S výběrem jsem ale počkala a byt jsem nakonec pronajala mladé pracující ženě, která vypadala spolehlivě, píše čtenářka. Ilustrační snímek

S výběrem jsem ale počkala a byt jsem nakonec pronajala mladé pracující ženě, která vypadala spolehlivě, píše čtenářka. Ilustrační snímek | foto: Profimedia.cz

Příběhy z diskusí mě varovaly. Nájemce jsem našla díky dobré strategii

  • 116
Vzala jsem si hypotéku na domek a rozhodla se, že svůj současný malý byt pronajmu. Do vybavení bytu jsem investovala dost peněz, takže mi nebylo jedno, komu byt pronajmu, píše ve svém příběhu čtenářka Alena.

Nechtěla jsem dopadnout jako někteří pronajímatelé, kteří přispívají do internetových diskusí. Většinou narazili na neplatiče a dočkali se pouze zničeného majetku.

Moje strategie byla jednoduchá. Vynechám realitky, protože jejich služby nepovažuji za přínosné, stanovím nižší cenu, ale nájemce si vyberu velmi pečlivě. Rozhodně nesáhnu po prvním zájemci. Dále vyjednám dobré smluvní podmínky pro obě strany.

Byt jsem uklidila, nafotila, sestavila výstižný inzerát a umístila jsem jej za menší poplatek na internet, který je určený pro pronájmy bez realitních kanceláři. Do okna jsem dala ceduli, že je byt k pronájmu. A hned se začali zájemci ozývat.

První byl pán v invalidním důchodu, který chtěl, aby cena nájmu zahrnovala i energie. Já ale trvala na přepis elektřiny na nájemce. Odmítám totiž za někoho doplácet vysoké účty. Nakonec řekl, že by mu byt stejně nevyhovoval, protože si všiml mého kocoura a ten prý určitě v dřevěných podlahách zanechal nebezpečné nemoci.

Pošlete svůj příběh

Majitelé a nájemníci. Jak se jim žije?

S nájemníky bývá problém, stejně jako s majiteli nemovitostí. Zajímá nás, jaké máte zkušenosti a zda jste někdy museli řešit nějaké nepříjemné situace a jak jste se bránili. Budeme rádi i za případné rady a zkušenosti, jak se vyhnout či předejít konfliktům. Těšíme se i na pozitivní příběhy. E-mail: bydleni@idnes.cz.

Z dalšího zájemce se po schůzce vyklubal realitní makléř. Prostě jen plynule přešel z role zájemce do role zaměstnance realitky. Nakonec jsem mu dala souhlas, aby můj byt dal do nabídky.

Říkala jsem si, že pokud je někdo ochotný realitkám platit za zprostředkovatelské služby, tak je to jeho věc. Já jsem totiž žádnou smlouvu s realitkou uzavřenou neměla a ani jsem jim za nic neplatila.

Bytem prošlo dalších dvacet zájemců, utajených makléřů i lidí, co si ho vůbec nemohli finančně dovolit. Nejurputnější byl mladý punkový pár na sociální podpoře a rodinka s malým dítětem.

Otec rodiny prohlašoval, že má stálé zaměstnání, když jsem chtěla kauci ve výši dvou nájmů, tak najednou peníze neměl. Pak přiznal, že má jen občasné brigády a prý utratil hodně peněz na Vánoce za dárky. Oba páry, které byly mimochodem hodně cítit cigaretovým kouřem, mě neustále uháněly, že byt rozhodně berou.

S výběrem jsem ale počkala a byt jsem nakonec pronajala mladé pracující ženě, která vypadala spolehlivě. Původní cenu nájmu jsem jí o něco snížila, domluvily jsme se na kauci ve výši dvou nájmů a také na přepsání energií. Smlouvu jsme upravily k oboustranné spokojenosti.

Tuším, že za spoustu problémů se svými nájemníky si mohou pronajímatelé sami. Podceňují výběr nájemce, důležitost smlouvy a kauce, nebo třeba jen svou arogancí a hamižností.