pérignon byl skutečně v letech 1668 až 1715 správcem v opatství Hautvillers, to však bylo v průběhu francouzské revoluce zničeno a jeho trosky si koupil v roce 1822 Pierre-Gabriel Chandon, zeť pana Moëta, majitele největšího podniku v Champagni. Opatství prodělalo rekonstrukci a přilehlé terasy byly opět osázeny révou. Od té doby potomci Moëtů a Chandonů popularizovali Doma Pérignona tak úspěšně, že se tento mnich stal snad nejslavnější osobností v historii vína. Skutečností však je, že vína v Champagni šuměla již dávno před působením slavného opata. Ví se, že na anglický trh se díky dlouhému transportu dostávala již v rozkvašeném stavu. Královský dvůr v Anglii si však tato "perlivá" vína velmi oblíbil již v polovině sedmnáctého století, na rozdíl od dvora francouzského, který vínem s bublinkami opovrhoval. A tak se Dom Pérignon snažil, aby se mu víno nerozkvasilo. Dalším faktem je, že neměl k dispozici silné skleněné lahve a korkové zátky, které do Francie dorazily později. Jeho místo v historii šampaňského je však neoddiskutovatelné. Dokázal vyrobit bílé víno a scelit vína různých odrůd, ročníků a proveniencí tak, že oblast Champagne se stala proslulou. Dalším jeho přínosem bylo zavedení výroby bílého vína z modrých odrůd (Clairet). Mýtus o vynalezení šampaňského se samozřejmě zrodil až po smrti slavného sklepmistra. Rodiny Moëtů a Chandonů nechali na nádvoří svého podniku postavit sochu na jeho počest a svoji Cuvée de Prestige nazvali Dom Pérignon. Co víc si mnich mohl přát!
