Konfliktům lze předcházet
Život v malém prostoru přináší riziko konfliktů. Jeden chce spát a druhý má zapnutou televizi. Jeden si pozve přátele a druhý musí snášet hluk a ztrátu soukromí. A podobných situací je mnoho. "Zaručený recept neexistuje, ale riziko konfliktů se eliminuje, pokud jsou mezi partnery stanovena jasná pravidla," říká psycholožka Marta Boučková.
"Hlavní je, aby si vytvořili příjemné prostředí a každý si ponechal trochu svého soukromí, byť by šlo jen o poličku na knihy," radí dále. Důležité je podebatovat s partnerem, jak malý byt vybavit co nejúčelněji, aby zbýval ještě nějaký prostor. Pokud na to pár sám nestačí, může si vyžádat radu architekta či designéra. "Při zařizování je dobré myslet na každý detail, například i na sluchátka k televizi, aby jeden mohl poslouchat a druhý si třeba číst," míní Marta Boučková.
Co jednomu vyhovuje, druhý nesnese
Existují však i lidé, kteří si malý prostor oblíbili. To je případ Zuzany Novotné z Brna. "Je mi už téměř sedmdesát a s manželem žijeme v garsonce pětadvacet let. Náš větší byt jsme nechali dětem. Zpočátku to nebylo jednoduché, ale teď bych za nic na světě neměnila.
My staří už toho tolik nepotřebujeme, vyhovíme si a jsme si pořád nablízku," svěřuje se. Naopak mladí lidé jsou v malém prostoru často nešťastní. Pavel Mráz z Plzně žije se svou přítelkyní v bytě sotva o 35 metrech čtverečních. "Mám pocit ztráty jakéhokoli soukromí. Když potřebuji pracovat a soustředit se, tak si často přeji, aby přítelkyně někam odešla," vypráví.
Když přijde dítě
"Jedna z nejhorších situací je, když se do garsonky narodí malé dítě," upozorňuje psycholožka. Pavlína Malá, která bydlí v Praze s manželem v malém bytě, neplánovaně otěhotněla a před nedávnem porodila dceru, to zažívá na vlastní kůži.
"Je to k uzoufání, nemáme dost peněz na větší byt, ačkoliv šetříme každou korunu. Můj muž často odchází s tím, že se zde nemůže ani nadechnout, a já si v bytě připadám jako uvězněná," říká. "Máme pocit, že nás naše dítě vytlačuje ven. Nejdřív malá spala s námi v posteli. To bylo neúnosné. Když jsme koupili postýlku a postavili ji do zbývajícího volného prostoru, už se tu nehneme. Nevíme, jak si s tím poradit," naříká. "Bydlení by se pro manželský pár mělo stát prioritou číslo jedna. Doporučuji, aby se snažil na větší byt našetřit co nejdříve," říká Marta Boučková.
"Ale pozor! Žádný extrém není dobrý. Tedy ani dávat na bydlení každou volnou korunu," varuje zároveň. "Důležité je, aby se mladí spolu radovali a trávili volný čas i mimo byt a třeba i jeli na dovolenou. Stálý pobyt v malém bytě zvyšuje riziko napětí mezi partnery." Pokud tedy člověk musí nebo chce bydlet v malém bytě, měl by mít vymezeno své drobné soukromí, kam smí jenom on a pro ostatní je toto místo tabu. I kdyby to měl být jen noční stolek, kde má jistotu, že knihu, kterou tam odložil, druhý den tamtéž najde.
Autorka je spolupracovnicí redakce
Život v malém prostoru přináší riziko konfliktů. Jeden chce spát a druhý má zapnutou televizi. Jeden si pozve přátele a druhý musí snášet hluk a ztrátu soukromí. A podobných situací je mnoho. "Zaručený recept neexistuje, ale riziko konfliktů se eliminuje, pokud jsou mezi partnery stanovena jasná pravidla," říká psycholožka Marta Boučková.
"Hlavní je, aby si vytvořili příjemné prostředí a každý si ponechal trochu svého soukromí, byť by šlo jen o poličku na knihy," radí dále. Důležité je podebatovat s partnerem, jak malý byt vybavit co nejúčelněji, aby zbýval ještě nějaký prostor. Pokud na to pár sám nestačí, může si vyžádat radu architekta či designéra. "Při zařizování je dobré myslet na každý detail, například i na sluchátka k televizi, aby jeden mohl poslouchat a druhý si třeba číst," míní Marta Boučková.
Co jednomu vyhovuje, druhý nesnese
Existují však i lidé, kteří si malý prostor oblíbili. To je případ Zuzany Novotné z Brna. "Je mi už téměř sedmdesát a s manželem žijeme v garsonce pětadvacet let. Náš větší byt jsme nechali dětem. Zpočátku to nebylo jednoduché, ale teď bych za nic na světě neměnila.
My staří už toho tolik nepotřebujeme, vyhovíme si a jsme si pořád nablízku," svěřuje se. Naopak mladí lidé jsou v malém prostoru často nešťastní. Pavel Mráz z Plzně žije se svou přítelkyní v bytě sotva o 35 metrech čtverečních. "Mám pocit ztráty jakéhokoli soukromí. Když potřebuji pracovat a soustředit se, tak si často přeji, aby přítelkyně někam odešla," vypráví.
Když přijde dítě
"Jedna z nejhorších situací je, když se do garsonky narodí malé dítě," upozorňuje psycholožka. Pavlína Malá, která bydlí v Praze s manželem v malém bytě, neplánovaně otěhotněla a před nedávnem porodila dceru, to zažívá na vlastní kůži.
"Je to k uzoufání, nemáme dost peněz na větší byt, ačkoliv šetříme každou korunu. Můj muž často odchází s tím, že se zde nemůže ani nadechnout, a já si v bytě připadám jako uvězněná," říká. "Máme pocit, že nás naše dítě vytlačuje ven. Nejdřív malá spala s námi v posteli. To bylo neúnosné. Když jsme koupili postýlku a postavili ji do zbývajícího volného prostoru, už se tu nehneme. Nevíme, jak si s tím poradit," naříká. "Bydlení by se pro manželský pár mělo stát prioritou číslo jedna. Doporučuji, aby se snažil na větší byt našetřit co nejdříve," říká Marta Boučková.
"Ale pozor! Žádný extrém není dobrý. Tedy ani dávat na bydlení každou volnou korunu," varuje zároveň. "Důležité je, aby se mladí spolu radovali a trávili volný čas i mimo byt a třeba i jeli na dovolenou. Stálý pobyt v malém bytě zvyšuje riziko napětí mezi partnery." Pokud tedy člověk musí nebo chce bydlet v malém bytě, měl by mít vymezeno své drobné soukromí, kam smí jenom on a pro ostatní je toto místo tabu. I kdyby to měl být jen noční stolek, kde má jistotu, že knihu, kterou tam odložil, druhý den tamtéž najde.
Autorka je spolupracovnicí redakce
