Přírodní prvky v našem okolí se stávají důležitým faktorem zdravého a spokojeného života. „Obklopujme se přírodou, materiály jako kámen, dřevo, vlna, len, sláma či hlína, a získávejme z nich energii a užitek,“ vyzývá Martin Papež, zakladatel webu Hlína pro dům.
Další zajímavé návštěvy najdete v časopise Domov
„Venku v čisté přírodě se také cítíte lépe než uprostřed betonové džungle měst. Čili totéž je potřeba vytvořit ve vlastním domě, abyste se dokázali po náročném pracovním dni v příjemném prostředí domova náležitě uvolnit a zregenerovat své životní síly,“ radí Papež.
Zapomenuté kouzlo hlíny
Domy z hlíny se stavěly už ve starověku, od Babylonie až po Mexiko. U nás se stavělo převážně ze dřeva, ale kvůli častým požárům se za Marie Terezie začaly dřevěné domy obalovat hlínou. Za ústup hlíny ze slávy může vynález kruhové pece pro nepřetržitý výpal cihel (1858) a následný rozvoj cihlářského průmyslu.
Počátkem 20. století dokonce cihlářská lobby prosadila zákaz používání hliněných nepálených cihel, čímž se zbavila masivní konkurence. Když se pak tvořily normy pro stavební materiály, na hlínu se úplně zapomnělo. Teprve od 90. let se Evropa k nepálené hlíně s pokorou vrací.
Dřevěné trámy, izolace z balíků slámy. A příčky z nepálených cihel Heluz Nature Energy. Ty se vyrábějí průmyslově a skvěle akumulují teplo.
Z nepálené hlíny lze totiž stavět celé domy. Zátěžové testy potvrdily, že hliněné stěny a pilíře mají dostatečnou únosnost pro běžnou nízkopodlažní zástavbu. Pro nosné konstrukce se však dnes hlína ve větší míře nepoužívá, hlavně proto, že hliněné cihly mají malý formát a zdění je pracné.
Zajímavou možnost skýtají nenosné hliněné cihly pro příčky nebo obezdívky do dřevostaveb. Často se nechávají jako pohledové, tedy bez omítky. V této podobě jsou totiž nedostižné v akumulaci tepla a navíc skvěle regulují vlhkost v interiéru. Využít toho lze i u koupelnových příček, kde hliněné cihly zachytávají vlhkost a přes zeď ji distribuují dál. Místo obkladů se jejich povrch upravuje marockým štukem.
Pro nosné stěny se do budoucna jeví jako perspektivní technologie dusání do bednění. Dusané hlíny lze použít také na podlahy nebo ke stavbě kamen. Na půdách se tradičně uplatňuje hliněná mazanina. Lákavou šanci do příštích let představují obkladové hliněné desky pro suchou montáž, které lze výborně spojit se stěnovým vytápěním.
V zahraničí už se vyrábějí, u nás zatím ne. Dalším trendem hliněného stavitelství je prefabrikace. Ale v současné době se hlína nejčastěji aplikuje v hliněných omítkách.
Dvoupodlažní slaměný dům s ryze přírodní dekorací na venkovní hliněné omítce. Nosný skelet dřevěný, vegetační střechy.
Zdraví a krása, lék i pro paneláky
Které konstrukce na nás v interiéru působí nejvíce? Díky svým velkým plochám jsou to zdi. U klasických vápenných, vápenocementových a v současné době žádaných sádrových omítek můžeme vnímat pouze ostré hrany, fádní stěny bez plastičnosti. O příjemných pocitech a pozitivní energii nemůže být moc řeč.
„Jsou to konstrukce bez života, které během celého dne ovlivňují životní rytmus svých obyvatel,“ zdůrazňuje Martin Papež, „že tomu tak být nemusí, lze předpokládat. Řešením jsou hliněné omítky. Do karet jim hrají nejen vzhled, doteková příjemnost a zdravý základ, ale také jejich mimořádné vlastnosti, které nejlépe vyniknou právě v interiéru.“
Jen málokdo z laiků tuší, že hliněné omítky představují ideální „medikament“ pro panelové byty. Dokážou totiž eliminovat největší slabiny této stavební technologie a vytvořit v interiéru příznivé tepelné a především vlhkostní mikroklima.
