Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Jak dobře využít bydlení v chytře navrženém domě

  1:00aktualizováno  1:00
Dům by měl být postaven tak, aby se dokázal proměňovat spolu s potřebami všech jeho obyvatel. Důležité jsou také vhodné vazby mezi pokoji tak, aby celý rodinný dům fungoval k plné spokojenosti všech jeho obyvatel. Přečtěte si, jak by měl vypadat vstup do domu, obytný prostor i klidová zóna.

Obytný prostor dnes zpravidla zahrnuje obývací pokoj sloučený s kuchyní, jídelnou a popřípadě ostrůvkovým barem. | foto: Dreamstime

Univerzální dispozice s instalacemi připravenými pro druhou samostatnou bytovou jednotku, latentní možnost komerčního využití části domu, oddělená garsoniéra pro babičku nebo k pronájmu studentovi − to vše jsou reálné scénáře budoucího možného využití chytře navrženého domu.

Pokud se manželé či partneři v domě dožijí společného stáří, často jsou ze zdravotních důvodů nuceni omezit svůj pohyb po schodišti a hledají možnosti pro trvalé spaní v přízemí.

Je lépe být na tuto variantu připraven a jednu z místností v klidné části domu doplnit vlastním hygienickým zázemím.

Pokud ho zpřístupníme skrze šatnu navazující hned na vstupní partie domu, může nám v předchozích letech dobře sloužit jako domácí kancelář, garsoniéra pro nemohoucí babičku nebo pro benjamínka rodiny, kterého čeká v hlavním městě několik let studií.



Obvyklé sloučení funkce hostinského pokoje a pracovny je bezesporu praktické, vyjma případů, kdy profesionální každodenní práce zasahující hluboko do nočních hodin koliduje s pravidelnou několikadenní návštěvou.

Také optimální zapojení čistě relaxačních prostor do organismu domu není vždy jednoduché. Pokud to konfigurace pozemku dovolí, je vhodné umístit bazén do částečně zapuštěného suterénu. Na rovinatém pozemku se bazén často ocitá v samostatném, maximálně prosluněném křídle domu.

Módní, avšak spornou vazbou je přímé propojení bazénové haly s obytným prostorem. Celá sportovně relaxační část domu může být doplněna soukromým barem, výčepem nebo vinotékou. V suterénu či samostatném křídle vyhrazeném relaxaci nezapomínejme na samostatnou toaletu.

Vstup do domu
Vstupní partie domu zahrnují zpravidla závětří, zádveří a předsíň, která někdy bývá suplována širší chodbou, jindy halou. Mezi nejčastější chyby v dispozicích typových i atypických domů patří především absence závětří.

Až příliš často a rádi zapomínáme na to, že větší část roku je v našich krajích počasí nevlídné, deštivé a větrné.

Před nepříjemným větrem nás ale skromná markýza nad hlavním vchodem neochrání. Také inspirace americkými domy bez zádveří není v našich klimatických podmínkách zcela na místě.

Tradiční vazba závětří − zádveří − hlavní vstupní prostor by měla zůstat zachována. Na tuto osu se zpravidla různým způsobem váží další doplňkové místnosti.

dům, pokoj, stavba

Protože propojení garáže s obytnou částí domu významně zvyšuje uživatelský komfort, nevzdávejme se ho. Dveře vedoucí přímo z garáže nebo z propojovací chodby mohou ústit jak do zádveří, tak do vstupního prostoru předsíně nebo haly.

Protože z garáže přicházíme ve špinavých botách, je vhodné zaústit její dveře do prostoru, ve kterém se odehrává přezouvání do domácí obuvi.

Naopak častou neobratností projektanta je takzvané příruční WC přístupné pouze skrze zádveří domu. Při každé návštěvě toalety pak musíme projít "špinavou" zónou a při cestě zpět do obytného prostoru roznášíme drobné nečistoty po celém domě.

Právě proto, že zádveří slouží nejen jako tepelný, ale také hygienický filtr, neměly by na něj přímo navazovat žádné "čisté" provozy. Tedy ani malá příruční koupelna, prádelna, sušárna či žehlírna.

