Skleníkový efekt řeší venkovní žaluzie, které také lze naprogramovat v rámci...

Skleníkový efekt řeší venkovní žaluzie, které také lze naprogramovat v rámci řídicího systému. | foto: Jana Labuťová a Jiří Vaněk

Byt ze skla si pořídil architekt v domě, který v Praze sám navrhl

  • 14
Architekt Karim Rachidi má nový byt v projektu, jehož autorem je on sám. Měl tedy konečně možnost ovlivnit víc než "jen" interiér.

Byt působí oproti vašim předchozím minimalističtěji. Jde o cílenou změnu, nebo vás k tomu přivedl charakter stavby, v němž byt je?
Charakter stavby měl na celkový vzhled interiéru určitě velký vliv, ještě důležitější v tomto ohledu však byly její technické vlastnosti, umožňující řešení, které nešlo realizovat v předchozích bytech ve starší zástavbě. Důležitou roli hrála samozřejmě i chuť vyzkoušet nový styl, vytvořit jinou atmosféru a také použití více prvků navržených na míru.

Karim Reda Rachidi

Narodil se v roce 1970 ve Slaném české matce a francouzskému otci původem z Maroka. Od tří let žil s rodiči v Maroku a později ve Francii. Vystudoval architekturu ve francouzském Lille. Po studiích hodně cestoval, v Praze chtěl zůstat pouze dva roky, žije zde již 15 let.

Architekt Karim Rachidi

V Praze založil architektonickou kancelář KRR Architektura, která se zaměřuje na velké projekty, developerskou společnost KRR Development realizující bytové projekty v Praze a firmu LINAKA, která vyrábí atypický nábytek.

Žije s přítelkyní a dvouletým synem Maxem.

Jak moc se při návrhu interiéru přizpůsobujete exteriéru?
Úspěch projektu spočívá především v harmonii celku, proto nejde ani tolik o přizpůsobování jako spíše o hru a určitou komunikaci mezi interiérem a exteriérem prostřednictvím naprostého souladu nebo naopak i absolutního kontrastu.

V tomto případě šlo o obě varianty. Některé části interiéru se podobají exteriéru v jednoduchosti, tvarech i vzdušnosti. Jinde jsem naopak použil výrazné barvy a zaoblené tvary.

V bytě jsou velká okna, množství lesklých a betonových ploch, přesto jako celek nepůsobí chladně. Jak se vám toho podařilo dosáhnout? Myslím, že je to hlavně díky použití nejrůznějších dekorativních prvků, které prostor zútulňují. Za důležité považuji také celkové barevné ladění.

V celém prostoru máte velkoformátovou dlažbu. Není příliš studená? Proč jste zvolil právě takové řešení?
Velkoformátová dlažba (120 × 60 cm) je důležitou součástí původního záměru. Geometrie v bytě je hodně propracovaná od podlahy k nábytku, přes podhledy a osvětlení. Dlažba tedy jen navazuje na další členění prostoru, kde všechny prvky mají spáry v tomto rastru. Jde navíc o moderní a nadčasový materiál, který svým laděním do teple šedivého odstínu barevně přesně dotvořil konečný efekt.

Velké skleněné plochy jsou charakteristické pro celou stavbu. Umožňují propojení exteriéru s interiérem, přinášejí dostatek světla a pro majitele jsou tím, co je na novém bydlení baví nejvíc.

Stejnou dlažbu jsem použil na stěnu s policemi okolo krbu. Pod dlažbou je instalované podlahové vytápění, zároveň ale lze prostor vytápět jen klasickými radiátory, takže podlahové vytápění může být používáno pouze pro mírný ohřev podlahy. Vytápět prostor můžeme třemi způsoby - krbem, podlahou nebo standardními tělesy, rovněž je zde klimatizace a vše řídí inteligentní systém od firmy Siemens.

Je zde hodně skleněných ploch, jak zabraňujete skleníkovému efektu?
Velké skleněné plochy jsem zvolil samozřejmě proto, že jsem chtěl interiér propojit s exteriérem a díky zeleni v okolí je výhled opravdu krásný. Skleníkový efekt je řešen venkovními žaluziemi, které také lze naprogramovat v rámci řídicího systému. Je to nezbytné, protože ani speciální sklo by skleníkovému efektu nezabránilo.

Plánujete ještě nějaké další úpravy, nebo už jde o konečný stav?
Prostor herny bude doplněn dalšími barevnými prvky, aby se co nejvíce odlišoval od klidného a téměř černobílého obývacího pokoje. Mám rád více světů pod jednou střechou a tento až "karikaturní" rozdíl se mi hodně líbí. Obývací pokoj je umístěn o patro výš než herna, oba prostory spolu krásně komunikují a zároveň se opticky vůbec neruší.

Velká dětská herna plná barev je vybudována v podzemním podlaží pod hlavním obytným prostorem, díky tomu mají rodiče dostatečný přehled a také záruku bezproblémové komunikace.

Nikde nevidíme dřevo… Myslíte si, že do současných interiérů tento přírodní materiál nepatří?
Dřevo je nadčasový materiál a rozhodně bude do interiéru vždy patřit. V našich předchozích interiérech bylo dřeva hodně, ale tentokrát jsem chtěl změnu, která je inspirována okolím stavby a výhledy. Interiér jsem potlačil právě proto, aby nerušil vnímání krásného výhledu do údolí přes prosklené stěny.

Například velký obývací prostor má až neskutečně klidnou atmosféru. Když si zde člověk sedne na pohovku a dívá se do okolí, má pocit, že se zastavil čas. Takový pocit se ještě násobí v noci, když jsou vidět jen vzdálená světla velkoměsta.

Jaké architektonické směry jsou vám nejbližší? Máte ve svém oboru nějaké vzory?
Blízkých je mi mnoho stylů a není možné vše vyjmenovat. Dříve jsem hodně četl o architektuře a interiérovém designu a v současné době se díky internetu ještě znásobil počet návrhů, které se ke mně dostanou. Je úžasné vidět, kolik krásných projektů se realizuje po celém světě, a mít tu možnost se jimi inspirovat.

Další zajímavé návštěvy najdete v časopise Moderní byt.