Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Grilujete? Máte bazén? Pak máte vedle venkovní dlažby i další možnosti

  1:00aktualizováno  1:00
Terasy, balkony, okolí domů a bazénů, zpevněné plochy zahrady – to vše potřebuje konečnou úpravu povrchu. Nejjednodušší řešení – venkovní dlažba – však už dnes není jedinou možností.

Bazén a venkovní dlažba - Venkovní dlažba v přírodních barvách se výborně doplňuje dřevěnými nábytkem | foto: RAKO

Pro venkovní dlažbu stále platí, že ji ohrožuje především voda, a to nejen v podobě deště, ale také jako tlaková voda z podloží. Jakmile se objeví voda pod dlažbou a přijdou první mrazy, hrozí její poškození, ale také narušení stavební konstrukce pod keramikou na terasách či balkonech.

Výběr dlažby pro venkovní použití začíná požadavky na mrazuvzdornost (k tomu je třeba nízká nasákavost do 0,5 %, lépe do 0,1 %), otěruvzdornost (zde se používá stupnice PEI, podle předpokládaného namáhání lze maximálně přistoupit na stupeň 4, doporučuje se však 5) a protiskluznost (R9 až R13 – ta je nejlepší).

Čím častěji přijde dlažba do kontaktu s pískem, kamínky či jinou hrubou nečistotou (typické pro cesty a okolí domu, balkon tak namáhaný nebude), tím je kvalita otěruvzdornosti důležitější. Dlažba se v katalozích označuje příslušnými piktogramy – botičkou s označením dané kategorie. Pro rovné plochy balkonů či teras nezapomeňte dodržet sklon alespoň 2 procenta, aby voda mohla odtékat.

A vzhled dlažby? Trend se stále vrací k materiálům připomínajícím přírodní kámen či cihelnou dlažbu. Jen pozor - pokud se rozhodnete použít neglazovanou keramiku v prostoru letní kuchyně či grilu, pak počítejte s tím, že kapající omastek z voňavých kousků zanechá na keramice stopy, které se již neodstraní. To může být pro někoho nepříjemné zjištění. Řešením je pak dřevo nebo přírodní kámen. Dlažby z pálené hlíny ovšem velmi dobře vypadají, jejich kvalita – například pevností v tahu – předčí někdy i betonové dlažby.

Beton, nebo příroda?

Kolem garáží, na příjezdové cesty či parkovací plochy se používá betonová zámková či zatravňovací dlažba či obdobné prvky z vymývaného nebo vibrolisovaného betonu. Pro zpevnění venkovních ploch si získaly tyto materiály oblibu zejména kvůli nižší ceně v porovnání s přírodním kamenem či dlažbou, ale také pro snadný odvod vody, odolnost i kultivovaný vzhled.
Ani sebekvalitnější betonová dlažba (či spíše jakákoliv dlažba) však nesplní očekávání majitele, jestliže se jako podklad pod ni použije pouze zemina. Bez drenážní a roznášecí vrstvy ze štěrku a písku nelze zaručit rovinnost dlažby. Stačí větší déšť a začne se bortit. Odborníci radí použít nejen drenážní vrstvy, ale také podklad důkladně zhutnit a spáry vysypat křemičitým pískem, který usnadní pronikání vody do podkladového štěrku.

Betonové dlaždice však dnes stále častěji nahrazuje přírodní kámen, například břidlice, pískovec, opuka, žula, mramor, čedič či křemenec (kvarcit), který často přechází z interiéru přímo do exteriéru.

Kámen je při vhodném výběru typu na dané použití vlastně věčný, nedrolí se, nepřijímá mastnotu. Má jen občas své nevýhody – například jinak velmi pěkný, odolný, ale již ochozený čedič za vlhka klouže, neleštěný pískovec je dostatečně "protiskluzný", ale s oblibou v jeho nerovnostech roste mech.

Kdo potřebuje nízkou nasákavost, pevnost a tvrdost, nepochybí s žulou. Levná není, ale pro použití u rodinného domu postačí malé kostky – 6 x 6 cm s výškou 4 cm. Cenu výrazně zvyšuje i způsob pokládky. Čím větší kostky, tím je poměr ceny a pokládky vyrovnanější.


Kdo hledá další informace o přírodním kameni, může využít internetové stránky některých firem, například www.kamen.cz - Slezský kámen.

Velmi oblíbenou se stala v poslední době břidlice, z níž se staví a obkládají i ploty či zídky. Je pevná, snadná opracovatelná, nepřijímá vodu (nemá totiž vnitřní kapilaritu), a tudíž je vysoce mrazuvzdorná. Představuje horkého favorita pro použití u biotopů – do vody pak nepřijde žádná nečistota.

Dřevo, plast, nebo obojí?

Majitelé domů v posledních letech začali místo vydlážděných ploch montovat přízemní terasy. Na jejich podlahy používají dřevo. Fošny s úzkými spárami pro odtok vody (nic z dřevěné konstrukce se nesmí přímo dotýkat terénu) se po ohoblování upravují tlakovou impregnací proti houbě a dřevokaznému hmyzu. Je důležité, aby se žádný dřevěný prvek terasy nedotýkal terénu nebo dlouhodobě neležel ve vodě. Prostor pod terasou se vysypává například kačírkem podloženým fólií nebo netkanou textilií, aby nedocházelo k prorůstání trávy.

Protože i okolí bazénů dává kolem nich stále častěji přednost dřevěným plochám před dlažbou, začaly se používat i tropické dřeviny. Favoritem se staly hlavně pochozí desky z dřeva bangkirai (někdy označovaného také bangkiraj, bankirai, bankiraj, bankyraj, bankyrai). Ani tropické dřevo se však neobejde bez určité údržby. A tak se objevilo další řešení - dřevoplast, rozemleté smrkové piliny smíchané v určitém poměru s vysokotlakým polymerem.
 

Autor:


Témata: Terasy, Zděné domy


Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.