Interiér slaměného domu s hliněnými omítkami ze série Art. Omítky jsou vyrobeny z barevných jílů bez přídavku pigmentu.
„Panelové stavby hliněné omítky přímo potřebují,“ tvrdí Ivana Žabičková, předsedkyně Sdružení hliněného stavitelství. „Mám velmi kladné reakce od lidí, kteří si hliněnou omítku do paneláku aplikovali. Je to doslova kus přirozeného prostředí v neživém betonu, které se dá navíc zajímavě výtvarně pojednat.“
Živé materiály
Sláma, rákos, konopí, len, kámen... Všechny přírodní materiály pomáhají vytvářet zdravé a příjemné prostředí, ale přesto Martin Papež preferuje „svatou trojici“: dřevo, hlínu a ovčí vlnu. Proč?
Jednoduchost, čistota a dokonalá zpracovatelnost těchto materiálů tvoří vynikající základ pro nově vznikající domy. Leccos ovšem mohou zachránit i při rekonstrukci panelového domu. O roli hlíny už byla řeč,
vzdušnou vlhkost však úspěšně reguluje také nelakované dřevo (může být nanejvýš napuštěné olejem, lak by uzavřel póry a schopnost „dýchání dřeva“ omezil).
Ovčí vlna zase dokáže vzduch čistit od škodlivých látek. Ideální je její využití jako tepelné izolace, ale k čištění vzduchu v interiéru poslouží i bytové doplňky z ovčí vlny. Každopádně tyto „živé“ materiály neustále pracují, reagují s interiérem a zlepšují vnitřní klima.
Rozdíl v omítkách
Klasické vnitřní omítky, jakmile vytvrdnou, pro své uživatele již nezajišťují komfort prostředí, jaký by člověk potřeboval. Vznikající vlhkost, která se v místnosti vyskytuje, je okny, rekuperací či
vzduchotechnikou vyvětrána, protože ji klasická vápenocementová omítka není schopna pojmout. Hliněná omítka díky své difúzní otevřenosti vlhkost pohltí a v případě potřeby ji vrátí zpět do místnosti. K tomu dochází hlavně v zimních měsících, kdy dům vytápíte a vzduch je příliš suchý.
Tato regulace vlhkosti v místnosti, spolu se schopností omítky akumulovat teplo, působí příznivě i na dřevěné konstrukce, které se svými vlastnostmi přibližují hlíně a hliněným omítkám. Také pohlcování pachů, cigaretového kouře a veškerých látek nevhodných pro alergiky můžeme přičíst k výhodám hliněných omítek.
Ekologické stavitelství nabízí vedle praktického přínosu i nepopiratelné půvaby vzhledu a vůně.
Prostor pro kreativitu
Další bonus, a to jednoduchost tvarování, oceníte při samotné realizaci hliněných omítek. „Umíme dělat omítky hrubé, jemné, barevné i dekorativní, které užívají řadu výtvarných technik,“ připomíná docentka Žabičková. „V našich kurzech Poznej hlínu učíme nejen tyto techniky, ale i ekonomiku řemesla.“
Hliněné omítky však nabízejí příležitost i pro svépomocné omítání. Můžete vytvořit jakýkoli tvar, který vás zrovna napadne. „Zapojte svou kreativitu, hrajte si s hlínou,“ nabádá Martin Papež.
„Na práci s hlínou je krásné to, že ji zvládne kdokoli. Žádné ochranné pomůcky, žádný stres z práce, jen člověk a hlína. Asi jako když Bůh tvořil Adama...“
Barevné omítky
Výhodou hlíny je také její barevnost. Z velké části sice hlínu tvoří různé odstíny hnědé, ale najdete i barvy jako žlutá, oranžová, červená, fialová, modrá, zelená či šedá. Významné místo zaujímá bílý jíl, z něhož se míchají bílé hliněné omítky.
Ale pokud někoho neuspokojí přirozená barevná škála, dá se i bílý jíl dále barvit přírodními pigmenty. Možnost přidat do hliněných omítek dekorativní prvky v podobě slaměné řezanky, slídy, drcených mušlí, hrubšího písku, barevných mramorů nebo jemných otisků rostlin posouvá design interiéru přesně tam, kam chcete. Díky tomu, že hlavním tvůrcem zůstává příroda, zmenšuje se i riziko kýče.
