Téměř 32 procent obyvatel „trucovnu“ v domácnosti má, přesto jim však čas pro sebe chybí. Vůbec nejčastěji se Češi zavírají v obývacím pokoji (39,2 %), ložnici (20,5 %) a pracovně (18 %). Tady je však velký rozdíl mezi ženami a muži, v pracovně se mnohem častěji zavírají muži než ženy (25,9 % oproti 9,9 %).
Schopnost za sebou zavřít dveře považuje psycholožka Marta Boučková za nejúčinnější zbraň, jak se oprostit od chronického stresu a všudypřítomné komunikační techniky. Každý třetí Čech (36 %) si přeje být minimálně osm hodin týdně o samotě za zavřenými dveřmi, a to jak v případě žen (35 %), tak i mužů (38 %).
Pracovna je dispozičně i funkčně (posuvnými dveřmi) oddělena od hlavní obytné části, takže poskytuje dostatek soukromí.
„Odstřihnout se od okolního světa a zajistit si chvilku jen pro sebe je pro Evropany čím dál tím těžší. Zavřít za sebou dveře je pro dnešního člověka stejně vzácné jako vypnout mobilní telefon. Paradoxem však zůstává, že ve skutečnosti je oboje velice snadné,“ říká renomovaná psycholožka Marta Boučková, která se specializuje se na sociální psychologii a oblast mezilidských vztahů.
Kam zmizet
Kontrolovaná samota je podle psychologů zdraví prospěšná a nutná k duševní hygieně každého jedince. Její nedostatek pociťuje více než polovina Čechů (52,4 %), a proto si přeje mít v domácnosti místnost, kde za sebou může zavřít dveře.
„Jde o jednu z nejúčinnějších zbraní proti tolik zákeřnému stresu pramenícímu z našeho každodenního života,“ dodává Boučková. Podle průzkumu má svou „trucovnu“ pouze třetina Čechů, a to je podle psycholožky rozhodně málo.
Architekti by měli při navrhování interiérů pamatovat i na tyto potřeby, velké spojené prostory jsou sice pro rodinný život příjemné, ale v bytě ani v domě by neměl chybět ryze soukromý prostor. Respektovat je však nutné třeba to, že zatímco muži se klidně spokojí s pracovnou bez okna, ženám uzavřený prostor nevyhovuje, působí na ně až depresivně.
Posuvné dveře jsou praktickým řešením pro oddělení kuchyně a jídelny.
Dveře v životě člověka hrají velkou roli, ovšem málokdo se nad tím běžně pozastaví. Přitom se s nimi setkáváme již od raného dětství. Větu „zavírej za sebou dveře“ rodiče vštěpují dětem odmalička.
Tato zdánlivě triviální poučka má podle psycholožky Marty Boučkové v našich životech mnohem větší význam, než jí sami přikládáme: „Pokud děti vyrůstají v rodinách, kde se dveře běžně otvírají i zavírají, naučí se je postupně také využívat ve svůj prospěch. Když se dítě naučí být nějaký čas samo, je schopné využít svou fantazii a zároveň rozvíjet kreativitu.“
Psychologové i architekti již řadu let vědí, že zejména větší děti touží mít vlastní prostor, byť malý. Spory mezi sourozenci v jednom pokoji bývají předmětem řady rodinných sporů.
Dveře obrazně slouží také k vymezení určitých hranic lidského života, k jakémusi vytyčení veřejného a soukromého prostoru. „Ložnice představuje místo, které nabízí možnost klidného spánku i ty nejintimnější prožitky. Zavření dveří tak není pouze praktickou záležitostí, ale obrazným oddělením toho, co je veřejný a co už velmi osobní prostor,“ poukazuje Marta Boučková.
Místnosti, kde se lidé zavírají nejčastěji
„Dveřmi se zabýváme řadu let hlavně z jejich funkčního a estetického hlediska. Psychologické pochopení dveří nám však poskytuje dát dveřím něco navíc, co si zákazník v běžném životě ani nevšimne, třeba tiché zavírání,“ vysvětluje spolupráci s psychology Dušan Vrtal ze společnosti Sapeli.
O studiiStudie Psychologie dveří vznikla ve spolupráci psycholožky Marty Boučkové z První pražské partnerské poradny a společnosti SAPELI, předního tuzemského výrobce dveří a zárubní. Studie vychází z průzkumu realizovaného na panelu agentury IPSOS v lednu 2015 na vzorku 840 respondentů. |
Kolik hodin týdně chtějí lidé trávit o samotě
