"Nikdy jsem netušila, že půjdu bydlet mimo Prahu. Můj muž je výtvarník a potřeboval ateliér, a ačkoli nejsem příliš pragmatická a praktická, přišlo mi nelogické platit někde pronájem, a tak jsme hledali něco svého," zdůvodňuje Špindlerová svou "cestu z města".
"Trvalo nějakou dobu, než jsme objevili vhodné místo, nechtěli jsme zase daleko od Prahy. Všechno, co bylo kolem ní k mání, se mi ale nelíbilo a ke všemu jsem měla nějaké výhrady," říká Petra, která byla zvyklá, že v centru měla vše na dosah ruky.
Vyhořelá hájovna neměla ani střechu
"Ve chvíli, kdy jsme přijeli sem, do bývalé hájovny, která neměla tehdy ani střechu, protože byla po požáru, jsem prohlásila: ‚Krása, tady chci bydlet.‘ Bylo to, jak se říká, na první dobrou. Všechno, co tady dnes máme, jsou návrhy a nápady mého muže, věnoval tomu rok života. Na to, že je to jeho první dům v životě, se mu celkově povedl. Já jsem v něm tedy nesmírně spokojená," tvrdí hrdinka seriálu Velmi křehké vztahy.
Udržet charakter sto deset let staré hájovny se novým majitelům podařilo stavebním materiálem. Používali co nejvíc přírodního, žádný sádrokarton nebo tvárnice. "Snažili jsme se do klasické stavby nemíchat nové moderní materiály. Manžel sháněl například staré cihly, které jsou zčásti zvenku vidět a kterými je dům také ozdoben. To všechno samozřejmě stavbu prodloužilo," říká Špindlerová.
Kachlová kamna jako šperk
Prostorné obytné ploše v přízemí, kde je kuchyň spojená s obývacím pokojem, vévodí kachlová kamna. Manželé tvrdí, že to byla jedna z jejich nejlepších investic. Tahle paráda se pro zajímavost pohybuje řádově kolem sto tisíc korun. Navrhoval je hereččin manžel Karel, stavěl mistr kamnář Vodénka.
"Původně tady vůbec neměla být, nebyl to záměr už proto, že je to poměrně finančně náročné. Jsou ze šamotu, kachle se dělají na zakázku. Pomýšleli jsme na krb. Mistr Vodénka ovšem přišel, povídal si s náma a tak různě se vyptával mimo jiné i na to, jestli někdo z nás není alergik. Když se dozvěděl, že je alergický můj manžel, hned krb zamítl," prozrazuje Petra a dodává, že popílek, který by se dostával do ovzduší, by mu nedělal dobře.
"A to byl vlastně hlavní důvod, proč jsme si nakonec nechali udělat kachlová kamna. Jsme za ně hrozně šťastní. Naloží se do nich dva koše dřeva a máme doma krásné teplo. A když si je vysteleme, ještě si na nich pěkně lebedíme. Je to pohodlný a ekonomický zdroj tepla, i když v zimě na vytopení celého domu samozřejmě nestačí. Nahoře, kde máme ložnici a pokojíček, bývá zima."
Oltář s Buddhou, kříž i hlava Krišny
Hájovnu, jak manželé svému obydlí i nadále říkají a jak je také zaneseno na mapě, vytápí jinak kotel na tuhé palivo a také kotel na elektřinu. Není to vymoženost, ale nutnost. "ČEZ má dva roky na to, aby vám dal přípojku, a tak jsme na zimu museli pořídit kotel na tuhá paliva, abychom vůbec měli čím topit. To byla další z investic, se kterou jsme nepočítali," posteskla si Špindlerová.
Vedle kachlových kamen stojí oltář s Buddhou. Je funkční. Jakého je ovšem vyznání, zapřisáhlá vegetariánka a jogínka neprozrazuje. Na stěně totiž visí vedle dalších výrobků Karla Špindlera a mosazného kříže také dřevěná hlava Krišny.
"V hnutí Hare Krišna nejsme, má svoje zákonitosti, některé z nich jsou mi sympatické, a spousta ne. Buddhu jsme dostali od našeho letitého kamaráda jako svatební dar s tím, že takové dva magory, kteří se berou po devíti měsících, musí někdo hlídat. Buddhismus pro mě ale není náboženství, je to hodně hezká a svobodomyslná filozofie, která je mi asi tak nejblíž. Já si ale vždycky z nějakého boha, který mi vyhovuje, vezmu něco. Nic se nesmí přehánět," míní herečka.
