Tato romantická rostlina pocházející ze Středozemí se do svatebních věnců dostala již ve starém Římě, neboť symbolizovala lásku. Podle řecké báje byla Myrta kněžkou, kterou Venuše proměnila ve stálezelený keř. Věncem z myrty se zdobila i Afrodita, proto byly myrtové keře pěstovány u všech jejích chrámů. Aromatické lístky najdou uplatnění nejen na svatbách, ale i v kuchyni. Vepřovému masu dodají delikátní příchuť - mohou se přidat jak při pečení, tak již na hotový pokrm. Drcené plody mají příchuť trochu podobnou jalovcovým bobulím. Poupata zbavená nahořklého zeleného kalichu se zase přidávají do ovocných salátů. Myrtě svědčí výživná propustná půda. Můžete ji pěstovat doma i na zahradě - tam ovšem ve větší nádobě, kterou budete na podzim moci přemístit dovnitř. Myrta totiž nevydrží pokles teploty pod pět stupňů Celsia. Listy mají nejsilnější vůni v době, kdy myrta kvete. Čaj z listů má dezinfekční účinky a pomáhá například při zánětu dutin. Výluh v oleji se zase používá ke kosmetickým účelům.
5. ledna 2001