Šetří čas i peníze
Jak je to s údržbou hliněných omítek? Zatímco stěny opatřené malbou se špiní a po několika letech je nutné malbu obnovit, hliněné omítky ponechané v jejich přírodní podobě (ale i přírodně pigmentované) nevyžadují údržbu, protože se nešpiní. Ptáte se, jak je to možné...
Jíl obsažený v hliněných omítkách se jemně, ale opravdu jen nepatrně sprašuje. To znamená, že když se ušpiněnou či zpocenou rukou dotknete hliněné stěny, špína neulpí na hliněné omítce, ale prachové částice jílu se přilepí na lepkavé nečistoty na ruce.
Hliněné omítky nezatěžují váš rozpočet ani při samotné realizaci: materiál na ně můžete získat z vlastního pozemku, omítání zvládnete i svépomocí. Z hlíny vykopané na pozemku se téměř vždy dá vytvořit směs na hliněné omítky. Jedinou podmínkou je, aby hlína obsahovala jíl, který slouží ve směsi jako pojivo. Jako plnivo se přidává písek. Ideální poměr jílu a písku se v konkrétních případech liší, závisí na kvalitě daného jílu. Proto je lepší minimálně konzultace s odborníkem.
Elegantní zahradní schodiště z chorvatského kamene Salič.
A co kámen?
Lomový kámen byl ve středoevropském stavitelství využíván jak na stavbu kostelů, tak i vstupních a hospodářských částí domů. Uplatnění nacházely v minulosti především dva druhy kamene: snadno opracovatelný pískovec a opuka s deskovou odlučností.
Ale i dnes, ve věku betonu, je kámen nenahraditelný. Dokonce se škála kamenů podstatně rozšířila: pískovec, vápenec, mramor, žula, rula, křemenec, čedič... Při správné volbě totiž jde o bezúdržbový materiál s mimořádně dlouhou životností a vysokou estetickou hodnotou. Využívá se především na podezdívky a obklady fasádního i vnitřního zdiva, na venkovní i vnitřní dlažby, na výrobu schodů, parapetů, stolů, umyvadel či kuchyňských desek.
Možnosti kamenů
Kámen je exkluzivní materiál. Jeho ekologická stopa bývá trochu zřetelnější než u ostatních přírodních materiálů. Někdo ho musí vybrat, vytěžit z lomu a zpracovat. Má vysokou hmotnost, z čehož vyplývá obtížnost manipulace a náročnost dopravy. Proto bývá lomový kámen relativně drahý. Ale nabízí nemalé možnosti jak technické (odolnost, stálost, úprava tvaru řezáním či broušením), tak i estetické (leštění krystalických kamenů dosahuje neopakovatelných a těžko napodobitelných účinků).
Myslete však vždy na konkrétní použití: například u podlahy v předsíni je nutné položit důraz na vysokou mechanickou odolnost a otěruvzdornost, u podlahy v kuchyni a koupelně zase na protiskluzný povrch.
Moderní systém k obkládání stěn či fasád. Obklad z přírodního kamene (břidlice, křemenec, rula, vápenec, pískovec) má cementový podklad a je vyztužen sítí ze skleněných vláken.
Údržba kamene
Pokud chcete, aby si kámen udržel dlouhodobě svůj jedinečný vzhled, musíte mu věnovat aspoň minimální péči. Již po položení přírodního kamene byste ho měli chránit impregnací. Jinak totiž do jeho pórů mohou pronikat ve vodě rozpustná barviva. Zvláště to platí pro porézní druhy kamene (například travertin).
Impregnace kamene však smí být nanesena až po úplném vyschnutí podkladu. V průběhu užívání kamene rozhodně nic nezkazíte čištěním s malým množstvím vody. Zato s domácími čisticími prostředky a zejména chemikáliemi nakládejte mimořádně opatrně! Pokud nemáte po ruce konkrétní návod k použití, vyvarujte se při údržbě všech agresivních čisticích prostředků, citronových a octových čistidel.
Vápno pro zdravé bydleníČlověk denně spotřebuje 8 000 až 16 000 litrů vzduchu. V uzavřených prostorech tráví většina z nás 90 % svého života, a tak má pokojové klima zásadní vliv nejen na naše zdraví, ale i na vnitřní pohodu a kvalitu života.
|
