Svah je možné ošetřit mnoha způsoby. Jeho rozdělení na malé terasy a osázení šikmých částí vhodnou zelení bývá praktické i vkusné, vymílání však zcela nezamezí. Pokud má být plocha opravdu pevná, pomohou úpravy stavební. Nejčastěji se proto používají opěrné zdi a zídky nebo palisády - hradby z kůlů, dřevěných, kamenných nebo betonových.
Základ a odvodnění
"Postavil jsem na zahradě opěrnou zeď, která oddělovala svah od záhonů. Časem se stěna začala bortit. Statik mi řekl, že neměla dostatečný základ vzhledem ke svému zatížení," vzpomíná Jan Bočanský z Písku, který si po této zkušenosti nechal navrhnout a postavit zeď odbornou firmou. Jako každá stavba, i opěrná zeď by měla mít kvalitně provedený základ. Jeho hloubka závisí mimo jiné na použitém materiálu, ale i na tom, jestli je zeď šikmá, či svislá. Tloušťka zdi závisí hlavně na její výšce a velikosti zatížení. Například zděná zeď by měla mít kvůli své stabilitě základ až v 80 centimetrech pod terénem. To je hlouběji, než zem promrzá. Také je důležitá odolnost vůči vlhkosti. Voda se nejlépe odvádí drenáží, nejčastěji vrstvou štěrkopísku mezi stěnou a zeminou. Odtud se svede do stran zdi třeba speciální drenážní či děrovanou plastovou trubkou.
Beton
Čím dál tím oblíbenější se v současné době stávají svahové betonové tvárnice. Kus stojí asi od šedesáti korun. Jsou vhodné k nejrůznějším terénním úpravám. Většinou mají vylisované jakési drážky, které do sebe zapadají. Je možné z nich postavit stěnu kolmou nebo šikmou. U svislé opěrné zdi se tvarovky vyplňují zeminou. Přibližně po dvou a půl metrech se zpevňují svislou betonovou zálivkou na celou výšku sloupce. Případně lze beton doplnit ocelovou výztuží ukotvenou do základu. "Vyšší stěny je nutné posoudit. Záleží na geologických podmínkách a zatížení v daném místě. Pak je třeba jejich tvar doložit statickým výpočtem. Celá zeď se pak může vyztužit ocelovými pruty a zalít betonem," vysvětluje Miloslav Krátký z Velké Úpy, který se specializuje na stavby ve svažitém terénu. U nižších a nepříliš namáhaných zídek se tvárnice ukládají na podsyp z nenamrzavého materiálu, například štěrkopísku. Každá vrstva se zasypává půdou, která by se měla řádně zhutnit. "Statickou nosnost zdi je možné zvýšit vložením pásů geotextilie do zeminy zásypu. Hotovou zeď je pak možné osázet vhodnou vegetací," říká Tomáš Trkovský z nymburské firmy Horizont - Silidur, která vyrábí a dodává svahové prefabrikáty pro stavbu opěrných zdí. Výhodou těchto tvárnic je, že se mohou poskládat do libovolných tvarů a různě členit. Dělají se z nich například zídky u vjezdů do garáží, u vchodů do sklepa, stěny u násypů a svahových zářezů.
Kámen a dřevo
Nejlevnějším materiálem na zpevňování šikmých či kolmých břehů je kámen. Při konstrukci zídek takzvaně nasucho, to znamená bez jakéhokoli stavebního pojiva, většinou postačí jen malý základ - štěrkové lože, kudy se bude odvádět voda. Jeho hloubka bývá kolem dvaceti až třiceti centimetrů. Vhodnými druhy kamene jsou pískovec, opuka nebo břidlice, protože mají vrstevnatou strukturu a snadno se oddělují. Kameny by měly být skládány v mírném sklonu směrem do svahu. Výhodou těchto konstrukcí je celkem snadná a levná montáž. Kameny se navíc lehce rozebírají a mohou se pak použít jinde. Spáry lze osázet nejrůznější zelení. Aby byly zídky pevnější, je možné kámen spojovat betonem. V zahradách některých rodinných domů často působí nejpřirozeněji dřevěné palisády z hranolů nebo z kulatiny, většinou z jehličnanů. Kůly se oloupají a naimpregnují. Při osazení by se měly zapustit jednou třetinou do země. Nejdříve se vykope základová rýha. Na její dno přijde asi dvacet centimetrů štěrkopísku. Pak se teprve kůly do ní osazují, obsypou se vykopanou zeminou. Ta se důkladně upěchuje. Palisáda by také měla mít mírný sklon proti svahu. Horní část upěchované zeminy bývá vhodné vyplnit betonem. Za kůly je dobré vložit lepenku nebo fólii, která zabraňuje prosakování nebo vyplavování zeminy.