Naopak vazba prostorné a dobře dispozičně promyšlené šatny přímo na zádveří je více než vhodná. Její velikost by měla odpovídat počtu osob v domácnosti a jejich životnímu stylu.

Průchozí šatna může fungovat jako spojovací článek mezi zádveřím a garáží. V souvislosti s hlavním vstupním prostorem, ať už má charakter chodby nebo centrální haly, se projektanti dopouštějí dvou zásadních chyb.

První z nich je přílišné otevření tohoto prostoru a jeho nevhodné optické propojení s obytnou zónou. Vstupní prostory vzájemně plynule propojují proměnlivý a někdy až nevlídný exteriér domu s jeho interiérem, který pro většinu lidí představuje klidný a bezpečný domácí přístav plný pohody.



Nenechme se proto v obytném prostoru rušit jeho nevhodnými vazbami na místnosti plné pohybu, hluku nebo práce, kterými jsou například technická místnost, posilovna, místnost domácích prací, prádelna se sušárnou nebo domácí dílna.

Druhým projektovým nešvarem je vazba příliš mnoha místností na centrální halu či vstupní chodbu, jejichž obvodové zdi jsou pak nehezky až chaoticky přeplněny dveřmi.

Řešením je omezení počtu dveří na nezbytné minimum. Nezbytně nutné množství dveří je pak vhodné jasně uspořádat a dát jejich pozici jednoznačný smysl a řád. Jistý klid a přesvědčivost do uspořádání vstupních prostor vnese zdůraznění osy místnosti a symetrická kompozice.

Obytný prostor
Obytný prostor dnes zpravidla zahrnuje obývací pokoj sloučený s kuchyní, jídelnou a popřípadě ostrůvkovým barem. Častou chybou je nedobře řešená vazba kuchyně na spíž, kterou nevhodná poloha odsuzuje k horší dostupnosti.

Nikdy by neměla být dosažitelná více nežli jedněmi dveřmi, tedy např. z chodby, haly apod. Avšak ani dveře spíže ústící do kuchyně, ovšem kdesi "bokem", neudělají kuchařince dobrou službu.

Plně funkční spíž zapojená do živého organismu domu musí být snadno a rychle dostupná ze samotného srdce kuchyně, jednoduchým otevřením dveří, které mohou být i posuvné.



Pokud se s ohledem na situování domu na pozemku, jeho orientaci ke světovým stranám a polohu příjezdové komunikace podaří projektantovi propojit garáž se spíží, ušetří jeho majitelům do budoucna plno zbytečných kroků a práce.

Na kuchyni, ve které tráví hospodyňka každodenně nejvíce času, může navázat také ženská pracovna, místnost domácích prací nebo prádelna se sušárnou a žehlírnou.

Kumulace pracovních místností tak paní domu pomůže efektivně využívat čas zvládáním několika paralelních činností a současně jí nevezme možnost trvalé kontroly právě vařených či pečených pokrmů. Naopak na obytnou část by měly navazovat pouze místnosti určené k zábavě a relaxaci.

Může to být hudební kout s pianem, prostor vybavený domácím kinem nebo rodinná knihovna využívaná jako příležitostná studovna.

V rodinách s dětmi je vhodné na obytný prostor navázat hernu − prostor vyhrazený dětem, které potřebuje mít maminka při hraní neustále na očích.

Pro lepší přehled nad činností dětí je optimální hernu oddělit velkorysými dveřmi s vodorovně posuvnými křídly, která mohou být většinu času otevřená.

Samotné dispoziční propojení kuchyně, obytného prostoru a jídelny je stále až příliš často zdrojem provozních kolizí.



Po otevření dveří ze vstupní haly, předsíně nebo chodby by se měl vstupujícímu před očima otevřít příjemný pohled do srdce obytného prostoru.

Bohužel to jsou často hory nádobí čerstvě sklizeného ze stolu − to když je průchod do relaxační části pokoje veden těsně podél kuchyňské linky.

