A to je druhá funkce stínící techniky, kterou ale plní až sekundárně - zabránit nechtěným průhledům do interiéru, zejména pak večer, za umělého osvětlení. Je třeba připomenout, že oba dva tyto úkoly plní veškerá dostupná stínící technika spolehlivě, otázkou zůstává, do jaké míry a zejména při jakém pohodlí.
S těžkými, tmavými závěsy bychom v dnešních technicistních interiérech asi nepochodili, byť se staví do cesty světlu poměrně spolehlivě. Jenže pokud jde o horké sluneční paprsky, pak je třeba zadržet je už před jejich průnikem do interiéru: jakmile projdou sklem, už je pozdě: světlo sice zůstane za závěsem, horko nikoliv.
Tuto funkci plní prakticky pouze ty prvky, které se instalují na fasádu, případně do speciálních kazet v nadpraží oken. Venkovní rolety lze instalovat také dodatečně, pak se však ochranná schrána připevňuje nad okna, což estetickému vzhledu příliš nepřispívá.
Systém je jednoduchý a všeobecně známý: mechanicky či elektronicky se roleta navíjí a vysouvá z hřídele, přičemž díky variabilním mezerám mezi jednotlivými lamelami lze regulovat příliv světla do interiéru.
Venkovní žaluzie fungují podobně jako jejich interiérové příbuzné, jsou ovšem mnohem masivnější a odolnější, aby vydržely působení agresivního vnějšího prostředí. Na vlastnostech použitého materiálu a kvalitě výroby pak závisí nejen jejich životnost, ale také odolnost vůči větru, který je jejich největším nepřítelem.
Z venkovních stínících prvků je ještě třeba zmínit posuvné panely, které jsou však spíše individuální záležitostí řešenou na míru většinou velkým okenním plochám, markýzy, jež stále častěji ustupují z privátní sféry na fasády obchodů a komerčních sídel (i když také v této funkci je vídáme stále méně často), případně ještě okenice, které se však pro svou historickou podstatu stávají výsadou rekreačních staveb.
Kovové horizontální žaluzie postupně opouštějí prostor jim vyčleněný mezi dvěma okenními tabulemi a přesouvají se na vnitřní stranu okna.
Takřka zanedbatelná změna polohy však způsobila takřka zásadní nedostatek: na žaluzie se totiž práší mnohem více, než když byly umístěny v meziokenním prostoru, a jejich údržba je poměrně komplikovaná, zvláště je-li zvolena barva, která dává prachové vrstvě vyniknout. Totéž platí i pro jiné materiály používané pro tyto druhy žaluzií, zejména dřevo a plast.
Budeme-li pokračovat ve výčtu interiérové stínící techniky, určitě nás napadnou textilní vertikální žaluzie, původně určené pro kancelářské prostory, kam se v současné době zase utěšeně vracejí.
Pro obytný prostor jsou totiž poněkud nepraktické, zejména jsou-li v domácnosti děti nebo domácí zvířata, pro něž je systém nadzemních vodicích lanek doslova lákadlem k neplechám.
Staly se však inspirací pro ryze moderní stínící systém, kterým jsou posuvné panely, opět vyráběné nejčastěji z textilií. Několik málo pruhů, na běžném okně tři až čtyři, se ve vodicích lištách na stropě posouvá tak, že lze variabilně měnit zakrytou část.
To může být praktické třeba při sledování televize, kdy si přistíníme pouze tu část, která se odráží na obrazovce. Navíc se takové panely vyrábějí často na míru a jejich vzhled lze tedy přizpůsobit interiéru, případně si pořídit několik sérií a měnit je třeba podle ročního období.
Více se dočtete v časopise Dům a zahrada.
