Čím vysvětlit úspěch firmy, kterou si v roce 1943 založil sedmnáctiletý Ingvar Kamprad kdesi ve švédské "Horní Dolní"? A to nebyl jeho první obchodní krok, už ve svých pěti (!) letech prodával sirky sousedům, v sedmi je začal objíždět na kole.
Kamprad postavil svůj úspěch na výrobě ve velkém, na levné pracovní síle, na balení "naplacato" neboli v demontovaném stavu a na snadné montáži, kterou zvládne každý doma sám.
Původně jeho obchod IKEA (složenina z iniciál jména, příjmení, názvu rodinné farmy Elmtaryd a vesnice Agunnaryd) nabízel levnou všehochuť od sponek přes punčochy, psací potřeby, peněženky po rybářské vlasce.
Po pěti letech prodával výhradně nábytek, v roce 1958 otevřel první obchodní dům a za pět let expandoval do Norska. Své know-how popsal v knize Závěť prodejce nábytku (1976), která sloužila jako firemní manuál IKEA, a v autobiografii Leading by Design: The IKEA story.
Vídeňská výstava není pouhá podívaná. Hledá odpovědi, jak IKEA už víc než šedesát let šíří myšlenku "Design pro všechny", kterou prosazoval už Bauhaus a Deutsche Werbund mezi dvěma světovými válkami.
Ingvar Kamprad tyto ideje přijal a obohatil o nové výrobní, logistické, prodejní a marketingové metody a úspěšně je realizoval.
A v čem tkví tajemství nižších cen? IKEA vyrábí ve velkém. Design vzniká ve Švédsku, většina nábytku se vyrábí v zemích, kde je levnější pracovní síla. Jako materiál se používá především dřevotříska.
Protože pracovní síla je drahá, přišel Ingvar Kamprad s novátorským způsobem prodeje: každá IKEA je obří showroom uspořádaný jednosměrně, aby zákazník prošel kolem všech vystavených výrobků a skončil v samoobslužném skladu nábytku, odkud si sám vezme, co si vybral, zaplatí a zboží si sám odveze.
Kamprad maximálně zredukoval i skladovací prostory, balením flat-pack čili "naplacato". Autorství tohoto nápadu však patří Michaelu Thonetovi, který jako první začal v 19. století masově vyrábět nábytek. Židle vyvážel do celého světa demontované, do kontejneru o objemu 1 m3 se tak vešlo 36 slavných židlí č. 14.
Zlepšovák byl podmíněný další inovací: nábytek IKEA musel být kompletně rozložitelný a v domácích podmínkách jednoduše složitelný. Jen tak lze uskladnit v hale možná stokrát, ale třeba i tisíckrát víc kusů. Stůl, židle, skříň či gauč zabalené do plochých krabic šetří miliony.
Vlevo křeslo Poang (1970) z tzv. skandinávské moderny, výroba IKEA, vpravo křeslo designéra Alvaro Aalta
A co jsou nejprodávanější hity za celou dobu fungování? Billy a Ivar, policové regály. Jednoduše se skládají, přestavují a doplňují, dokud stěny bytu stačí. Oslovily zákazníky od Skandinávie přes Evropu, severní Ameriku, Asii, Austrálii až po Dominikánskou republiku, kde se otevřela první IKEA letos v únoru.
Výstava na ostrovech
Instalace výstavy navozuje dojem ikea-žlutých plovoucích ostrovů, na nichž je k vidění na 100 exponátů, z nichž většinu zapůjčilo International Design Museum v Mnichově s přispěním Uměleckoprůmyslového muzea Hamburk a IKEA Austria.
Expozice se člení do čtrnácti částí: Historická IKEA, Reforma, Švédské kořeny, Skandinávská moderna, Inspirace, Kolekce Post Scriptum, Podstatné změny, Balení, Z jednoho kusu, Systémový nábytek, Trvání, Pimp - světlená show, Katalog IKEA, Běžný rakouský obývací pokoj.
Nejstarší nábytek na výstavě
Fenomén IKEA je z 50. let minulého století, nejmladší reprezentuje novinky. Najdeme tu věhlasné designérské kusy, které byly inspirací švédským designérům. Výstava nabízí pozornému návštěvníkovi ne jednu, nýbrž několik interpretací.
Může ji vnímat jako průřez celoživotním dílem, jako ilustraci, odkud kam se posunul skandinávský design nábytku, jako přehlídku obdivuhodně vitálních nápadů i jako prezentaci nábytku coby jednotného systému či nezaměnitelnou tvář čili image, a to nábytkovým designem počínaje a plochým kartonovým obalem konče.
Kamprad se však neinspiroval jen Bauhausem nebo Thonetem, zaujaly ho i názory švédské spisovatelky a feministky Ellen Keyové (1849–1926), přívrženkyně hnutí "Krása pro všechny". To vycházelo z anglických uměleckých řemesel a prosazovalo řemeslně kvalitní, vzhledově vkusné a cenově přístupné výrobky.
Z obchodu fenomén
IKEA je bez nadsázky fenomén. Každoroční katalog je událost, na kterou s netrpělivostí čekají všichni. Když se vloni změnilo písmo ze Sans na Verdanu ve snaze sjednotit tisková a internetová média, vzbudilo to bouři nevole.
Listy jako Time nebo Guardian otiskovaly diskuse grafiků. New York Times komentoval změnu písma jako "políček od společnosti, která byla ceněna mj. i za svou grafickou věrnost".
Zvláštní svět představují názvy výrobků, které vymýšlí Colin Edward podle přesného klíče: například švédská místní jména označují čalouněný nábytek, konferenční stolky, ratanový nábytek, regály a dveřní kování.
Norská místní jména se používají pro postele, skříně a předsíňový nábytek, finská místní jména pak pro jídelní stoly a židle. Názvy povolání značí rozsah knihoven, jména skandinávských jezer, řek či fjordů jsou vyhrazena pro koupelny.
Gramatické pojmy se používají pro kuchyně, mužská jména pro židle a stoly, ženská jména pro materiály a záclony. Názvy švédských ostrovů jsou vyhrazena pro zahradní nábytek, dánské místopisné názvy pro koberce.
Výjimečně nedemontovatelný plastový zahradní nábytek Skopa (1974), design Olle Gjerlöv-Knudsen/Torben Lind, výroba IKEA
Svítidla mají názvosloví z chemie, muzikologie, meteorologie, námořnictví, ročních období, měsíců a dní. Názvosloví z botaniky a mineralogie najdete u ložního prádla, přehozů a polštářů. Jména ptáků, savců či přídavná jména jsou u dětského zařízení.
Jména koření, bylin, ryb, hub a ovoce jsou spojena s kuchyňským nádobím, hovorové výrazy či švédské místopisné názvy se používají na krabice, nástěnné dekorace, obrazy či rámy.
Toto ikea-názvosloví ovšem vyvolalo ostrou kritiku dánského experta na názvosloví Klause Kjollera z university v Kodani. Zjistil totiž, že IKEA pojmenovala dražší luxusní nábytek podle švédského místopisu, zatímco levným kobercům přisoudila jména podle místopisu dánského.
Fenomén IKEAPhänomen IKEA, Möbel Museum Wien Adresa: Andreasgasse 7, 1070 Vídeň, stanice Zieglergasse, linka metra U3, otevřeno úterý až neděle od 10 do 18 hodin Vstupné: 5,40 Eu, děti 4,50 Eu Výstava potrvá do 11. července 2010, do České republiky se s ní nepočítá |