Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Prasátka v kadibudce mě fascinovala již ve třech letech, píše čtenářka

  1:00aktualizováno  1:00
Porcelánová prasátka jsou v naší rodině již několik generací. Jako dítě jsem je obdivovala u babičky. V roce 1951 se k nám nastěhovala a s sebou si vzala malý sekretář se skleněnou vitrínou, kde trůnila prasátka, píše ve svém příběhu do seriálu Můj milovaný kýč čtenářka Hana.

Soška již ležela na hromadě k vyhození. Přes manželovy protesty jsem prasátka zachránila. | foto: Archiv autorky

Byly mi tři roky a prasátka mě neuvěřitelně fascinovala. Od babičky jsem ale měla přísný zákaz je z vitríny vyndávat. Dostala je na svatbě darem a bála se, že bych mohla její milované porcelánové příšerky rozbít.

Fotogalerie

Prasátka přečkala za sklem bez úhony až do roku 1972, kdy babička zemřela. Já jsem se s manželem odstěhovala do nového bytu na sídliště a rodiče se rozhodli, že vymění náš byt za menší.

Tehdy měla prasátka opravdu namále. Porcelánová soška již ležela na hromadě k vyhození, ale když jsme odváželi věci k likvidaci, zajímavého kusu se mě zželelo a přes manželovy protesty jsem náš památeční předmět zachránila. Do bytu prasátka nesměla, tak putovala do krabice a do komory.

Časem jsem na ně zapomněla, až do jednoho úklidu. Znovu objevená prasátka jsem si jako fór vzala do kanceláře v práci. Kolegové je pojmenovali Božetěch a Esmeralda a putovali se mnou i na další pracoviště.

V roce 1991 jsme si s manželem založili projektovou kancelář a sošky dostaly své čestné místo na toaletě, kde budily zaslouženou pozornost mezi zákazníky a obchodními partnery. Před čtyřmi lety manžel zemřel a já jsem musela firmu zlikvidovat. Prasátka se opět dostala do krabice v komoře. A pak přišel geniální nápad.

Můj milovaný kýč

Výzva pro čtenáře

Pošlete nám na e-mail: bydleni@idnes.cz fotografii vašeho oblíbeného domácího kýče a napište nám, proč právě tento předmět máte rádi, jak jste ho získali a jaké vzpomínky se k němu vážou. Snímky i s textem zveřejníme a nejzajímavější odměníme.

V té době bylo mým vnukům Viktorovi a Oskarovi 2 a 4 roky a měli příšerný zlozvyk, chodit za každým členem rodiny na toaletu a dožadovali se vstupu.

Nepomáhalo vysvětlování, ani zákazy. Vyndala jsem Božetěcha a Esmeraldu z komory, vydrbala je jarem, odvezla je do našeho rekreačního domku do koupelny a řekla jsem klukům, že kdo obtěžuje někoho na toaletě, tak se chová jako prasátko. Do týdne bylo po zlozvyku. A tak mají prasátka opět své čestné místo v koupelně a vnoučkové se každé návštěvě chlubí, že jsou to jejich prasátka po jejich praprababičce.

Autoři:


Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.