Hotel, jenž svou výstavbou lehce připomíná včelí plástve a Star Trek, zároveň funguje jako most přes zdejší řeku Rašku.
Když jsme hotel hledali, byli jsme tak nedočkaví, že jsme si jej spletli s jinou stavbou - panelovým domem, který nám v tu chvíli připomněl vesmírný koráb snad ještě více.
Pohled na hotel Vrbak
Neobvyklé spojení architektonických stylů totiž není pro Novi Pazar nijak neobvyklé. Město, které bylo od 15. století v rukou osmanských Turků, je místem, kde se střetávají kultury.
Nachází se zde početná muslimská komunita a vedle panelových budov uvidíte mešity, středověkou pevnost a na předměstí kostel sv. Petra, nejstarší pravoslavný svatostánek v jižní Evropě.
Osmanské panoptikum
V hotelu Vrbak je 130 míst na spaní a 600 sedadel v banketním sále na pořádání svateb. Během našeho pobytu se jedna taková svatba konala - s tradiční hudbou, tanci a pokrmy.
Vestibul hotelu s recepcí
Vejdete-li po točitých schodech do vestibulu s recepcí, lehce vás ohromí prosklená kopule namísto stropu, kterou dovnitř proudí světlo, břečťany obepínající dřevěné balustrády v mezipatrech s kruhovým půdorysem, jakož i mramorová fontána, kterou vám pustí recepční, jenž připomíná časy, kdy si tu dávali dostaveníčko bývalý jugoslávský prezident Tito a ostatní soudruzi.
Celý hotel je totiž takové malé panoptikum zašlé slávy dob nedávno minulých. Poslední výkřik socialistické architektury, nad kterým člověk jen nevěřícně kroutí hlavou.
Budova ze 70. let je vystavená z panelových bloků, které zakrývají břízolitové ozdoby a kosočtvercová okna. Dřevotřískové obložení zakulacených místností v jakémsi neurčitém orientálním stylu se doplňuje se zelenými koberci a osmanskými stolky s koženými sedačkami.
Že by "osmanský realismus"? Nutno říci, že pokoje jsou trochu omšelé. Vedení hotelu zřejmě chudne, a tak se mu nedostává peněz na vysavač. Povlečení je však čisté a voní, stejně jako celý pokoj.
Osvětlení tvoří pozoruhodně řešené lustry ve tvaru cibulí či hlaviček česneku, jakož i světelné body, rafinovaně umístěné za zrcadly. Prosvíceno bude dokonce i číslo pokoje na vašich dveřích.
Po vstupu do místnosti zjistíte, že dalším stavební skvost představuje koupelna, obložená světle a tmavě hnědými kachlíky a rovněž prosvícená úzkými světly.
Točité schodiště vede do vestibulu s recepcí.
Jedno nemilé překvapení vám nicméně může způsobit toaleta. Ne že by přímo nesplachovala, ale proud vody je tu poněkud slabý. Jistě tak rádi využijete přistavený kbelík a vzpomenete si na pohádku Tři veteráni.
Radost vám může ještě trochu zkazit všudypřítomný vodní kámen, zato toaletní papír je natrhán na jednotlivé kousky. Jako byste se ubytovali v karlovarském hotelu Thermal někdy v roce 1980.
Na koupelnách je asi zub času poznat nejvíce. Ke cti personálu však slouží to, že jsou hygienicky v pořádku. Stručně řečeno, ujistíte se, že vybavení hotelu je původní a k dokonalosti zážitku přispěje i hotelové mýdlo s dobovými nápisy.
Jídelna plná vitráží a dřevotřísky
V noci je v hotelu kvůli svatbám trochu víc rušno než ve dne, ale hluk ze sálu do pokojů nedoléhá. Spíš je slyšet štěkot psů z města. Jako by vás chtěli varovat, že se přeci jen nacházíte v zemi, která byla donedávna zmítaná válkou.
Ve Vrbaku na to však můžete klidně zapomenout, buď v místním baru, a nebo tak, že se připojíte ke svatební hostině. Jídelna má okna podobná nedaleké mešitě, je plná ozdob z dřevotřísky a vitráží z barevného skla.
Na rozdíl od muslimských zemí se vám nicméně - podobně jako nám - může stát, že vás srbský číšník zdvořile upozorní, že nepatříte k ženichovi ani nevěstě (on tu přece všechny dobře zná) a vykáže vás do jednoho z místních fastfoodů, kde si pochutnáte na balkánské specialitě, grilovaného čevapu.
Panelák naproti hotelu Vrbak
