Oblíbené rčení „šaty dělají člověka“ je možné posunout k pravidlu: fasáda dělá dům. Cílem každého majitele domu bývá mít fasádu co nejhezčí, a to pokud možno co nejdéle. Jak na to? Základ tvoří příprava povrchu fasády pro natírání, pokračováním je výběr vhodné barvy a volba barevnosti, korunou pak vlastní natírání.
Postup práce
Příprava podkladu je základem i podmínkou celkového úspěchu při realizaci fasády. Podklad musí být čistý, soudržný, strukturně vyrovnaný, suchý a rovnoměrně nasákavý.
Čistota nové omítky nebývá problémem, ale při natírání starších fasád je nezbytné nejprve povrch omýt, nejlépe tlakovou vodou nebo párou, případně za použití vhodných čisticích přípravků.
Je-li na fasádě biologické napadení (nejčastěji řasy, lišejníky či mech), bude součástí mytí i likvidační a preventivní biocidní ošetření povrchu. To zajistí důkladné zneškodnění nárůstů a zabrání jejich opakovanému výskytu.
Soudržnost podkladu je vhodné podpořit použitím penetračního nátěru pod fasádní barvu. Ten pronikne do hloubky omítkové vrstvy a zpevní ji. Kvalitnější penetrace může navíc obsahovat i preventivní biocidní složku a hydrofobní přísady, které sjednotí nasákavost podkladu.
Hydrofobní penetrace navíc prodlouží životnost nátěru, sníží nasákavost fasády a chrání vrstvu fasádního nátěru proti působení vodorozpustných solí z podkladu. Snížení obsahu vody při povrchu omítky působí rovněž proti biologickému napadení fasádních vrstev.
Povrch fasády před natíráním by neměl vykazovat viditelné poruchy a vady. V případě výskytu trhlin nebo nerovností hrozí riziko jejich prokreslení do nátěrové vrstvy a vzniku dalších poruch nátěru.
Pro překlenutí trhlin ve fasádě existují speciální elastické podnátěry.
Výrazné riziko pro vzhled a životnost fasád představuje vlhkost ve zdivu a s ní spojené vlhkostně solné poruchy, projevující se zvláště na přízemní části fasády.
Než se tedy pustíte do natírání, ujistěte se, že dům i omítky netrpí zvýšenou vlhkostí, nemají zvýšený obsah vodorozpustných solí ani na nich nejsou solné výkvěty (pozor: vypadají jako bílá plíseň či chmýří na povrchu) nebo solné mapy. Omítky s vyvinutými solnými a vlhkostními poruchami nemá zpravidla cenu natírat.
Vlhké zdivo je nejprve nutné sanovat – vysušit, omítky odsolit nebo vyměnit a pak teprve natírat. Příprava podkladu musí odpovídat také specifickým požadavkům konkrétního typu fasádní barvy.
Výběr fasádní barvy
Barvu, kterou použijete pro natírání, vyberte podle druhu stavby, složení omítek, požadovaného vzhledu, trvanlivosti a ceny. Odstín pak podle svého výtvarného názoru, stáří a stylu stavby, u památkových objektů s ohledem na historické zvyklosti a souvislosti.
Pro fasádní barvy se nejčastěji používá dělení podle použitého pojiva na vápenné, silikátové, akrylátové nebo obecně polymerní, silikonové a další, různě kombinované. Tyto typy se dnes používají téměř výhradně jako systémy ředitelné vodou, bez obsahu těkavých rozpouštědel.
Stručně přehlédněme základní vlastnosti, výhody a omezení:
Vápenné barvy – jako pojivo mají hydroxid vápenatý neboli hašené vápno, mají poněkud nižší kryvost, ale umožňují vytváření lazurních efektů. Výsledný vzhled je nerovnoměrný, se sametovým povrchem a odpovídá požadavkům na vzhled historických fasád.
Oblíbené jsou ale i u moderních objektů, kterým dávají příjemný, organický charakter. Obtížně se tónují do sytých odstínů. Aplikace je trochu složitější, je třeba sledovat vlhkost podkladu a správně napojovat jednotlivé natírané části povrchu.
Silikátové barvy – pojivem jsou koloidní křemičitany, nejčastěji draselné vodní sklo. Výsledný vzhled povrchu je rovnoměrný a matný.
Vrstva nátěru je extrémně paropropustná, přirozená nasákavost se eliminuje hydrofobními přísadami. Dobře se tónují v celé škále pouze anorganických pigmentů, i do sytých odstínů. Aplikace je náročná na přípravu podkladu, který musí být bez zbytků organických polymerů a zcela vyzrálý. Alkalitu podkladu je nezbytné před natíráním chemickou zkouškou vyloučit.
