Přestože neexistuje norma, která by pro běžné rodinné domky předepisovala povinnost instalovat do domu hasicí přístroj a ani zástupci pojišťovny při uzavírání pojistky červenou nádobku visící na zdi nehledají, shodují se odborníci, že neprohloupí, kdo ho koupí. Zvlášť když investice do malého hasícího přístroje není taková, že by výrazně zacloumala rodinný rozpočtem. Malé dvoukilové přístroje se prodávají podle značky a typu od šesti set do čtrnácti set korun.
Podle zkušeností odborníků je pro domácnost nejvýhodnější malý dvoukilový práškový hasicí přístroj, který lze použít na hašení prakticky čehokoliv. Je totiž označen třídami A,B i C. To znamená, že se jím uhasí jak požár dřeva, záclon či garnýží, ale i omastek, benzín či dokonce propan butan. Lze použít také k hašení pod elektrickým proudem. "Tyto přístroje kupuje devadesát procent lidí jednak domů, ale třeba i do auta," říká Petr Capík z Kovoslužby.
"Pokud si někdo hasicí přístroj koupí, měl by pro vlastní pocit bezpečí jednou do roka přijít a nechat si přístroj zkontrolovat," doporučuje Capík. Cena této služby se pohybuje mezi třiceti a čtyřiceti korunami. Kontrola by měla následovat také po každém použití. Hasicí přístroj sice není nutné vystříkat až do dna, je však lepší nechat si změřit po použití tlak uvnitř přístroje, případně ho nechat znovu doplnit a natlakovat.
Tabulka 1:
Označení hasicích přístrojů
třída A hasí dřevo, papír, slámu, uhlí, textil, gumu
třída B hasí benzín, olej, benzol, lak na nehty, tuky, líh, etér, ředidla rozpustná ve vodě
třída C hasí propan, metan, svítiplyn, vodík, acetylen
Jednotlivé typy:
vodní třída A
sněhový třídy B, C
práškový třídy A, B, C
Zdroj: KOJA
- pondělí 21. prosince 1998
