Dospělý člověk vydýchá denně průměrně 15 kg vzduchu, to v přepočtu na litry představuje asi 12 tisíc litrů. "Už v 19. století Max von Pettenkofer radil, že by se za hodinu mělo v místnosti vyměnit 30 metrů krychlových vzduchu," upozorňuje MUDr. Ivana Holcátová z Ústavu hygieny a epidemiologie 1. Lékařské fakulty Univerzity Karlovy.
Max von Pettenkofer1818–1901, německý lékař z Mnichova, který položil základy hygieny jako pracovního a vědeckého lékařského oboru. |
Když se dostatečně nevětrá a vzduch nemá požadované parametry, objevuje se únava, poruchy učení a soustředění, bolesti hlavy, pálení očí, klesá pracovní výkon, člověk je náchylnější vůči infekčním chorobám.
To ukázalo i unikátní měření, jež proběhlo v květnu letošního roku pod vedením profesora Karla Kabeleho z katedry Technických zařízení budov ČVUT ve školním i domácím prostředí.
Ten doporučuje větrat klasickým způsobem i v domech budovaných jako pasivní. "Teoreticky, pokud je vše dobře nastavené, by mělo řízené větrání stačit, ale přesto bych doporučil klasické větrání i zde," potvrdil profesor Kabele pro iDNES.cz.
A jak by měl vzduch "vypadat"? Jeho parametry jsou docela jednoduché: teplota kolem 20 až 24 °C, vlhkost 30 až 65 procent (za ideální se pokládá hodnota kolem 45 procent), co nejnižší by mělo být znečištění jak biologické, tak chemické a fyzikální.
"Ve vlhku se daří dobře bakteriím, důsledkem bývají záněty horních cest dýchacích," vysvětluje doktorka Holcátová. Mezi velmi nebezpečné řadí také toxiny produkované plísněmi, které jsou jeden z hlavních zdrojů "nemocných" budov.
Vlhkosti se lze zbavit právě větráním, které pomáhá udržet i optimální koncentraci CO2. Právě ten se výrazně podílí na zdravotních potížích. Jakmile se jeho množství začne pohybovat v hodnotách kolem 1 000 ppm, lidé začnou pociťovat sníženou kvalitu vzduchu.
Doporučené hodnoty jsou však kolem 350 ppm (ppm - parts per million, jednotka pro vyjádření nízkých koncentrací, vyjadřuje počet částic látky na 1 milion částic ostatních, přibližně odpovídá koncentraci 1 mg látky v 1 litru roztoku). Poměr těchto hodnot indoor/outdoor by měl být v poměru 1 : 3.
Doktorka Holcátová upozorňuje také na to, že si lidské tělo "střádá" to, co dýchá, problémy se mohou objevit za pět, deset, ale třeba i 40 let. To se týká i karcinogenních látek. Proto je tak důležité, co dýchají malé děti a mladí lidé. Přibývá tak například alergiků, protože oxidy dusíku mají vliv právě na jejich vznik.
Co dýcháme
Staré dobré rady o větrání moc nefungují. Přitom lidé tráví až 90 procent veškerého času v uzavřených prostorách (55 procent připadá na domovy) . V poslední době se situace s větráním stále zhoršuje.
Jak větrat
|
Důvod? Klimatizovaná pracoviště, ale také třeba v panelácích výměna oken za plastová v kombinaci se zateplením. Byty, kde dříve profukovalo starými dřevěnými okny, se mění téměř na uzavřené kobky, kde se daří plísním a bakteriím. Až posedlost úsporami energií pomocí snižování tepelných ztrát se tak obrací proti člověku.
Řadu interiérů trápí i vlhkost. Jedinec vypustí do vzduchu za den kolem 2,5 litru vlhkosti, další se v interiérech objevuje hlavně z vaření a sušení prádla. Proto je například tak důležité využívání digestoří s přímým odtahem, protože recirkulační odsavače páru neodvedou.
Tip na větráníVětrání by mělo být krátké a časté. Výborného výsledku lze dosáhnout využitím komínového efektu, tedy vytvořením teplotního rozdílu a rozprouděním vzduchu. Teplý vzduch je lehčí než studený, a proto stoupá vzhůru, vzniká komínový efekt. Účinek komínového efektu závisí na rozmístění oken. Ideální kombinací jsou okna fasádní a střešní. Také příčné provětrání, kdy jsou okna umístěná naproti sobě, zajišťují vynikající ventilaci. |
Jak se měřilo v ložnici
Profesor Kabele a jeho tým měřili v testech ložnici s půdorysnou plochou 16 m2 a objemem 28 m3 se dvěma střešními okny Velux situovanými na jedné straně místnosti v šikmině střechy nad sebou.
První noc byla obě okna uzavřena. Koncentrace CO2 stoupala, což odpovídá velmi malé infiltraci zvoleného typu okna. Již během jedné hodiny překročila limitní hodnotu. Druhou noc použili vědci systém automatického otvírání okna nastavený na otevření okna každou hodinu na tři minuty. Koncentrace CO2 opět stoupala s patrnými poklesy v okamžiku otevření okna.
Při tomto režimu větrání 3/57 minut se ukázalo, že produkce CO2 uživateli je vyšší než efekt tohoto krátkodobého větrání. Doporučený limit byl překročen za 1,5 hodiny. Zvolený režim větrání se ukázal jako nedostatečný a pro efektivní větrání by bylo tedy potřeba otvírat okno na delší dobu.
Třetí noc bylo otevřeno okno na ventilační klapku. Koncentrace CO2 stoupala po dobu šesti hodin, poté došlo ke změně tlakových poměrů (zvedl se vítr a klesla venkovní teplota) a od tohoto okamžiku až do rána hodnota CO2 klesala. Limitní koncentrace bylo dosaženo až po 2,25 hodinách.
Proč jsou děti ve škole unavené
Půdorysná plocha místnosti je 212 m2, objem 468 m3 a místnost má 18 střešních oken. Měření v této učebně zjišťovalo mimo jiné vliv intenzivního vyvětrání ráno před výukou a následného uzavření oken. Měřením byl potvrzen předpoklad, že toto vyvětrání je účinné jen pro začátek hodiny.
Z naměřených výsledků je také patrná souvislost mezi relativní vlhkostí a koncentrací CO2. Stoupá-li či klesá koncentrace CO2, děje se tak i s relativní vlhkostí. Při větrání během výuky jsou hodnoty nejvíce ovlivněny počtem osob v učebně. V době bez větrání naměřené hodnoty pochopitelně prudce reagují na příchod a odchod žáků z hodiny.
Pilotní měření ukázalo, že větrání před vyučováním je nedostatečné, během dopoledne dochází k nárůstu koncentrace CO2, v některých případech až na hodnoty přes 2 500 ppm. Účinné se ukázalo lety prověřené vyvětrání před každou hodinou. Ukázalo se také, že se zvyšováním koncentrace CO2 se zvyšuje i relativní vlhkost.
Ve třídách se svislými okny však nastává problém s větráním o přestávkách. Kvůli případnému úrazu učitelé nedovolují větrat, během hodiny pak často výuku ruší hluk zvenčí. Opět se nevětrá.