V parteru budovy z roku 1930 s železobetonovou konstrukcí a typickou funkcionalistickou fasádou (hlavní vstup do budovy je však z náměstí Svobody) navrhl architekt Jiří Zhoř ze studia Muon už druhý interiér. Po prodejně módních doplňků a oblečení DNB z roku 2008 přibylo kadeřnictví Táňa Kmenta.
Interiér kadeřnictví pojal jako scénu, na níž pracují kadeřníci a jsou opticky spojeni jak s prostorem ulice, tak pasáže banky. "Scéna je realizována jako diagonální prostorový raumplán, kde převýšením úrovní dochází k základnímu dispozičnímu řešení a současnému vzájemnému uvolnění," doplňuje Jiří Zhoř.
"Cílem tohoto projektu bylo navázání na vyhraněný architektonický výraz budovy, který vychází z nosné páteře železobetonové konstrukce, vnímání jejího materiálového akcentu v měřítku a konstruktivnímu obsahu použitých výrazových prostředků v samotné realizaci interiéru," vysvětluje architekt Zhoř.
Trochu jiný interiér
Místo "sterilních" hladkých ploch se architekt rozhodl dát přednost odhalení železobetonové konstrukce banky. Sice ji zjemnil bílým nástřikem, ale jinak neváhal použít až "brutální" industriální prvky: staré masivní trámy, černou ocel či betonové stavební překlady. Přiznané zůstaly i rozvody vzduchotechniky nebo elektrické rozvody.
"Měřítko a rozložení vneseného raumplánu tvoří určité propojovací jádro, se základní strukturou provozních funkcí.
Na ni navazuje instalace vnitřního vybavení, realizovaného solitéry, které jsou v prostoru interiéru paralelou měřítka a materiálového působení vzhledem ke stávající svébytnosti architektonického kontextu," popisuje svou koncepci architekt Zhoř.
Hrubé povrchy stěn, překladů a dřevěných trámů kontrastují s hladkou podlahou, jež je pro podobný provoz nezbytná. Vedle betonu použil i nerezové plechy a zrcadlové stěny, barevný akcent v bílo-šedo-černém interiéru představují pouze velkoformátové fotografie a kosmetické přípravky. A samozřejmě samotní zákazníci.