Někdy je nutné doslova obejít jídelní stůl, který stojí na spojnici dveří a obytné zóny a doslova překáží přirozenému pohybu. Optimální vzájemné vztahy mezi třemi různými zónami zajistí vstup přímo do obytného prostoru.



Kuchyně by měla být umístěna nepatrně stranou a nabídnout dokonalý přehled po celém obytném prostoru. Jídelně prospěje těsná vazba na kuchyni, která hospodyňce usnadní servírování pokrmů i sklízení nádobí ze stolu.

Protože však poloha jídelního stolu v projektech není často dořešená, stůl se často ocitá umístěn volně v prostoru, kde překáží při průchodu na terasu apod. Stůl umístěný v komunikační zóně nejenže překáží, ale vnáší do jídelny zbytečně neklid.

Při poloze jídelního stolu volně v prostoru stoupá význam jasného řádu a uspořádání ostatního vybavení. Stůl přistavený jednou stranou ke stěně − nejlépe s oknem − v mnoha lidech vyvolává příjemnější, stabilnější pocity klidu a bezpečí.

Klidová zóna
V patře či podkroví domu se většinou nachází klidová část s ložnicemi a jejich zázemím. Jedním extrémem dispozičního uspořádání je šatna a koupelna u každé ložnice, druhým je pak absence úložných prostor či nedostatek koupelen.

Přemíra šaten a koupelen zbytečně zvětšuje obestavěný prostor domu, zvyšuje počet příček, dveří, instalací a zařizovacích předmětů, v běžném životě pak klade zvýšené nároky na údržbu.

Naopak v úsporně řešených minimálních domech nalezneme často jedinou koupelnu pro tři ložnice, což už může způsobit provozní kolize.

dům, pokoj, stavba

V této souvislosti je třeba připomenout, že pokud chceme hygienické zázemí v patře redukovat na úplné minimum, nezapomínejme na samostatnou toaletu. Optimálním kompromisem jsou koupelny dvě − jedna větší rodičovská a druhá určená výhradně dětem.

Tuto sestavu je v početnějších rodinách praktické doplnit ještě odděleným WC přístupným ze společných prostor, nejčastěji z haly nebo chodby.

V minimálním domě, ve kterém nezbývá místo ani na šatnu, je možné ušetřit cenné metry čtvereční vestavbou šatních skříní do chodby, která by jinak zůstala pouhou komunikací. Chybou je umísťování technické místnosti do patra, obzvlášť je-li její součástí automatická pračka.

Cesta špinavého prádla z ložnic, šaten a koupelen do prádelny je sice v rámci jediného podlaží příjemně krátká, ale pokud paní domu nevlastní sušičku a preferuje přirozené prosychání prádla na čerstvém vzduchu, je nucena nosit těžké mokré prádlo po schodech do přízemí a odtud do zahrady.

Pokud už místnost s pračkou musí být v patře, prosaďme si u projektanta malý, ryze účelový balkonek v její blízkosti určený výhradně pro sušení prádla, případně vybudujme praktický shoz prádla.

Pokud prádlo sušíme na zahradě, místnost určená domácím pracím a žehlení může být v přízemí. V blízkosti ložnic se snažme omezit všechny místnosti a prostory, které by mohly rušit náš klidný spánek hlukem.

Pokud se v patře nachází prádelna, dílna domácího kutila nebo počítač náruživého nočního hráče počítačových her, oddělme je od ložnic hlukovým filtrem, vloženou místností, nejlépe šatnou, komorou nebo skladem.



Stále ještě poměrně rozšířeným nešvarem jsou relaxační balkony a terasy navazující na podkrovní ložnice.

Ačkoliv k jejich vyprojektování vedou ty nejčistší úmysly, až příliš často zůstávají dlouhá léta zcela bez využití.

Většina členů rodiny totiž využívá hlavní terasu s přímou vazbou na obytný prostor i zahradu, kde může popíjet kávu, drinky nebo konzumovat kromě pamlsků i hlavní jídla. Balkony v patře slouží v nejlepším případě k větrání peřin nebo příležitostnému vykouření cigarety.

Více se dočtete v časopise Dům a zahrada 12/2007.

Autor:




Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.