Uprostřed švýcarské vesničky Vals, ve které žije asi tisícovka obyvatel a která již před lety proslula svými termálními lázněmi, vyrostla (nebo možná lépe zarostla) neobvyklá stavba, vzdáleně připomínající bunkr.
Obyvatelům poskytuje plnohodnotné zázemí včetně moderních technických zařízení a její provoz je dokonale ekologický a ekonomicky úsporný. Velký podíl na tom má samozřejmě i to, že dům je z velké části situován pod zemí, a tak je přirozeně tepelně izolován.
Za nápadem domu vnořeného do kopce stojí architekti Bjarne Mastenbroek z nizozemského architektonického studia SeARCH a Švýcar Christian Müller.
Do svahu, ve kterém vila leží, bylo nutné vyhloubit jedenáct metrů hlubokou jámu, která se zpevnila litým betonem a stala se tak jakýmsi hnízdem pro samotnou stavbu. Její zešikmené stěny poskytují obyvatelům úchvatné vyhlídky na údolí Graubünden a hory tyčící se nad ním.
Stavební povolení ve Švýcarsku Proces přidělení stavebního povolení ve Švýcarsku se liší v jednotlivých kantonech a často i v obcích. V oblasti okolo vísky Vals je vydání povolení řízeno poměrně velmi přísnými kritérii. Nedílnou součástí žádosti o stavební povolení je maketa zamýšlené stavby a navíc dřevěný model ve skutečné velikosti na pozemku. Model samozřejmě není detailní, vyznačuje jen rohové body domu, a to i ty nejvyšší, výškové. Sousedé a úřady tak mohou posoudit, jak nová stavba zasáhne do podoby obce či krajiny. Nepodivujte se tedy, pokud při dovolené ve Švýcarsku uvidíte pozemky, ze kterých budou čnít do výšky hranoly a latě. Jde o zcela běžnou přípravu stavby. |
Dokončení stavby trvalo nakonec celé čtyři roky. Od samého začátku byla ambiciózně naplánovaná vila kladně vnímaná i švýcarským stavebním úřadem, který prominul i zkonstruování malé makety dřevěné stavby, která musí ve Švýcarsku nutně předcházet každému konečnému schválení stavebního povolení.
Úřad a sousedé tak mohou vždy reálně posoudit, zda se stavba hodí do daného prostředí. V tomto případě se ale kvůli náročnosti vytvoření dřevěného modelu udělala výjimka a začalo se rovnou stavět.
Do vily lze přijít po stupňovitém kamenném chodníčku, který ústí na oválné terase výkroje domu. Druhou možností je dvacet dva metrů dlouhá podzemní chodba. Do ní se vstupuje skrz nenápadnou původní stodolu z dřevěných latí a kamene. Stojí ve svahu na okraji pozemku.
Její podoba je zcela typická pro místní tradiční architekturu. Ve stodole jsou úložné prostory a malé posezení. V zimě si zde můžete nejen odložit, ale hlavně se i zahřát u krbových kamen a poté se vydat do sklepa stodoly, odkud vede dlouhá chodba se schodištěm až do obývacího pokoje. Z chodby lze vyjít i přímo na oválnou terasu.
Obývací pokoj je černě vymalovaný a stropy i některé stěny jsou z pohledového betonu. Z obývací zóny lze po třech schůdcích z neopracovaného kamene sestoupit do kuchyně, na kterou navazuje velká jídelna.
Celý prostor je prosklený a umožňuje vstup na venkovní terasu. Ve spodním patře je také jedna ze tří ložnic domu, koupelna a šatna. Další ložnice s vlastním sociálním zařízením jsou v patře domu a na galerii. Celkem má dům téměř 160 metrů čtverečních plochy.
Vybavení vily dokonale koresponduje se samotnou stavbou, kde jsou nejdůležitějšími materiály beton, dřevo a kámen. Ani uvnitř si vila nehraje na povrchně luxusní sídlo.
Na návrzích a vybavení interiéru se podíleli známí nizozemští designéři a architekti, jako například studio JVM návrháře Jeroena van Mechelena nebo designéři z kultovního obchodu Thomas Eyck, ze kterého jsou ve vile textilie a osvětlení.
Aby vila uvnitř nepůsobila příliš vyumělkovaně, přidal Christian Müller i pár vlastních kousků: sedátka a koše z Japonska, starou nizozemskou vojenskou bednu a obrazy své ženy, Mariety Reijerkerk.
Villa Vals se po celý rok pronajímá. Komfortně si v ní může užívat prázdniny až osm dospělých a čtyři děti. Užívat si pohledu z modré vany na alpské svahy s pasoucími se krávami můžete již v přepočtu od 20 tisíc korun za prodloužený víkend.