Základ a odvodnění
"Postavil jsem na zahradě opěrnou zeď, která oddělovala svah od záhonů. Časem se stěna začala bortit. Statik mi řekl, že neměla dostatečný základ vzhledem ke svému zatížení," vzpomíná Jan Bočanský z Písku, který si po této zkušenosti nechal navrhnout a postavit zeď odbornou firmou. Jako každá stavba, i opěrná zeď by měla mít kvalitně provedený základ. Jeho hloubka závisí mimo jiné na použitém materiálu, ale i na tom, jestli je zeď šikmá, či svislá. Tloušťka zdi závisí hlavně na její výšce a velikosti zatížení. Například zděná zeď by měla mít kvůli své stabilitě základ až v 80 centimetrech pod terénem. To je hlouběji, než zem promrzá. Také je důležitá odolnost vůči vlhkosti. Voda se nejlépe odvádí drenáží, nejčastěji vrstvou štěrkopísku mezi stěnou a zeminou. Odtud se svede do stran zdi třeba speciální drenážní či děrovanou plastovou trubkou.
Beton
Čím dál tím oblíbenější se v současné době stávají svahové betonové tvárnice. Kus stojí asi od šedesáti korun. Jsou vhodné k nejrůznějším terénním úpravám. Většinou mají vylisované jakési drážky, které do sebe zapadají. Je možné z nich postavit stěnu kolmou nebo šikmou. U svislé opěrné zdi se tvarovky vyplňují zeminou. Přibližně po dvou a půl metrech se zpevňují svislou betonovou zálivkou na celou výšku sloupce. Případně lze beton doplnit ocelovou výztuží ukotvenou do základu. "Vyšší stěny je nutné posoudit. Záleží na geologických podmínkách a zatížení v daném místě. Pak je třeba jejich tvar doložit statickým výpočtem. Celá zeď se pak může vyztužit ocelovými pruty a zalít betonem," vysvětluje Miloslav Krátký z Velké Úpy, který se specializuje na stavby ve svažitém terénu. U nižších a nepříliš namáhaných zídek se tvárnice ukládají na podsyp z nenamrzavého materiálu, například štěrkopísku. Každá vrstva se zasypává půdou, která by se měla řádně zhutnit. "Statickou nosnost zdi je možné zvýšit vložením pásů geotextilie do zeminy zásypu. Hotovou zeď je pak možné osázet vhodnou vegetací," říká Tomáš Trkovský z nymburské firmy Horizont - Silidur, která vyrábí a dodává svahové prefabrikáty pro stavbu opěrných zdí. Výhodou těchto tvárnic je, že se mohou poskládat do libovolných tvarů a různě členit. Dělají se z nich například zídky u vjezdů do garáží, u vchodů do sklepa, stěny u násypů a svahových zářezů.
Kámen a dřevo
Nejlevnějším materiálem na zpevňování šikmých či kolmých břehů je kámen. Při konstrukci zídek takzvaně nasucho, to znamená bez jakéhokoli stavebního pojiva, většinou postačí jen malý základ - štěrkové lože, kudy se bude odvádět voda. Jeho hloubka bývá kolem dvaceti až třiceti centimetrů. Vhodnými druhy kamene jsou pískovec, opuka nebo břidlice, protože mají vrstevnatou strukturu a snadno se oddělují. Kameny by měly být skládány v mírném sklonu směrem do svahu. Výhodou těchto konstrukcí je celkem snadná a levná montáž. Kameny se navíc lehce rozebírají a mohou se pak použít jinde. Spáry lze osázet nejrůznější zelení. Aby byly zídky pevnější, je možné kámen spojovat betonem. V zahradách některých rodinných domů často působí nejpřirozeněji dřevěné palisády z hranolů nebo z kulatiny, většinou z jehličnanů. Kůly se oloupají a naimpregnují. Při osazení by se měly zapustit jednou třetinou do země. Nejdříve se vykope základová rýha. Na její dno přijde asi dvacet centimetrů štěrkopísku. Pak se teprve kůly do ní osazují, obsypou se vykopanou zeminou. Ta se důkladně upěchuje. Palisáda by také měla mít mírný sklon proti svahu. Horní část upěchované zeminy bývá vhodné vyplnit betonem. Za kůly je dobré vložit lepenku nebo fólii, která zabraňuje prosakování nebo vyplavování zeminy.