Nábytek spojují čtyři centimetry
Kromě kamen navrhl výtvarník Špindler i knihovnu a kuchyň. Knihovna má po stranách prostor na cédéčka a tloušťka jednotlivých polic je čtyři centimetry. Je to nepatrný, ale důmyslný detail, který propojuje některé druhy nábytku. Čtyři centimetry tady totiž naměříte také u stolu, polic a tak podobně.
Nemám ráda sterilní pořádek
Kuchyň slouží praktickému používání, které uvítá každá hospodyňka. A zvlášť Petra Špindlerová, která prý, jak přiznává, nemá ráda sterilní pořádek a ani ho neumí dělat. Naopak miluje propojování starých věcí s moderními, které dokonale zvládá její muž. Trouba v duchu padesátých let a moderní lednice jsou přesným příkladem takové kombinace. Obvyklé skříňky na nádobí tady většinou nenajdete, policový systém, do něhož se dá pro nádobí jednoduše sáhnout a zase ho uklidit, je pro herečku nejpřehlednější.
"Nechtěla jsem zavřené skříňky, jsou proto vystavěné jenom z jedné strany do tvaru písmene L. Běžně používané nádobí je v otevřených policích, abych ho měla po ruce, což je pro mě důležité. Někomu to může připadat neuspořádané a jakoby rozbordelené, ale pro mě je to takhle přehledné," vysvětluje paní domu.
Koupelna bez dlažby a obkladů
Podobné přehledné a praktické využití mají i police v koupelně. "Nemáme prostě rádi skříňky," dodává jakoby na omluvu Špindlerová. Na první pohled v této místnosti s oknem zaujme netypicky posazená vana, je totiž z větší části vsazená pod úroveň podlahy. Prý opět z ryze praktického důvodu.
"Je to naplánované na dobu, kdy budeme staří a chromí a do vany se budeme moci jen překulit," vtipkuje Špindlerová. Ve skutečnosti se jí tohle řešení líbí. Stejně jako fakt, že tady chybí kachličky i dlaždičky. A důvod? Jak jinak než praktický. "Lakovaná stěrka na stěnách a litá podlaha jsou daleko lepší na údržbu," radí Špindlerová. Umyvadlo je zasazeno do tropického dřeva, zrcadlo, které vyrobil samozřejmě opět pán domu z kartáčovaného smrku, do něhož vylíval barvu, je originálním a nápadným kouskem.
Interiér v podzimních barvách
Teplé odstíny doplňků tvoří v kombinaci s přírodními materiály pohodou dýchající interiér. "Mám ráda podzimní barvy, hnědou, červenou, sem tam do toho můj muž musí mít tu svoji šedou," prozrazuje s úsměvem herečka. Celkový dojem domu nekazí ani mříže v oknech. "Hodně lidí se mi diví, jak můžu dýchat zamřížovaný vzduch, ale kdo to u nás neviděl, nepochopí. Já je chtěla pro svoje bezpečí, navíc je vůbec nevnímám, splývají mi."
V bytě jsem se cítila svobodná
Na venkov si rodačka z Vysočiny znovu snadno zvykla. Na některé výhody bydlení v městském bytě ale stále vzpomíná. "Byt mě hodně bavil, člověk je v něm strašně svobodný. Nemá skoro žádné starosti, netrápí ho myšlenky na to, kdy zatopit, nebo jestli poteče z bojleru teplá voda. Bojler jsem mimochodem v dětství nenáviděla. Když jsem se chtěla ve vaně trošku déle rochnit, všichni na mě doma hned křičeli, že nevyzbyde teplá voda na ostatní. Proti tomu je například byt komfort. My tady máme samozřejmě také bojler, takže na rochnění ve vaně i tady musím zapomenout. Navíc máme vlastní studnu a já díky tomu konečně pochopila, že má celkové šetření smysl. Jen tak už se ve vodě necachtám a nedej bože, abych myla pod tekoucí vodou nádobí," uzavírá Špindlerová.