Akrylátové a jiné polymerní barvy – jako pojivo jsou použity vodné disperze organických polymerů a kopolymerů, nejčastěji akryláty. Mají výbornou elasticitu, vysokou kryvost, ale často i nižší paropropustnost. Výsledný vzhled je absolutně rovnoměrný, matný až mírně hedvábně lesklý. Jsou vhodné pro všechny nové stavby s dostatečně izolovaným zdivem.
Pro nátěry historických fasád se nedoporučují kvůli jednolitému vzhledu a nižší paropropustnosti. Oblíbené jsou díky relativně nižší ceně a široké škále tónování anorganickými i organickými pigmenty. Aplikace je jednoduchá a na suchém podkladu bez zásadních rizik. Pozor: kvalita bývá úměrná ceně a můžete zde narazit na opravdu levné, ale špinivé a neprodyšné produkty.
Silikonové barvy – nejmodernější typ fasádních barev, který obsahuje organická a silikonová pojiva. Vynikají vysokou trvanlivostí – až 30 let i více, jsou vysoce prodyšné a zároveň nepropustné pro vodu v kapalném skupenství. Excelentně chrání fasádu před deštěm, nešpiní se a jsou vhodné i na sanační omítky a mírně vlhké zdivo. Uplatňují se na historických i moderních stavbách.
Aplikace je jednoduchá, bez zásadních rizik. Kvalita je opět úměrná ceně a obsahu silikonové složky. Tónují se spíše anorganickými pigmenty, jejich dlouhá životnost koresponduje s výbornou životností silikonového pojiva.
Aplikace
Postup se v jednotlivých případech trochu liší podle použitého typu barvy, ale aplikace by vždy měla začínat penetračním podkladním nátěrem. Ten sjednotí vlastnosti podkladu, zajistí soudržnost a hydrofobitu natírané omítky.
Po vytvrzení penetračního nátěru aplikujeme první vrstvu fasádní barvy a opět po vytvrzení vrstvu druhou, případně další. Existují i jednovrstvé fasádní barvy, ale zde platí něco za něco a trvanlivost i ochranné vlastnosti nátěrového systému mimo jiné závisí i na přiměřené tloušťce.
Údržba
Tak jako jinde se na ni často zapomíná, ale občas bude nutná. Zvláště v prašném prostředí nebo v blízkosti frekventované komunikace je nutné povrch fasády občas umýt či alespoň opláchnout. Zde mají výhodu akrylátové a zejména silikonové barvy, jejichž povrch lze snadno a bez rizika umýt.
Mimo zašpinění je vhodné odstranit z natřené fasády i biologické napadení a případně provést ošetření povrchu biocidním nebo hydrofobním nástřikem.
Chyby při aplikaci
Zkazit se dá všechno. Jak je výše zmíněno, jsou některé typy barev náchylnější na přesné dodržení technologického postupu, jiným více vadí problematický podklad. Nejčastější příčinou problémů a poruch však bývá nedodržení postupu aplikace v důsledku nepřečtení návodu. Následuje podcenění podkladu a jeho přípravy, některé chyby jsou i důsledkem víry v nadpřirozené vlastnosti reklamou vychválených produktů.
Proto čtěte návod a používejte zdravý rozum. Mokré a zasolené zdivo je možné natírat, ale výsledkem nebude pěkná fasáda. Tenký nátěr nejspíše nenahradí 15 cm tepelné izolace, ani nevysuší zdivo zasažené vzlínající vlhkostí.
Základní slovníček
|
Světlem proti špíně
Moderní samočisticí fasáda nemusí spoléhat jen na vymývání nečistot deštěm. Díky principu fotokatalýzy využívá k čištění i sluneční světlo. Již před osmi lety byla vyvinuta patentovaná řada omítek a barev Baumit Nanopor.
Nanopórézní povrch těchto výrobků propůjčuje fasádě čistotu a skvělý vzhled, který při jejich použití vydrží dvakrát déle. Účinky této řady nyní firma rozšířila o fotokatalýzu.
Při dopadu denního světla na fasádu se aktivuje fotokatalyzátor obsažený v omítce. Dochází tím k rozkladu částeček nečistot usazených na povrchu fasády. Díky okolnímu proudění vzduchu jsou nečistoty odstraněny z fasády, jejich rozpouštění napomáhá také déšť či schnoucí vlhkost. Fasáda se tak čistí sama. Tato metoda je obzvláště účinná v boji proti řasám, plísním a bakteriím a zabraňuje usazování prachových částeček i sazí.
Díky obsahu katalyzátoru navíc bylo možno vyvinout produkt, který neobsahuje biocidy. Fotokatalyzátor obsažený ve výrobcích NanoporTop a NanoporColor se v průběhu čištění nespotřebovává. Výsledkem technologie Baumit Nanopor photokat je povrch odolný vůči nečistotám a trvale krásný vzhled fasády.